Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1578/2019

20 Cdo 1578/2019-633

USNESENÍ

KLAS, opravárensko výrobního družstva Kroměříž

P. R.

, narozenému dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Karlov č. 2392/6, pro 432 895 Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. července 2017, č. j. -418, t a k t o :

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 19. května 2016, č. j. -313, zamítl návrh povinného ze dne 26. 5. 2014 na zastavení exekuce (výrok I.) a dále zamítl návrh povinného ze dne 16. 3. 2015 na odklad exekuce (výrok II.). Uvedl, že předmětná exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 6. 2010, č. j. -19, na základě vykonatelného rozsudku Krajského soudu Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 5. 2010, č. j. -596, za účelem uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 432 895 Kč. Ze spisového materiálu a z vyjádření pověřeného soudního exekutora je zřejmé, že návrh povinného na zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti není prozatím důvodný. Povinný v současné době pobírá pouze invalidní důchod prvního stupně, ze kterého mu již jsou prováděny exekuční srážky v rámci exekucí, které časově předcházejí předmětné exekuci. Proto lze předpokládat, že pohledávka oprávněného, která byla plátcem důchodu zaznamenána do pořadí, bude v budoucnu postupně vymožena srážkami z důchodu povinného, přičemž také nelze vyloučit, že se v budoucnu důchod povinného zvýší a srážky z důchodu tak bude možno provádět ve větším rozsahu než doposud. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost povinného o 35 % a povinný je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné nebo duševní schopnosti, z čehož vyplývá, že povinný není osobou, která není schopna žádné výdělečné činnosti, ale že naopak má možnost si nějakou lehčí pracovní činností svoji finanční situaci vylepšit, aby mohl dostát svým závazkům. Naopak v případě, že by se zdravotní stav povinného zhoršil, lze očekávat, že mu bude přiznán invalidní důchod vyššího stupně. Rovněž nelze vyloučit, že povinný získá nějaký majetek dědictvím či darem. Zastavení exekuce dle ustanovení lze odůvodnit v zásadě jen se zjištěním soudního exekutora o nemajetnosti povinného, které má podklad v konkrétním šetření, nikoliv pouhým subjektivním tvrzením povinného. Soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , uzavřel, že důvod pro zastavení exekuce dle ust. , se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých věcí, případně nemovitostí, a naopak v exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu, např. invalidního důchodu, jej aplikovat nelze, a to již proto, že srážky se opakují tak dlouho, dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím a náklady exekuce zaplacena.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. července 2017, č. j. -418, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedl, že soud I. stupně na danou věc správně aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu, dle které v případě, kdy je exekuce vedena postižením mzdy či jiných příjmů povinného, je aplikace ust. nepřípadná. V takovém případě je třeba na konkrétní situaci nahlížet skrze ust. a exekuci tak lze zastavit pouze tehdy, jestliže povinný nemá po dobu jednoho roku vůbec žádnou mzdu (jiný příjem), nebo ji nemá v takové výši, aby z ní mohly být prováděny srážky. To, že je mzda (jiný příjem) postižena vícero exekucemi či výkony rozhodnutí a to, že jen některá či některé mají aktuálně z realizovaných srážek nějaký výtěžek (v situaci, kdy ostatní exekuce – výkony rozhodnutí – jsou pouze tzv. „v pořadí“), není důvodem, aby mohl povinný úspěšně podat návrh na zastavení exekuce či výkonu rozhodnutí dle ust. a tím méně dle ust.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že odvolací soud pochybil, když se nezabýval tím, jaký postižitelný majetek povinný vlastní, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a zda postižitelný majetek povinného je či není dostačující ke krytí nákladů exekuce a jaké je stanovisko soudního exekutora po provedení šetření k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného. Teprve po zjištění uvedených skutečností provedeným dokazováním mohlo být ve věci rozhodováno. Soud se však zcela nesprávně spokojil jen se sdělením soudního exekutora, že předpokládá, že vymáhaná pohledávka oprávněného bude postupně umořována srážkami z důchodu povinného, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce zastavení exekuce dle ust. (zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a část první čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle ustanovení se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně podniku (viz též Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však ustanovení zásadně není na místě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho ( , ), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu, zaplacena (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. , usnesení ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. ).

Nadto Nejvyšší soud též vyjádřil názor, že ustanovení má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. , příp. usnesením ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. ).

V projednávané věci jsou srážkami z důchodu povinného prozatím prováděny jiné exekuce směřující k uspokojení pohledávek jiných věřitelů povinného, jež mají lepší pořadí (srážky na úhradu exekučního příkazu Exekutorského úřadu Zlín ze dne 14. 8. 2009, č. j. 177 EX 18641/13-52, ve prospěch oprávněné Servis Climax, a. s., pro pohledávku ve výši 13.630,93 Kč s příslušenstvím a srážky na úhradu příkazu Finančního úřadu v Prostějově ze dne 22. 6. 2012, č. j. 189599/12/325940700737, pro pohledávku ve výši 21 769 Kč s příslušenstvím). Nejde tedy o situaci, kdy nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek povinného, a proto lze očekávat, že exekuce i v tomto případě splní zákonem stanovený účel.

Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v části, jíž byl potvrzen výrok I. usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. května 2016, č. j. -313, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

Dovolání povinného proti části usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. července 2017, č. j. -418, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. května 2016, č. j. -313, Nejvyšší soud též odmítl, a to podle ustanovení věty první , protože směřuje proti části usnesení odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, [ ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 8. 2019

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu