Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1064/2026

20 Cdo 1064/2026-82

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Krajského soudu v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábř. č. 10/2, identifikační číslo osoby 00215686, proti povinnému I. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupenému JUDr. Štěpánem Maškem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského č. 939/21a, pro 237 718,82 Kč, 102 631 Kč, 13 000 Kč a 10 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. května 2024, č. j. -36, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 12. března 2024, č. j. -21, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Povinný se domáhal zastavení exekuce s tím, že není pro své poměry schopen uhradit exekvovanou pohledávku, protože je zcela nemajetný, nachází se ve výkonu trestu odnětí svobody, kde není ani přes své opakované žádosti pracovně zařazen. Soud k tomu uvedl, že ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), se uplatní tehdy, je-li v rámci prováděné exekuce zjevné, že výtěžek, kterého bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce, a že vlastní pohledávka oprávněného nebude ani částečně uspokojena. Konstantní judikatura nabádá při aplikaci uvedeného ustanovení ke zdrženlivosti. V posuzovaném případě podle soudu nelze dospět k závěru o bezvýslednosti exekuce, neboť povinný žádá o pracovní zařazení ve výkonu trestu, přičemž není vyloučeno, že v budoucnu pracovně zařazen bude. Nelze proto učinit závěr, že v jeho případě není dána reálná perspektiva, že bude v budoucnu dosahovat postižitelného příjmu.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. května 2024, č. j. -36, k odvolání povinného usnesení soud prvního stupně potvrdil, neboť přisvědčil jeho názoru, že nic nevylučuje budoucí možnost pracovního zařazení povinného ve výkonu trestu. Podle judikatury Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 29. září 2016, sp. zn. ) by nadto opačný závěr povinného nespravedlivě zbavoval jeho břemene k plnění závazků přiznaných exekučním titulem. Odvolací soud proto uzavřel, že i když exekuční řízení nemůže trvat po neomezenou dobu, nelze pominout fakt, že povinný je a ještě dlouho bude v produktivním věku. Povinný sice doložil, že se mu do jisté míry zhoršil zrak, tato skutečnost však podle odvolacího soudu neznamená definitivní a permanentní diskvalifikaci z možného pracovního zařazení.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž uvedl, že odvolací soud se v otázce aplikace ustanovení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. ), podle níž by exekuce neměla být neomezeně protahována, pokud aktuální majetková situace povinného neumožňuje pokrýt ani náklady exekuce. Neexistuje-li ani v dosažitelné budoucnosti reálná perspektiva nabytí majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň část vymáhaného plnění uspokojit, je namístě exekuci zastavit. Podle názoru dovolatele jsou v nyní řešené věci tyto podmínky splněny, neboť ve výkonu trestu se povinný nachází od 21. března 2020, výstup má vyznačen ke dni 21. března 2038. Po celou dobu není pracovně zařazen, navíc se mu výrazně zhoršil zrak. Nemá žádný majetek. Doposud nebylo nic vymoženo. Má dvě vyživovací povinnosti s přednostními pohledávkami na výživném nezletilých dětí a další přednostní srážku z hypotetického příjmu představují náklady státu za výkon trestu odnětí svobody. Aktuální majetková situace povinného tak vylučuje úhradu nákladů exekuce a ani do budoucna není dána žádná reálná perspektiva jakékoliv změny. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 ). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle [neboť v otázce předpokladů aplikace se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu], přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle , soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle , aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. , ze dne 27. října 2010, sp. zn. , ze dne 26. března 2008, sp. zn. , ze dne 17. června 2015, sp. zn. , ze dne 25. května 2016, sp. zn. , ze dne 28. ledna 2020, sp. zn. , či ze dne 14. června 2023, sp. zn. ).

V nyní řešené věci se soudní exekutor k návrhu povinného na zastavení exekuce vyjádřil jedinou větou v předkládací zprávě ze dne 24. června 2022, č. j. 149 Ex 914/22-23 (č. listu 13), vztahující se k předchozímu návrhu povinného na zastavení exekuce, v níž soudu prvního stupně sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí, neboť od jejího zahájení uplynula velmi krátká doba. V předkládací zprávě ze dne 5. prosince 2023, č. j. 149 Ex 914/22-40 (č. listu 20), vztahující se k nyní projednávanému návrhu povinného na zastavení exekuce, potom soudní exekutor opět velmi stručně sdělil, že podle jeho názoru nemůže být pouhé nezařazení povinného do pracovního procesu ve výkonu trestu důvodem k zastavení exekuce. Je zřejmé, že tato sdělení nekorespondují s judikatorním požadavkem ohledně údajů, které by zpráva soudního exekutora měla zahrnovat, aby tvořila dostatečný důkazní základ pro posuzování dalších perspektiv vedení exekuce. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně ani ze samotného spisu se nepodává, že by soud prvního stupně či odvolací soud vyžádaly od soudního exekutora jakékoliv další relevantní informace.

Protože právní posouzení věci odvolacím soudem je z výše uvedeného důvodu neúplné, a tedy nesprávné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ( ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle ustanovení věty druhé věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( věta první ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 5. 2026

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu