Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3124/2010

U S N E S E N Í

Telefónica Czech Republic, a. s.

V. P.

, zastoupenému Mgr. Alešem Čápem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Divadelní 1604/8, pro 10 137,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2010, č. j. -24, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 28. 11. 2008, č. j. -13, kterým okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením ze dne 23. 8. 2007, č. j. -5, a dále návrh povinného na odklad exekuce. Pokud jde o odklad exekuce, ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že povinný se v nepříznivých sociálních poměrech nachází již několik let, nelze očekávat nějaké zlepšení, a proto zákonné podmínky, za nichž lze odložit exekuci podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) nejsou dány. Rovněž dospěl k závěru, že není dán ani důvod k zastavení exekuce podle ; povinný by mohl být se svým návrhem úspěšný pouze tehdy, pokud by již závěru o jeho nemajetnosti odpovídala zjištění soudního exekutora. V době rozhodování však neměl odvolací soud k dispozici žádné podklady o tom, že by výtěžek realizované exekuce nepostačoval ani ke krytí nákladů exekuce.

Povinný v dovolání, jež směřuje proti usnesení odvolacího soudu v té části, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce a jehož přípustnost opírá o , odst. 3 a , namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Podle jeho názoru soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, neboť povinný je nemajetný a nemá možnost ani v budoucnosti pohledávku oprávněné uspokojit. S výjimkou invalidního důchodu, z něhož musí krýt veškeré své potřeby, nemá žádný majetek a ani jeho zdravotní stav neskýtá naději na změnu stavu, přičemž bydlí v době s pečovatelskou službou, kde má nižší náklady na bydlení a na stravu. Proto podle jeho názoru důvod k zastavení exekuce je dán. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že povinný opakuje námitky, které již uvedl v odvolání, přičemž sám ve vztahu k odkladu exekuce připouští, že jeho nepříznivá situace není jen přechodného charakteru. Pokud jde o zastavení exekuce, musí tvrzení povinného o nepříznivé situaci vyplynout z probíhající exekuce. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud rozhodl ve věci podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II. Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Dovolání ve není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ) ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále též jen „ “). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani samotný dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatel sice napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, posouzením námitek v dovolání obsažených však k takovému závěru dospět nelze.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 31. 10. 2006, sp. zn. , s odkazem na tam uvedenou literaturu vysvětlil, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých věcí, případně nemovitostí, a že naopak v exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu (v projednávané věci se jedná o invalidní důchod) je aplikovat nelze, neboť srážky se opakují tak dlouho ( ), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím - tj. včetně nákladů exekuce – zaplacena. Výjimkou je pouze situace upravená ustanovením , o kterýžto případ však v souzené věci nejde.

Z tohoto pohledu je proto již bez významu, že si soud - podal-li povinný návrh na zastavení exekuce z důvodu uvedeného v - nevyžádal od soudního exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. ).

Námitkou, že soud nesprávně posoudil skutková tvrzení povinného a provedené důkazy, dovolatel zpochybňuje samotné hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů ( ) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolatel tak nečiní), pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2006, sp. zn. ).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.předsedkyně senátu