Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2512/2021

-149

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem v Praze 9, Drahobejlova č. 1404/4, identifikační číslo osoby 47114975, adresa pro doručování Lidická tř. č. 2331/6a, České Budějovice, proti povinnému M. S., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1417/25, pro 96 878 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. března 2021, č. j. -129, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. -129, změnil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2020, č. j. -92, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce, tak, že se v části týkající se částky 1 080 Kč exekuce zastavuje. Ve zbývající části usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že exekuční titul (Výkaz nedoplatků č. 1736004107/6410-1 ze dne 4. 1. 2018) byl povinnému doručen do datové schránky náhradním způsobem a povinný mohl své výhrady proti němu uplatnit v písemně podaných námitkách ve lhůtě osmi dnů od doručení. Obrana povinného tak měla být uplatněna v nalézacím řízení, neboť v exekučním řízení již exekuční titul nemůže být věcně přezkoumáván. Tato zásada byla prolomena jen tam, kde by vymáhání představovalo zjevnou nespravedlnost či rozpor s principy právního státu. Ve shodě se soudem I. stupně uzavřel, že v posuzované věci se o takový případ nejedná a není na místě exekuci podle ustanovení zastavit.

2. Proti části usnesení odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně, podal povinný dovolání. Namítá, že vymáhaný dluh nemohl nikdy vzniknout, protože byl v rozhodné době zaměstnán a zaměstnavatel za něj měl pojistné na zdravotní pojištění hradit. Exekuční titul je tedy zcela nesprávný, neboť povinnost uložená povinnému měla být uložena jeho zaměstnavatelům. K tomu povinný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. , dle kterého povinný může zpochybnit věcnou správnost výkazu daňových nedoplatků, podle kterého byl nařízen výkon rozhodnutí, návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení Má za to, že se na danou věc uplatní nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. , v němž Ústavní soud uvedl, že jiným důvodem zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení je i případ, kdy tímto výkonem dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. Soudy obou stupňů se dostatečně nezabývaly mírou intenzity, pro kterou má být prolomena zásada věcného přezkumu exekučního titulu, na základě čehož vydaly nesprávná rozhodnutí, neboť pochybení v nalézacím řízení v tomto případě dosahuje intenzity zcela zjevné nespravedlnosti a popírá základní principy právního státu. Dle povinného by měl Nejvyšší soud z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2019, č. j. -54, analogicky dovodit, že nevyužití řádných opravných prostředků v nalézacím řízení nemá vliv na posouzení věcné přezkoumatelnosti exekučního titulu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v části, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně, zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že nesouhlasí s tvrzením povinného, že exekuční titul byl vydán nesprávným způsobem, k čemuž uvádí skutkové okolnosti případu. Exekuci považuje za vedenou po právu, když v dané věci nelze hovořit o zcela zjevné nespravedlnosti a popírání principů právního státu. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu potvrdil.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné dle ustanovení , neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

5. Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. v usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2000, pod číslem 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněném v témže časopise číslo 6, ročníku 2002, pod číslem 105, či usnesení publikovaném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu (exekuci) navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou [zmatečnostní nebo „jinou“ vadou podle ], nezakládá současně vadu řízení o výkon (exekuci) takového rozhodnutí. V usnesení ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud výslovně formuloval a vysvětlil závěr, že případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí a nepředstavují okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Obdobně týž soud v usnesení ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. , zdůraznil, že stěžejním principem exekučního řízení je zásada, podle níž věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení, v řízení exekučním zpochybněna, jelikož opačný závěr by ve svém důsledku vedl k narušení právní jistoty osob vycházejících v dobré víře z věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí. K nápravě vad nalézacího řízení mohou sloužit pouze zákonem stanovené procesní prostředky, nikoli námitky uplatňované v rámci exekuce. Rovněž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 10. 11. 2006, sp. zn. , zdůraznil, že právě exekuční řízení je řízením formálním, jelikož sleduje jiný cíl než řízení nalézací, a to nucenou realizaci v nalézacím řízení již stanovených práv a povinností, a že tudíž v něm vady nalézacího řízení zkoumat a odstraňovat není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. ).

6. Judikatura Ústavního soudu, na níž dovolatel odkazuje (nález ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. ), ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení , to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (k tomu srov. usnesení Ústavní soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. ).

7. Z výše uvedeného vyplývá, že zásah exekučního soudu musí být zcela výjimečný, tedy v případech, kdy by výkon rozhodnutí (exekuce) vedl ke zjevné nespravedlnosti či byl v rozporu s principy demokratického státu.

8. Za takový případ nepovažuje Nejvyšší soud situaci, kdy oprávněná vydala dne 4. 1. 2018 Výkaz nedoplatků č. 1736004107/6410-1. Obrana proti tomuto postupu primárně spočívala v podání opravného prostředku (námitek) proti Výkazu nedoplatků, který oprávněná povinnému zaslala do datové schránky. Povinný tedy byl řádně v nalézacím řízení poučen o právu podat námitky do exekučního titulu, ale nevyužil jich. Případná okolnost, že exekuční titul potenciálně může být věcně nesprávný, sama o sobě skutečně nevede k závěru, že by jeho exekuce byla v rozporu s principy demokratického právního státu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. ). Okolnosti nyní posuzovaného případu zjištěné odvolacím soudem a soudem prvního stupně (viz str. 7 – 8 usnesení soudu I. stupně a odst. 11. – 13. usnesení odvolacího soudu), jakož i výše povinnosti uložené povinnému exekučním titulem a důvody pro její uložení, nevedou k závěru, že by bylo na místě shledat, že exekuce má být zastavena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. , a ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. ).

9. Pokud pak dovolatel poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 20017, sp. zn. , toto svým obsahem nedopadá na situaci, kterou po skutkové stránce zjistil odvolací soud, a navíc z něho ani neplyne právní závěr prezentovaný v dovolání, že by povinný za jakýchkoliv okolností mohl zpochybnit věcnou správnost výkazu daňových nedoplatků, podle kterého byl nařízen výkon rozhodnutí, až návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí podle Tedy že by se povinný bez dalšího mohl až ve vykonávacím řízení domáhat věcného přezkumu exekučního titulu.

10. Z uvedeného se podává, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení odmítl.

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 10. 2021

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu