Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1814/2026

20 Cdo 1814/2026-176

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, se sídlem v Brně, Pekařská č. 664/53, identifikační číslo osoby 00159816, proti povinné A. Z., zastoupené Mgr. Dominikou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Běchovická č. 701/26, pro 100 000 Kč s příslušenstvím a pro 935 436 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. března 2026, č. j. -144, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Lounech (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. února 2026, č. j. -125, výrokem I. zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem Mgr. Janem Krejstou, Exekutorský úřad Brno-město, na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 6. listopadu 2020, č. j. -23, pro (ve výroku specifikované) úroky z prodlení u pohledávky ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím – dále též jen pohledávka č. 1. Výrokem II. zamítl návrh povinné na částečné zastavení exekuce pro částku 48 000 Kč s příslušenstvím u pohledávky č. 1. Výrokem III. zastavil exekuci pro částku ve výši 935 436 Kč s příslušenstvím – dále též jen pohledávka č. 2 a výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Povinná se domáhala zastavení exekuce s tvrzením, že část vymáhané pohledávky splnila ještě před podáním exekučního návrhu. Dále navrhovala zastavení exekuce pro nemajetnost podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), protože exekučně dosažený výtěžek podle ní nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce, jelikož má v důsledku invalidity sníženou možnost pracovního uplatnění. Vedle toho je povinná přesvědčena, že v nalézacím řízení soudy pochybily, když jí neustanovily tlumočníka, přestože český jazyk ovládá (jakožto státní občanka XY) toliko omezeně. Navrhla proto zastavení exekuce i podle ustanovení z důvodu porušení práva na spravedlivý proces.

Soud prvního stupně uvedl, že povinná ještě před zahájením exekuce uhradila celkem 52 000 Kč na pohledávku č. 1, soudní exekutor proto exekuci do částky 52 000 Kč zastavil, avšak bez příslušenství, proto bylo namístě zastavit exekuci i pro úroky z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I. U pohledávky č. 2 soud konstatoval, že i kdyby veškeré exekučně vymožené plnění šlo na náklady exekuce, tak by je povinná vzhledem ke svým majetkovým poměrům a invalidnímu důchodu umořovala velmi obtížně. Jelikož účelem exekuce není po povinném donekonečna vymáhat fakticky nevymahatelnou pohledávku včetně nákladů exekuce, byla exekuce pro pohledávku č. 2 zastavena.

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „odvolací soud“) k odvolání oprávněné usnesením ze dne 24. března 2026, č. j. -144, výrokem a) změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. tak, že návrh povinné na zastavení exekuce pro částku 935 436 Kč s příslušenstvím zamítl a výrokem b) potvrdil výrok IV. napadeného usnesení. Přihlédl k tomu, že povinná má exekučně postižitelný příjem a na vymáhanou exekuci plní, přičemž dochází průběžně i k částečnému uspokojování oprávněné a k úhradě nákladů exekuce, z čehož vyplývá, že podmínky pro zastavení exekuce podle splněny nejsou. Odvolací soud dále odkázal na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, podle níž případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí a nepředstavují okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce. I s přihlédnutím k tomu, že exekuční soud má výjimečně možnost zkoumat protiústavnost exekučního titulu, dospěl k závěru, že povinnou tvrzené nedostatky nalézacího řízení nepředstavují natolik výjimečnou a zásadní vadu exekučního titulu opravňující zásah exekučního soudu.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná ve výroku a) dovoláním, jehož přípustnost shledávala v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. například usnesení ze dne 27. června 2024, sp. zn. , či ze dne 18. června 2025, sp. zn. ) i Ústavního soudu (nálezy ze dne 8. srpna 2005, sp. zn. , nebo ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. ), uzavřel-li, že neustanovení tlumočníka v rámci nalézacího řízení nepředstavuje takový nedostatek, který by opravňoval přezkum exekučního titulu. Uvedený závěr odvolacího soudu je podle povinné nesprávný zejména proto, že z důvodu pochybení soudů v nalézacím řízení neměla rovnou příležitost k uplatnění svých práv, a tedy ani reálnou možnost bránit se pohledávce č. 2, jelikož nemohla vznést námitku nepříslušnosti soudu, námitku neplatnosti uznání dluhu z důvodu jeho rozporu s dobrými mravy a námitku promlčení. Povinná dále považuje napadené usnesení za rozporné s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. , či ze dne 28. března 2018, sp. zn. , podle kterých exekuci nelze vést nekonečně a důvod pro zastavení exekuce je dán tehdy, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující. Má za to, že srážky ze mzdy provedené za jejího života nepovedou k úhradě pohledávky č. 2 a bez dobrovolných splátek z nezabavitelné části příjmu ani k úhradě nákladů exekuce. Nadto lze s ohledem na zhoršující se zdravotní stav povinné důvodně očekávat další pokles příjmů, a tedy i prováděných srážek ze mzdy. Povinná navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil ve výroku a) tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. potvrzuje, případně aby výrok a) napadeného usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že z dlouhodobého jednání povinné je zřejmé, že českému jazyku rozumí a je schopna v něm komunikovat, jelikož oprávněné i nalézacímu soudu opakovaně zasílala vlastnoručně sepsaná podání v českém jazyce, jejichž obsah byl srozumitelný a nevzbuzoval důvodné pochybnosti o tom, že rozumí významu a obsahu svého podání. Oprávněná nesouhlasila ani s námitkou nemajetnosti povinné a bezúčelnosti exekučního řízení, protože povinná je v produktivním věku, její zdravotní stav se může (s ohledem na vývoj medicíny) zlepšit a i nyní dochází k úspěšnému vymáhání plnění. Navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

V projednávané věci ze zjištění exekučního soudu vyplývá, že jistina u pohledávky č. 2 ke dni 30. září 2025 činila 883 436 Kč, celkové vymáhané náklady exekuce jsou ve výši 390 588 Kč. Povinná od ledna 2024 do září 2025 na vymáhanou pohledávku 1) a 2) uhradila celkem 35 952 Kč. V současné době činí měsíční úhrada povinné 2 200 Kč, z čehož srážky ze mzdy představují 700 Kč a 1 500 Kč je částka, kterou povinná dobrovolně hradí ze svého nezabavitelného příjmu na základě dohody se soudním exekutorem.

Jde-li o , Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že uvedené ustanovení má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2019, sp. zn. ).

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že v případě existujícího exekučně postižitelného příjmu povinné nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce podle , neodchýlil se tím od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž v exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu není namístě aplikace , protože tyto srážky se opakují tak dlouho ( , ), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady exekuce, zaplacena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. , ze dne 31. května 2011, sp. zn. , ze dne 16. října 2017, sp. zn. , ze dne 30. července 2019, sp. zn. , či ze dne 27. května 2020, sp. zn. ).

Z obsahu dovolání dále vyplývá, že dovolatelka usiluje o přezkum věcné správnosti exekučního titulu. Je výrazem ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 25. října 2002, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 21. července 2008, sp. zn. , a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. ]. Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. , bod IV, a ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. , bod 14, 15, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2023, sp. zn. ). Případné vady nalézacího řízení se do řízení vykonávacího nepřenášejí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2021, sp. zn. ).

Judikatura Ústavního soudu, jejíž závěry Nejvyšší soud převzal (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. , nebo ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2020, sp. zn. , ze dne 2. prosince 2020, sp. zn. , ze dne 2. prosince 2020, sp. zn. , ze dne 8. prosince 2020, sp. zn. , ze dne 4. května 2021, sp. zn. ), připouští, že výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Prostor pro zastavení exekuce podle se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. , ze dne 12. listopadu 2019, sp. zn. , ze dne ze dne 7. prosince 2021, sp. zn. , nebo bod 16 nálezu Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2018, sp. zn. ).

Tvrdí-li dovolatelka, že v nalézacím řízení bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť jí nebyl ustanoven tlumočník, Nejvyšší soud se ztotožňuje se soudem odvolacím, že uvedená námitka v této konkrétní věci nevede k závěru o natolik mimořádné a extrémní okolnosti, jež by se příčila zásadám demokratického právního státu. Povinná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor (byť blanketní) a reaguje-li cizinec při jednání před soudem na úkony soudu činěné v českém jazyce svými podáními činěnými rovněž v českém jazyce, nejsou dány důvody stanovené v pro ustanovení tlumočníka, neboť toho není potřeba (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2026, sp. zn. , a podpůrně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.října 2003, č. j. -37, publikovaný pod č. 120/2004 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je (v mezích dovolacích námitek) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 8. 2026

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu