Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1656/2023

20 Cdo 1656/2023-145

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému M. S., narozenému XY, bytem XY, pro neznámý pobyt zastoupenému opatrovníkem Mgr. Janem Hrudkou, advokátem se sídlem v Kladně, náměstí starosty Pavla 5, pro 2 776 434 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. března 2023, č. j. -115 takto:

Odůvodnění:

1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. 3. 2023, č. j. -115, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 5. 1. 2023, č. j. -96, který návrh povinného na zastavení exekuce zamítl.

2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena od srpna 2020 u soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala, Exekutorský úřad Nymburk (dále „exekutor“), podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. , pro pohledávku ve výši 2 776 434 Kč, představující náhradu škody způsobené deliktní činností povinného.

3/ Důvod pro navrhované zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), odvolací soud neshledal, neboť prozatím nelze dovodit nemajetnost povinného „trvalého rázu“. Povinný, který sám v návrhu na zastavení exekuce uváděl, že po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (vykonávaného v České republice), zůstane v kontaktu s exekutorem, je aktuálně neznámého pobytu, avšak „je zdráv a v produktivním věku“, takže lze reálně očekávat získání prostředků alespoň k částečné úhradě vymáhaného dluhu. Z judikatury dovolacího soudu (usnesení ze dne 3. října 2017, sp. zn. , ze dne 31. října 2012, sp. zn. , ze dne 2. května 2018, sp. zn. , ze dne 26. března 2008, sp. zn. , nebo ze dne 27. října 2010, sp. zn. ) je zřejmé, že s ohledem na změnu poměrů povinného v důsledku jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je třeba exekutorovi poskytnout přiměřený čas k tomu, aby zjistil bydliště povinného, jeho zaměstnání, zdroj příjmů a majetkové poměry.

4/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezil tvrzením, že rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2017, sp. zn. . Odvolací soud napravoval pochybení soud prvního stupně a se zřetelem ke zmíněnému usnesení dovolacího soudu od exekutora vyžádal příslušnou zprávu, o čemž však zástupce dovolatele neinformoval, zprávu mu nepředložil a neumožnil se k ní vyjádřit. Tímto postupem porušil principy spravedlivého procesu (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 2021, sp. zn. ). Dovolatel doplnil, že zpráva exekutora byla odvolacímu soudu doručena až tři dny po vydání napadeného usnesení, takže ani odvolací soud ji v době rozhodování neměl k dispozici, přičemž exekutor sám se zastavením exekuce souhlasil, protože se mu nepodařilo dohledat postižitelný majetek.

5/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) rozhodl o dovolání povinného podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání je v otázce předpokladů k rozhodování o návrhu na zastavení exekuce pro její bezvýslednost přípustné ( ) a současně i opodstatněné.

6/ Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je sjednocena v závěru, že v případě podání řádného návrhu povinným na zastavení exekuce podle se tímto návrhem soud musí zabývat a pro tento účel si mimo jiné vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jaké je stanovisko exekutora k návrhu na zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2017, sp. zn. , o něž předpoklad přípustnosti dovolání opírá povinný, ale které rovněž v důvodech napadeného usnesení zmiňuje a cituje odvolací soud).

7/ Jestliže v posuzované věci odvolací soud konstatoval, že se exekutor na výzvu soudu „vyjádřil a uvedl, že se mu dosud nepodařilo dohledat žádný majetek“, takže „se zastavením exekuce souhlasí“, je zřejmé, že uvedená zpráva ve znění velmi stručného podání exekutora ze dne 13. 3. 2023 (č. listu 113 exekučního spisu sp. zn. ) nekoresponduje s judikatorním požadavkem ohledně údajů, které by taková zpráva měla zahrnovat, aby tvořila dostatečný důkazní základ pro posuzování dalších perspektiv vedení exekuce. Není především zřejmé, jaký zvolil exekutor postup ke zjišťování postižitelného majetku povinného, zda je s povinným v nějakém kontaktu (což povinný deklaroval) a (především) jaké jsou náklady dosavadní exekuce.

8/ Zároveň je nutno u přípustného dovolání přihlédnout k vadě řízení, která zcela evidentně může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. větu druhou ). Zmíněnou vadou, na níž upozorňuje i dovolatel, je skutečnost, že zpráva exekutora je datována 13. 3. 2023, tudíž v tom dni či později byla odvolacímu soudu doručena, ačkoli odvolací soud napadené usnesení vydal a o předmětnou zprávu exekutora se opíral již 10. 3. 2023, tedy v době, kdy zprávu exekutora nemohl argumentačně a důkazně (po provedení důkazu a při současném respektování práva účastníků k důkazu se vyjádřit) využít. Tím se dostal do rozporu s požadavky konstantní judikatury dovolacího soudu, která zprávu exekutora považuje za jednu z primárních a obligatorních (byť nikoli nejdůležitějších) podmínek rozhodování o návrhu na zastavení exekuce podle , je-li však následně věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření zprávu exekutora prověřil, zejména v tom směru, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění postižitelného majetku coby ukazatele dalších perspektiv vedení exekuce (z řady rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2019, sp. zn. ). Ani ve zmíněném ohledu nemůže napadené usnesení odvolacího soudu obstát.

9/ Nejvyšší soud za uvedeného stavu - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu - napadené usnesení odvolacího soudu podle ruší a věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení ( ), v němž bude soud vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz část věty první za středníkem ve spojení s ).

10/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu ( a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 6. 2023

JUDr. Aleš Zezula předseda senátu