Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
B1629F8A9F8D0857C1258E7D006030D3.html
HTML · 28.64 KB
No categories available
17Co 366/2026
USNESENÍ
(anonymizovaný opis)
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudkyň Mgr. Kláry Obrtlíkové a JUDr. Evy Kratzerové ve věci
oprávněné: [Jméno oprávněné] ., IČO [IČO oprávněné] sídlem [Adresa oprávněné] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky]
proti
povinné: [Jméno povinné] , narozená [Datum narození povinné] bytem [Adresa povinné] zastoupená obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce]
pro 38 392,30 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinné na zastavení exekuce
o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Kolíně (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 29. 4. 2026, č. j. 33 EXE 2672/2010 -21
takto:
Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.
Odůvodnění:
1. Shora označeným usnesením soud I. stupně zamítl návrh povinné podaný u soudního exekutora
[tituly před jménem]
[jméno FO]
, Exekutorský úřad
[adresa]
, dne 17. 2. 2026, na zastavení exekuce vedené pod sp. zn.
[spisová značka]
. Vyšel zejména z toho, že exekuce je vedena k vymožení pohledávky oprávněné podle platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 5. 2010, č. j. 30 Ro 1646/2008 -12, a že povinná v návrhu namítala jednak nedostatek svého majetku, jednak vady spotřebitelského úvěru, z něhož byl exekuční titul vydán.
2. Soud I. stupně po skutkové stránce zjistil, že povinná dne 19. 3. 2007 požádala o vydání kreditní karty [karta], která jí byla vydána, a v dubnu a květnu 2007 z ní čerpala jednotlivá plnění, včetně hotovostní půjčky 13 000 Kč. Ke dni podání žaloby činila vedle jistiny 27 334 Kč uplatněná pohledávka též smluvní pokuty za pozdní platby a za překročení kreditního limitu, pojistné, úrok z hotovostní půjčky a úrok; do podání žaloby bylo uhrazeno 3 377,50 Kč. Vykonávané rozhodnutí vydal vyšší soudní úředník jako platební rozkaz.
3. Ve vztahu k tvrzené nemajetnosti soud I. stupně vyžádal stanovisko soudního exekutora a ze spisu zjistil, že povinná od dubna 2016 do června 2025 pravidelně hradila po 100 Kč, je poživatelkou starobního důchodu ve výši 17 531 Kč, z něhož jsou prováděny srážky na jinou exekuci, a že oprávněné bylo dosud vyplaceno 4 439 Kč a na náklady exekuce 3 572 Kč. Ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu dovodil, že samotné nepříznivé majetkové poměry nejsou důvodem k zastavení exekuce, neboť rozhodující je poměr očekávaného výtěžku a nákladů exekuce; u exekuce prováděné srážkami z příjmu nelze bez dalšího vycházet ze závěru, že výtěžek nepokryje ani náklady exekuce.
[právnická osoba] námitkám směřujícím proti spotřebitelskému úvěru soud I. stupně uzavřel, že jde převážně o obranu proti věcné správnosti exekučního titulu, kterou nelze v exekučním řízení znovu otevírat. Zdůraznil závaznost pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí, pravomoc vyššího soudního úředníka vydat platební rozkaz podle zákona č. 121/2008 Sb. , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících “), a skutečnost, že povinná proti platebnímu rozkazu nepodala odpor. Samotnou roční úrokovou sazbu 26,40 % nepovažoval za excesivní a postup, podle něhož bylo plnění započítáváno nejprve na úroky a poté na jistinu, měl v době uzavření smlouvy oporu v § 330 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
5. Proti usnesení podala povinná včasné odvolání. Namítala, že soud I. stupně nesprávně vymezil roli exekučního soudu ve spotřebitelských věcech, neboť podle judikatury Soudního dvora Evropské unie, zejména rozsudku ve věci C-351/23 GR REAL, měl z úřední povinnosti přezkoumat případnou nekalou povahu smluvních podmínek, jestliže takový přezkum nebyl proveden v nalézacím řízení. Dále vytýkala soudu, že nepřípustně přenesl důkazní břemeno ohledně smluvní dokumentace a roční procentní sazby nákladů na spotřebitelku, nevyžádal originál smlouvy od oprávněné ani nalézací spis a protiústavně hodnotil její pasivitu v nalézacím řízení. Konečně uváděla, že úroková sazba, sankce a započítávání plnění vedly k dluhové pasti a k výkonu práva v rozporu s dobrými mravy. Navrhla změnu usnesení a zastavení exekuce, popřípadě zrušení usnesení a vrácení věci soudu I. stupně.
6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, subjektem oprávněným je podat, je přípustné a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201 , § 202 , § 204 odst. 1 a § 205 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ; dále jen „o. s. ř. “), přezkoumal napadené usnesení spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 , 5 o. s. ř. o. s. ř. , ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád “), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
7. Odvolací soud podle § 254 odst. 8 o. s. ř. o. s. ř. nenařizoval k projednání odvolání jednání, neboť postačilo vyjít z obsahu spisu. Judikatura je ostatně ustálena v závěru, že o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř. o. s. ř. lze rozhodnout i bez nařízení jednání tehdy, když tvrzení účastníků, v nichž soud spatřuje důvod pro zastavení exekuce, jsou shodná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1624/96 ); jestliže rozhodné skutkové okolnosti jsou mezi účastníky sporné nebo pochybné, je třeba jednání nařídit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1329/2003 , uveřejněné pod číslem 3/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dokazování přitom slouží ke zjištění skutkového stavu věci, na jehož základě soud rozhoduje o věci samé. Je na soudu, které z navržených důkazů provede (zásada volného hodnocení důkazů); soud neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné). Stejně tak neprovede důkazy, které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy (důkazy nezákonné). Jestliže tedy již samo vylíčení skutkových okolností nemůže naplnit některý za zákonem předvídaných důvodů pro zastavení exekuce, je zbytečné takové skutečnosti jakkoli prokazovat, a tudíž nařizovat jednání. V nyní projednávané věci již samotné vylíčení odvolacích námitek nemůže vést k závěru o naplnění důvodu pro zastavení exekuce, a proto by další dokazování bylo nadbytečné.
8. Své rozhodnutí odvolací soud založil na těchto skutkových zjištěních:
Soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] , Exekutorský úřad [adresa] , je pod sp. zn. [spisová značka] vedena exekuce k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 38 392,30 Kč s příslušenstvím podle platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 5. 2010, č. j. 30 Ro 1646/2008 -12, který představuje exekuční titul.
Z vykonávaného rozhodnutí a žaloby ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 30 Ro 1646/2008 plyne, že oprávněná v nalézacím řízení uplatnila proti povinné nárok ze smlouvy o úvěru. Povinná dne 19. 3. 2007 požádala o vydání Citibank kreditní karty, která jí byla následně vydána. Z karty v dubnu a květnu 2007 čerpala jednotlivá plnění, a to zejména dne 22. 4. 2007 částky 42 Kč, 1 070,05 Kč, 1 620 Kč a 3 110 Kč, dne 23. 4. 2007 částky 1 298,94 Kč a 1 393,60 Kč, dne 24. 4. 2007 částku 919,30 Kč, dne 26. 4. 2007 částky 1 622 Kč, 961,70 Kč a 1 430,90 Kč, dne 30. 4. 2007 částku 41 Kč, dne 23. 5. 2007 částky 42 Kč a 550 Kč a dne 24. 5. 2007 částky 41 Kč a 201,70 Kč. V dubnu 2007 dále z karty čerpala hotovostní půjčku ve výši 13 000 Kč. Vedle čerpané jistiny ve výši 27 334 Kč tvořily žalovanou a posléze přiznanou pohledávku též smluvní pokuty za pozdní platby po 550 Kč v osmi případech, smluvní pokuty za překročení kreditního limitu po 550 Kč ve třech případech, životní pojištění ve výši 627,06 Kč, úrok z hotovostní půjčky ve výši 789,81 Kč a úrok ve výši 6 958,54 Kč. Ke dni podání žaloby, tj. ke dni 27. 11. 2008, bylo uhrazeno 3 377,50 Kč.
Z obsahu exekučního spisu dále plyne, že soudní exekutor v průběhu exekuce vydal exekuční příkaz ze dne 22. 6. 2011, č. j. [spisová značka] , k provedení exekuce srážkami ze mzdy, na který navázalo vyrozumění [právnická osoba] jako nového plátce ze dne 3. 4. 2015, č. j. [spisová značka] . Dále byla exekuce nařízena prodejem movitých věcí exekučním příkazem ze dne 10. 9. 2012, č. j. [spisová značka] . Soudní exekutor sdělil, že povinná od dubna 2016 do června 2025 pravidelně hradila částky po 100 Kč. Od roku 2015 je vedena jako důchodkyně, její starobní důchod činí aktuálně 17 531 Kč a jsou z něj prováděny srážky na jinou exekuci ve výši 3 002 Kč. Z exekučního spisu bylo současně zjištěno, že oprávněné bylo dosud vyplaceno 4 439 Kč a soudnímu exekutorovi na náklady exekuce 3 572 Kč.
9. Podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. o. s. ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže jeho průběh ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu, nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení o. s. ř. o. s. ř.
10. O zastavení exekuce lze rozhodnout jen ze zákonem stanovených důvodů. Ustanovení § 268 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. pod písmeny a) až g) vymezuje zvláštní důvody zastavení výkonu rozhodnutí; nelze-li skutkový stav podřadit pod některý z nich, přichází v úvahu obecný důvod podle písmene h). Ten je formulován široce právě proto, aby umožnil reagovat na mimořádné a předem obtížně popsatelné situace, kdy by pokračování výkonu rozhodnutí bylo v kolizi s procesními zásadami výkonu rozhodnutí nebo s účelem, který se výkonem sleduje. Nejde však o prostředek k dalšímu meritornímu přezkumu pravomocného soudního rozhodnutí.
11. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně v tom, že jádro námitek povinné míří proti věcné správnosti exekučního titulu. Povinná ve skutečnosti tvrdí, že oprávněné neměla být pohledávka přiznána v rozsahu úroků, poplatků či sankcí, popřípadě že spotřebitelský úvěr měl být pro absenci správného údaje o roční procentní sazbě nákladů podle zákona č. 321/2001 Sb. , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), posouzen jako úvěr bezúročný a bez poplatků. Taková obrana patří primárně do nalézacího řízení, v němž byl vydán exekuční titul, nikoli do řízení exekučního.
12. Exekuční soud je, stejně jako účastnice řízení, obsahem exekučního titulu vázán. Vady nalézacího řízení se zásadně nepřenášejí do řízení exekučního a věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být v exekuci zpochybněna ani prostřednictvím námitek, že nalézací soud neprovedl určité důkazy nebo nesprávně posoudil hmotné právo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 35/2005 , 20 Cdo 4400/2007 , 20 Cdo 1369/2008 , 20 Cdo 1983/2017 , 20 Cdo 3852/2017 a 20 Cdo 1743/2021 ). Tato zásada chrání právní jistotu a vykonatelnost soudních rozhodnutí; bez ní by exekuční řízení přestalo být řízením vykonávacím a stalo by se dalším nalézacím řízením.
13. Je pravda, že uvedená zásada není absolutní. Judikatura připouští výjimečné prolomení v případech zjevné nespravedlnosti nebo zřejmého rozporu výkonu rozhodnutí s principy právního státu, a to bez ohledu na to, zda a jak efektivně se povinný bránil v nalézacím řízení. Typicky šlo například o výkon titulu získaného trestným činem, o výkon sankce uložené osobě, která zjevně nebyla povinna plnit, nebo o případy extrémně excesivního příslušenství (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2131/2008 a 20 Cdo 1394/2012 , nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2456/16 , II. ÚS 2230/16 , II. ÚS 3194/18 a I. ÚS 1486/20 ). Tyto výjimky je však nutno vykládat zdrženlivě, jak Ústavní soud připomíná i v pozdější judikatuře, např. sp. zn. II. ÚS 2915/22 a I. ÚS 2076/24 .
14. V projednávané věci žádná taková mimořádná okolnost ze spisu nevyplývá. Exekučním titulem je platební rozkaz vydaný v řízení před obecným soudem, nikoli rozhodčí nález či titul vydaný orgánem bez pravomoci. Povinná netvrdí konkrétní skutečnost, z níž by bylo zjevné, že oprávněná dosáhla titulu zneužitím práva, podvodem nebo jiným excesem srovnatelným s judikaturou, která výjimečný zásah v exekuci připouští. Obecná tvrzení o absenci RPSN, o výši úroků a o pořadí započítávání plateb sama o sobě takovou zjevnost nezakládají.
15. K námitce povinnosti přezkoumat spotřebitelská ujednání z úřední povinnosti odvolací soud uvádí, že ochrana spotřebitelky je nepochybně významným korektivem procesních pravidel. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie plyne, že soud má z úřední povinnosti zkoumat zneužívající ujednání, má-li k dispozici potřebné skutkové a právní podklady a je-li takový přezkum nezbytný k zajištění účinné ochrany spotřebitele. Zároveň však tato judikatura neznamená, že by v každém exekučním řízení bylo možné po mnoha letech bez konkrétních podkladů znovu otevírat celý hmotněprávní základ pravomocného soudního rozhodnutí.
16. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-351/23 GR REAL, na který povinná odkazuje, řešil zvláštní situaci mimosoudního výkonu zástavního práva k rodinnému obydlí spotřebitelů a následného převodu vlastnictví v době, kdy dosud probíhalo řízení o pozastavení výkonu z důvodu tvrzených zneužívajících ujednání. Jeho závěry nelze mechanicky přenést na nyní projednávanou peněžitou exekuci vedenou na základě pravomocného soudního platebního rozkazu. Stejně tak rozsudek ve věci C-176/17 Profi Credit Polska se týkal specifické procesní úpravy platebního rozkazu založeného na směnce, která spotřebiteli fakticky ztěžovala účinné uplatnění obrany. V nynější věci povinná netvrdí, že by jí zákonná úprava odporu proti platebnímu rozkazu znemožňovala reálnou obranu; tvrdí pouze, že ji neuplatnila.
17. Odvolací soud proto dává za pravdu soudu I. stupně, že po něm nelze požadovat, aby bez konkrétních, prima facie přesvědčivých tvrzení a podkladů aktivně vyhledával veškeré možné důvody pro zastavení exekuce. Řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce je řízením, v němž musí povinná alespoň tvrdit takové skutečnosti, které by, pokud by byly prokázány, mohly založit některý ze zákonných důvodů zastavení exekuce. Povinná však nepředložila smlouvu ani jiné listin y, z nichž by bylo patrno, že údaj o RPSN chyběl, byl vadný, nebo že smluvní ujednání měla zjevně zneužívající povahu. Samotná skutečnost, že po patnácti letech smluvní dokumentaci nemá k dispozici, nemůže bez dalšího přesunout důkazní deficit její obrany na oprávněnou. Návrh povinné, aby si soud vyžádal smluvní dokumentaci od oprávněné, nemohl vést k jinému výsledku. Dokazování slouží k ověření skutečností právně významných pro rozhodnutí. Má-li však navrhovaný důkaz směřovat pouze k dodatečnému přezkumu správnosti pravomocného exekučního titulu, nejde o důkaz potřebný k rozhodnutí o důvodech zastavení exekuce. Soud proto nepochybil, jestliže takový důkaz neprováděl; nešlo o rezignaci na ochranu spotřebitelky, nýbrž o respekt k mezím exekučního přezkumu.
18. Tím není řečeno, že by pasivita spotřebitelky v nalézacím řízení sama o sobě vždy bránila ochraně v exekuci. Odvolací soud si je vědom závěrů Ústavního soudu, podle nichž v řízeních o zastavení exekuce nelze odmítnout přezkum závažných vad exekučního titulu pouze s poukazem na to, že povinný dříve procesně nevyužil všech prostředků obrany (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3962/18 a II. ÚS 545/24 ). Tyto závěry však míří na případy kvalifikované a zjevné nespravedlnosti. V nyní projednávané věci právě taková zjevnost chybí; procesní pasivita povinné není jediným ani rozhodujícím důvodem potvrzení napadeného usnesení, ale jen okolností dokreslující, že její námitky svou povahou náležely do nalézacího řízení.
19. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se výše úroku a pořadí započítávání plateb. Úroková sazba 26,40 % ročně u revolvingového úvěru či úvěrové karty z roku 2007 sama o sobě nedosahuje zjevného excesu, který by bez dalšího odůvodňoval zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. Započítávání plnění nejprve na úroky mělo v tehdejší právní úpravě oporu v § 330 obch. zák. a povinná netvrdí konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že oprávněná tímto postupem zneužila právo nebo vytvořila nepřípustný mechanismus úročení příslušenství. Ani to, že se dluh v čase pro povinnou jeví jako obtížně splatitelný, nezakládá samo o sobě nepřípustnost exekuce.
20. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud uzavírá, že není dán ani důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. o. s. ř. Z obsahu spisu plyne, že exekuce již přinesla určitý výtěžek, z něhož byla zčásti uspokojena jak oprávněná, tak náklady exekuce, a že povinná pobírá starobní důchod, z něhož jsou prováděny srážky alespoň na jinou exekuci. Judikatura Nejvyššího soudu setrvale vychází z toho, že samotná nepříznivá majetková situace povinné, vyšší věk nebo existence dalších exekucí nejsou bez dalšího důvodem zastavení; rozhodující je, zda po provedení úkonů ke zjištění majetku není zjištěn žádný postižitelný majetek, popřípadě zda hodnota zjištěného majetku nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3442/2011 , 20 Cdo 1062/2005 , 30 Cdo 571/2013 a 20 Cdo 144/2016 ). Takový závěr zde učinit nelze.
21. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není naplněn žádný zákonem předvídaný důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu. Napadené usnesení je věcně správné, a proto je odvolací soud podle § 219 o. s. ř. o. s. ř. potvrdil.
22. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud s ohledem na § 87 a § 88 exekučního řádu nerozhodoval.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím soudu I. stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
Praha 17. července 2026
JUDr. Martina Kasíková
předsedkyně senátu