Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4299/2019

20 Cdo 4299/2019-144

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému R. D., narozenému XY, bytem XY, t. č. ve Věznici Příbram, zastoupenému Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem se sídlem v Písku, Komenského 319/6, pro 80 144 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2019, č. j. -82, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Písku usnesením ze dne 14. 1. 2019, č. j. -68, zamítl návrh povinného ze dne 12. 11. 2018 na zastavení exekuce, který povinný odůvodnil svou nemajetností. Povinný uvedl, že má velmi nízký příjem ve výkonu trestu odnětí svobody, který nepokryje ani předchozí závazky, a že exekuce je vedena neúspěšně. Exekuční řízení bylo zahájeno dne 28. 4. 2016 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 80 144 Kč, ze spisu soudního exekutora vyplývá, že byly prováděny lustrace a součinnosti ohledně majetku povinného, zejména dotazy na bankovní y, pojišťovny a katastr nemovitostí a soudní exekutor dne 14. 7. 2016 vydal exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami z důchodu povinného, kdy dosud bylo vymoženo 1 800 Kč. Povinný se od 23. 1. 2018 do 23. 1. 2029 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Soud uvedl, že ze zprávy soudního exekutora vyplývá, že exekuce je pravidelně hrazena splátkami ve výši 100 Kč měsíčně a dosud bylo uhrazeno 1 800 Kč. Dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro zastavení exekuce podle , protože je předčasné konstatovat nemajetnost povinného z důvodu, že výtěžek exekuce nepostačí ani ke krytí nákladů – v exekuci bylo totiž dosud vymoženo 1 800 Kč a jsou tak uhrazeny alespoň částečné náklady exekuce. Navíc s ohledem na věk povinného a věku odpovídající zdravotní stav lze očekávat, že po propuštění z výkonu trestu bude výdělečně činný.

2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že soud již dříve rozhodoval o obdobném návrhu povinného ze dne 25. 7. 2016 a neshledal důvod pro zastavení; takový důvod neshledává ani nyní, kdy je situace povinného shodná s předcházejícím hodnocením možností pro zastavení exekuce. Samotná relativně delší doba trvání exekuce není důvodem pro její zastavení, ustanovení má být aplikováno zdrženlivě. Aby byla exekuce prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře. Neshledal důvod k tomu, aby již nyní bylo přikročeno k zastavení exekuce, neboť pohledávka je pravidelně hrazena srážkami z důchodu povinného ve výši 100 Kč měsíčně. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , uvedl, že pobírá-li povinný mzdu v postižitelné výši, není dán důvod pro zastavení exekuce.

3. Povinný v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe judikované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , ohledně aplikování ustanovení Okresní soud v rozhodnutí neuvedl konkrétní údaje o průběhu a stavu exekuce a není zřejmé, zda se soudního exekutora dotázal na potřebné informace a z jakého sdělení soudního exekutora případně vychází. Soudy měly posuzovat, jaký majetek povinného soudní exekutor zjistil, jaká je jeho hodnota a jaké jsou náklady exekuce. Soudy v tomto ohledu neuvádí bližší údaje, pouze že již bylo vymoženo 1 800 Kč a že z důchodu povinného je měsíčně sráženo 100 Kč, neuvádí však náklady exekuce. Dovolatel se domnívá, že z vymáhaného plnění je zřejmé, že vedení exekučního řízení je zcela neefektivní, neboť srážená částka 100 Kč měsíčně nepokryje ani exekuční náklady. Povinný je ve výkonu trestu odnětí svobody, nemá žádný majetek a nelze předpokládat žádný další příjem nad rámec invalidního důchodu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

4. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle které není samotná relativně delší doba trvání exekuce důvodem pro zastavení exekuce podle Povinnému nic nebrání, aby ve výkonu trestu odnětí svobody, případně po jeho skončení začal pracovat a z dosaženého příjmu postupně exekuci hradil, a to i přes částečnou invaliditu. Pohledávka je navíc pravidelně hrazena splátkami ve výši 100 Kč měsíčně a je zřejmé, že náklady na samotné řízení jsou postupnými splátkami alespoň částečně kryty. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil.

5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „ “.

6. Dovolání není přípustné.

7. Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací praxe opakovaně uvedl, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle , soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle , aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné. Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. ).

8. Soudem vyžádaná zpráva soudního exekutora slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení soudního exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, a je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup soudního exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva soudního exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti. Soud tedy vychází jednak ze zprávy soudního exekutora, dále z obsahu exekučního spisu a též z vlastního šetření; hodnotí přitom perspektivu, že povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek, která musí být reálná, nikoliv jen hypotetická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

9. V souzené věci exekuční soud ze spisu soudního exekutora zjistil, že soudním exekutorem byly prováděny lustrace a součinnosti ohledně majetku povinného, dne 14. 7. 2016 byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami z důchodu povinného a dosud bylo vymoženo 1 800 Kč. Soud si nevyžádal zprávu soudního exekutora, neboť soudní exekutor své vyjádření soudu poskytl přímo v rámci předkládací zprávy spolu s exekučním spisem (pohledávka je pravidelně hrazena splátkami ve výši 100 Kč měsíčně, ke dni 6. 12. 2018 bylo uhrazeno celkem 1 800 Kč, povinný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a z pohledu soudního exekutora nelze vyloučit, že zde bude pracovně zařazen). Soud prvního stupně zhodnotil i perspektivu vedení exekuce (zejména možnost výdělečné činnosti po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody), a v tomto ohledu byl proto postup soudu v souladu se shora citovanou judikaturou.

10. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně převzal a nedůvodnost zastavení exekuce založil na skutečnosti, že povinnému je z jeho příjmu (důchodu) pravidelně srážena částka 100 Kč měsíčně; uzavřel, že dokud budou srážky prováděny, lze v exekuci pokračovat.

11. V souladu s soud exekuci srážkami ze mzdy zastaví, jestliže povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny.

12. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně závodu (viz též Drápal, L., Kurka, V. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však aplikace tohoto ustanovení zásadně není namístě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho ( , ), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady exekuce, zaplacena (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. ).

13. Zjištění, že soudní exekutor provádí exekuci srážkami z postižitelného příjmu (včetně informace o výši příjmu a rozsahu srážek), potom postačuje soudu k závěru, zda výtěžek prováděné exekuce – právě pro opakovatelnost daných srážek – bude postačovat alespoň ke krytí jejích nákladů. K zastavení exekuce vedené srážkami z postižitelného příjmu proto může dojít jen při splnění předpokladů stanovených v a nikoliv poukazem na ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. ), jež má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. ).

14. Odvolací soud tedy postupoval správně a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže neshledal důvod pro zastavení exekuce v situaci, kdy jsou – byť v minimální výši, ale pravidelně – prováděny srážky z důchodu povinného.

15. Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

16. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu