Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3442/2011

U S N E S E N Í

MATE SLOVAKIA, spol. s r.o.

K. P.

, pro 66.881,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. února 2011, č. j. -68, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. února 2011, č. j. -68, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. prosince 2010, č. j. -46, ve výroku II.

se ruší

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 12. 2010, č. j. -46, „exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 7. 11. 2008, č. j. -12, částečně zastavil podle , a to srážkami ze mzdy povinného na základě exekučního příkazu vydaného pověřeným soudním exekutorem dne 11. 9. 2009, č. j. 025 EX 17913/08-15“ (výrok I.), a „návrh povinného, doručený okresnímu soudu dne 2. 9. 2010, doplněný dne 13. 10. 2010, na zastavení exekuce z důvodu daného “ zamítl (výrok II.). Ohledně návrhu povinného na zastavení exekuce podle dospěl k závěru, že není důvodný, neboť pro exekuční řízení není stanovena lhůta, ve které musí pověřený soudní exekutor exekuci některým ze způsobů provedení exekuce daných exekučním řádem realizovat. Skutečnost, že povinný je aktuálně zcela nemajetný, bez příjmu a ve výkonu trestu odnětí svobody, není důvodem, pro který by měla být exekuce zastavena. Dále uvedl, že podat podnět k zastavení exekuce podle citovaného ustanovení náleží v prvé řadě pověřenému soudnímu exekutorovi poté, co uzavře - po vyčerpání veškerých možností zjišťování majetku povinného a zhodnocení jeho majetkových poměrů - že provedení exekuce je bezvýsledné. Okresní soud měl za to, že pokud by vyšel z aktuálních majetkových poměrů povinného, byl by oprávněný v této exekuci znevýhodněn, jelikož by nesl následky stavu, že podal návrh na nařízení exekuce v době, kdy je povinný bez postižitelného majetku. Návrh povinného tak měl za předčasný, když po „výstupu“ z trestu odnětí svobody (dne 9. 8. 2016) se jeho majetková situace může reálně změnit.

Krajský soud výše uvedeným rozhodnutím usnesení okresního soudu v napadeném výroku II. potvrdil. Konstatoval, že provedení úkonů za účelem realizace nařízené exekuce je svěřeno exekutorovi, který má zákonem vytvořené předpoklady, aby shromáždil poznatky o existenci postižitelného majetku povinného, a že nemá pochybnosti o tom, že v souzené věci by bylo předčasné exekuci zastavit podle , neboť jen výsledky šetření soudního exekutora, který je osobou povolanou k provedení úkonů za účelem realizace nařízené exekuce, mohou kvalifikovaně zodpovědět otázku ohledně existence postižitelného majetku povinného. Do doby, než budou poměry povinného „objektivně exekutorem verifikovány“, je třeba trvat na provádění exekuce, a to všemi zákonnými prostředky; pokud exekutor dospěje k závěru, že šetřením se nepodařilo zjistit postižitelný majetek, učiní adekvátní opatření k zastavení exekuce. Dále uvedl, že podnět k zastavení exekuce podle nepodává povinný, nýbrž soudní exekutor, pokud sám z důvodů neexistence postižitelného majetku povinného nezvolí postup podle exekučního řádu, a tedy bez návrhu se souhlasem oprávněného exekuci zastaví z důvodu podle Za významnou pro posouzení dané věci odvolací soud nepovažoval ani argumentaci povinného o zastavení exekuce v jiných souběžně probíhajících exekučních řízeních, neboť předpoklady pro zastavení exekuce je třeba v každém řízení posuzovat individuálně, přičemž je právem oprávněného vyslovit negativní stanovisko k zastavení exekuce, jak tomu bylo i v projednávané věci.

Proti tomuto usnesení (a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně) podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , odst. 3 ve spojení s , a podává je z důvodů podle a b) , neboť podle něj „je evidentní, že každý soud rozhoduje o zastavení exekuce jinak a neexistuje v tomto směru jednotná judikatura“. Poukazuje na jiná exekuční řízení, vedená proti němu u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , jež byla zastavena pro jeho zjištěnou nemajetnost a nepostižitelné příjmy. V posuzované věci však okresní soud rozhodl jinak, aniž by provedl navržené důkazy obsahem označených spisů. Poukazuje na svou „tristní“ majetkovou situaci, neboť od roku 2004 je nemajetný a nepobírá žádnou mzdu, a soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly tím, že exekuční titul byl vydán již v roce 2004 a že oprávněný měl tedy dost času, aby se seznámil s jeho majetkovými poměry. Má rovněž za to, že nevyjádřil-li se oprávněný ve lhůtě k výzvě soudního exekutora, aby označil jeho postižitelný majetek, a sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, pak soudní exekutor pochybil, pokud nadále vyčkával reakce z jeho strany a řízení nezastavil; k pozdějšímu vyjádření oprávněného soudní exekutor již neměl brát zřetel. Dovolatel nesouhlasí ani s argumentací soudů, že v budoucnu „možná“ dojde ke změně jeho poměrů, a poukazuje i na to, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, který má skončit až v roce 2016, navíc je po vážném úrazu, po němž je odkázán na chůzi o berli, takže získání zaměstnání a možnost provádění srážek ze mzdy není reálné. Je přesvědčen, že cílem exekuce není provádět ji „libovolně dlouho“ až do úplného uspokojení pohledávky oprávněného, když právní řád připouští možnost jejího zastavení právě pro nemajetnost povinného, a že exekuce by měla být účelně vedena tam, kde vede k výsledkům, resp. objektivně vést může; rozhodnutí soudů proto považuje za šikanózní, jelikož se jedná o zjevně bezúčelné provádění exekuce. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , a . Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně ve výroku II. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz článek II., bod 12. části první ).

Dovolání je přípustné [ , odst. 3, a odst. 2 ], neboť odvolací soud v projednávané věci posoudil otázku zastavení exekuce podle v rozporu s dosavadní judikatorní praxí, a z téhož důvodu je dovolání i důvodné, jelikož napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ].

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ) i k vadám podle , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ). Protože existence takových vad z obsahu spisu nevyplývá, je předmětem dovolacího přezkumu v souzené věci, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( ), závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle není dán.

Podle výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.

Podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Podle § 55 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili y k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. Podle odst. 3 tohoto ustanovení o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 4.

V exekučním řízení úkony směřující ke zjištění majetku povinného provádí pověřený exekutor. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. února 2009, sp. zn. , uvedl, že v případě nedostačujícího majetku exekutor podá soudu podnět k zastavení exekuce a uvede v něm, jaké úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho dovodil hodnotu zjištěného majetku. V usnesení ze dne 26. března 2008, sp. zn. , dále Nejvyšší soud uvedl, že pokud by povinný podal řádný návrh na zastavení exekuce podle , soud by se jím zabývat musel, a že v takovém případě pak soud vyžádá od exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce, a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle je dán (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. ), přičemž exekuci podle tohoto ustanovení lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. ).

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle není dán, aniž si od soudního exekutora vyžádal zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce (v postoupení návrhu na zastavení exekuce ze dne 23. 10. 2010 na spisu soudní exekutor pouze sdělil, že oprávněný se zastavením exekuce nesouhlasí), a zohlednil tak specifické rysy exekučního řízení, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné.

Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle , části věty za středníkem zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil v uvedeném rozsahu i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , věta druhá ), aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uplatněnými v dovolání.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný ( odst. l, část věty první za středníkem ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího ( odst. l, věta druhá ), popřípadě bude o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2012

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu