Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1711/2010

U S N E S E N Í

České spořitelny, a. s.

1)

I. K.,

a

2)

L. M. M. L.,

zastoupené JUDr. Jindřichem Paličkou, advokátem se sídlem v Karviné – Fryštátě, Fryštátská 2064/57b, pro 100.079,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání 2) povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30. 7. 2009, č.j. -73, takto:

Dovolání

se

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 2. 3. 2009, č.j. -56, jímž okresní soud zamítl návrh druhé povinné na zastavení exekuce nařízené usnesením z 1. 4. 2008, č.j. -13. Odvolací soud uzavřel, že nemajetnost povinné není důvodem k zastavení exekuce podle , a že „rovněž návrh na zastavení exekuce podle není pro zastavení exekučního řízení rozhodný.“

Povinná v dovolání (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje jednak s odůvodněním, že „exekuce je placena jen z její strany“, zatímco první povinný na vymáhanou pohledávku neuhradil nic, a jednak, jak je doslovně uvedeno v doplnění dovolání sepsaném advokátem, proto, že „

nezohlednění přiložených dokladů a tvrzení povinné má takový zásadní význam, že by muselo dojít k jinému právnímu posouzení dané věci

“) – posuzováno podle obsahu dovolání – namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v právním závěru odvolacího soudu, že v souzené věci není dán ani jeden z důvodů k zastavení exekuce podle ; podle jejího názoru zde existuje tzv. jiný důvod nepřípustnosti exekuce podle , za nějž považuje jednak svou nemajetnost při existenci tří vyživovacích povinností a jednak „vadu při provádění exekuce“ spočívající v tom, že ta je realizována jen proti ní samotné, zatímco první povinný (její bývalý manžel), jenž navíc peníze z úvěru pořízeného u spořitelny použil výlučně k úhradě svých dluhů, dosud „ze strany soudního exekutora postihován není.“ Smlouvu o úvěru, pohledávka z něhož je nyní vymáhána, přitom podepsala „v dobré víře o obnovení soužití s bývalým manželem.“ Dovolatelka „stále trvá na tom, že hodnota jejího majetku je ke krytí nákladů exekuce nedostačující, takže realizace exekuce vede jen ke zvýšení jejích nákladů, jež nelze z výtěžku pokrýt.“ Zvláštní důvod (podle ) k zastavení exekuce (ve vztahu k ní) spatřuje v tom, že „1. 4. 2009 uplynula potřebná doba jednoho roku ke dni vydání rozhodnutí okresního soudu a první povinný stále není nijak postihován.“ Protože se exekuce týká pouze jí, aniž byl zjišťován a postižen jakýkoliv majetek prvního povinného, považuje takový postup oprávněné resp. soudního exekutora za „šikanosní a zjevně účelové poškození její osoby a celé její rodiny.“

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve smyslu ustanovení je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání vymezil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).Povinná napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, jelikož zde není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodné otázky uplatnil právní názor nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené judikatury.Dovolatelčina námitka, že „exekuce je placena jen z její strany“, zatímco první povinný na vymáhanou pohledávku neuhradil nic, je k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilá již proto, že je výlučně na oprávněné, proti komu z více (titulem solidárně zavázaných) povinných podá návrh na nařízení exekuce. Totéž platí o její argumentaci ustanovením ; to totiž dopadá na případy, kdy povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu (případně jiný příjem / /) buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky odváděny, zatímco povinná, jak sama tvrdí v dovolání, dávku státní sociální podpory pobírá. Kromě uvedeného nelze nevidět, že důvod zastavení exekuce podle se (jehož aplikace se povinná dovolává rovněž) uplatňuje především v exekuci prodejem movitých věcí, případně i nemovitostí, resp. podniku (viz Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či (jak je tomu v souzené věci, kdy povinná pobírá dávku státní sociální podpory) jiného příjmu však ustanovení (jež u tohoto typu exekuce nutno vykládat v návaznosti na ustanovení ) aplikovat nelze, a to již proto, že srážky ze mzdy se opakují tak dlouho ( ), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu, zaplacena (srov. též , Komentář, II. díl, Panorama Praha, 1985, str. 235). Pokud jde o tvrzenou nemajetnost povinné, ta není důvodem k zastavení exekuce podle žádného z ustanovení – g), ani podle jehož se dovolává povinná. Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě exekuci mít za (z jiných důvodů) nepřípustnou podle se typicky spojujía) s vadami exekučního titulu (pokud nezpůsobují jeho /materiální/ nevykonatelnost zakládající důvod zastavení výkonu podle ),b) s pochybeními při nařízení exekuce (zejména při dodatečně zjištěném nedostatku podmínek exekučního řízení),c) s rušivými okolnostmi při provádění výkonu (např. odmítnutí poskytnutí součinnosti), případněd) se specifickým jednáním povinného, způsobí-li např. započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí.Z tohoto výčtu je zřejmé, že o žádný z uvedených případů nepřípustnosti exekuce v souzené věci nejde. Dovolatelčina námitka, že „hodnota jejího majetku je ke krytí nákladů exekuce nedostačující, takže realizace exekuce vede jen ke zvýšení jejích nákladů, jež nelze z výtěžku pokrýt,“ nemá oporu ve spise, jelikož na vymáhanou pohledávku, která i s příslušenstvím činí 165.525,83 Kč (č.l. 33 versa), bylo již 65.863,- Kč vymoženo (č.l. 65) přičemž náklady exekuce činí 15.934,- Kč (č.l. 68). Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. března 2012

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu