Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1474/2025

20 Cdo 1474/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné AGRO LEASING J.Hradec s. r. o., se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova č. 309, identifikační číslo osoby 60851252, zastoupené Mgr. Dušanem Petrlíkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova č. 11/35, proti povinnému M. S., pro 517 300 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Stanislava Moláka, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, pod sp. zn. 050 Ex 1033/24, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2025, č. j. -26, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2025, č. j. -26, semění takto:Usnesení soudního exekutora Mgr. Stanislava Moláka, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, ze dne 27. ledna 2025, č. j. 050 Ex 1033/24-20, se mění tak, že se řízení o exekučním návrhu oprávněné ze dne 22. října 2024 nezastavuje.

Odůvodnění:

Soudní exekutor Mgr. Stanislav Molák, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, (dále též jen „soudní exekutor“) usnesením ze dne 27. ledna 2025, č. j. 050 Ex 1033/24-20, zastavil exekuční řízení o návrhu oprávněné ze dne 22. října 2024 (výrok I.), rozhodl, že se oprávněné nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a že náklady exekuce se neurčují (výrok III.). Soudní exekutor uvedl, že mu exekuční soud pokynem uložil exekuční návrh zamítnout za předpokladu, že oprávněná nesdělí a nedoloží nové skutečnosti, pro které by nová exekuce vedená na základě téhož exekučního titulu měla vést alespoň k částečnému vymožení pohledávky ve srovnání s exekucí zastavenou usnesením soudního exekutora ze dne 24. července 2024, č. j. 050 Ex 872/12-193, podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“). Oprávněná na výzvu soudního exekutora reagovala vyjádřením, že předchozí exekuce byla zastavena z důvodu bezvýslednosti, vymáhaná pohledávka však nezanikla ani není promlčena, a oprávněná tak má právo se domáhat jejího uspokojení v nové exekuci, a to i bez uvedení nových okolností. Exekuční soud neshledal uvedené doplnění exekučního návrhu dostatečným a dal soudnímu exekutorovi pokyn k zastavení exekučního řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů.

Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) k odvolání oprávněné usnesením ze dne 21. února 2025, č. j. -26, potvrdil usnesení soudního exekutora (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). V odůvodnění odvolací soud uvedl, že zákonodárce přijal úpravu bezvýsledných exekucí obsaženou v § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu, neboť zamýšlel poskytnout povinnému ochranu před dlouhodobou exekucí, jež nikam nevede, stejně jako promítnout zásadu hospodárnosti, podle níž orgány veřejné moci nemají konat v záležitostech, které jsou vzhledem k trvale neuspokojenému výsledku bezpředmětné. V daném případě byla předchozí exekuce zastavena z důvodu jejího vedení po maximální přípustnou dobu 12 let (srov. § 55 odst. 11 ex. řádu), přičemž se na povinném nepodařilo cokoliv vymoci, neboť nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek. Oprávněná nyní ani netvrdí, že by povinný nově nabyl majetek, pročež by měla být opakovaná exekuce úspěšnější. Podle odvolacího soudu je tak zřejmé, že překážka, která bránila dalšímu vedení předchozí exekuce, ve své podstatě trvá i nadále, neboť z povahy věci nemůže pominout jen formálním podáním nového exekučního návrhu. Oprávněná svého práva na výkon rozhodnutí již bezvýsledně využila. Není-li ze strany oprávněné v novém exekučním návrhu alespoň osvědčeno, že nově navrhovaná exekuce by mohla být úspěšnější, podle odvolacího soudu představuje předchozí rozhodnutí o zastavení exekuce překážku věci pravomocně rozhodnuté, bránící další exekuci pro totéž plnění.

Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, zda lze po zastavení předchozí exekuce pro bezvýslednost opětovně nařídit exekuci k vymožení nepromlčené a nezaniklé pohledávky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Oprávněná argumentuje, že exekuční řád nestanoví pro znovunařízení exekuce žádnou jinou podmínku než složení zálohy na náklady řízení. Bezvýslednost předchozí exekuce nadto neznamená nemajetnost povinného, který může mít a často i má majetek nebo pravidelné příjmy, z nichž se však uspokojuje exekuce s vyšší prioritou. Exekuční řád oprávněné neukládá povinnost osvědčovat majetkové poměry povinného před zahájením exekuce, vyhledávání majetku je výlučnou kompetencí soudního exekutora. Oprávněná uvádí, že má právo domáhat se nařízení exekuce i v situaci, kdy se věc jeví jako bezúspěšná. Dovolatelka se proto domnívá, že jí svědčí právo podat nový exekuční návrh, aniž by musela dokládat majetkové poměry povinného. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 ) – dále jen „ “. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle , neboť otázka, zda lze po zastavení předchozí exekuce pro bezvýslednost opětovně nařídit exekuci k vymožení nepromlčené a nezaniklé pohledávky, dosud (do doby, kdy bylo podáno dovolání) nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle ustanovení § 55 odst. 7 ex. řádu nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví. Pro účely rozhodnutí o zastavení exekuce podle věty druhé a odstavců 8, 10 nebo 11 se na řízení spojená ke společnému řízení hledí, jako by ke spojení řízení ke společnému řízení nedošlo.

Podle § 55 odst. 8 věty první a čtvrté ex. řádu nesouhlasil-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce podle odstavce 9, se zastavením exekuce podle odstavce 7, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce ve lhůtě podle věty třetí, exekutor exekuci zastaví.

Podle § 55 odst. 11 ex. řádu složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později.; do této lhůty se nezapočítávají lhůty uvedené v odstavci 12. Dojde-li v rozhodné době k částečnému vymožení povinnosti, běží lhůta uvedená v odstavci 7 věty první znovu od počátku ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti. Po dobu, po kterou trvá prodloužení exekuce, soud nerozhodne o zastavení exekuce pro nemajetnost a návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost zamítne. Jde-li o oprávněného podle odstavce 9, věty druhá až čtvrtá se nepoužijí.

Podle ex. řádu nejde-li o exekuci k vymožení pohledávky oprávněného podle nebo nesplňuje-li oprávněný podmínky osvobození od soudních poplatků podle , má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Je-li exekuce vedena pro pohledávku, při jejímž vymáhání již byla jednou exekuce zastavena, nebo k vymožení nákladů řízení z exekuce, která byla zastavena a náklady řízení nebyly zaplaceny, požádá exekutor oprávněného o přiměřenou zálohu na náklady exekuce.

Podle ustanovení jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

Odvolacímu soudu lze přisvědčit v názoru, že účelem úpravy § 55 odst. 7 a násl. ex. řádu je snížení počtu exekucí, ve kterých již není jejich účel (vymožení vykonatelné pohledávky či jiné povinnosti pro oprávněného) naplňován po dobu stanovenou zákonem, a s tím související ochrana povinného před dlouhodobě vedenou bezvýslednou exekucí (srov. bod 95 důvodové zprávy k ). I Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. června 2024, sp. zn. , uzavřel, že novela exekučního řádu provedená komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí v ex. řádu odst. 7 až 13, přičemž jednoznačným záměrem novelizované normy bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí.

Dovolací soud se ovšem neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle kterého právní úprava § 55 odst. 7 a násl. ex. řádu znemožňuje úspěšné podání nového exekučního návrhu poté, co je předchozí exekuce zastavena pro bezvýslednost. Uvedený závěr se nepodává z jazykového ani systematického výkladu předmětných ustanovení. Jednoznačnou odpověď nedává rovněž důvodová zpráva, která na jedné straně připouští právo oprávněného podat nový návrh na zahájení exekuce, s tím, že „právo oprávněného podat po zastavení exekuce nový exekuční návrh v téže věci zůstává nedotčeno“, na druhé straně uvádí, že by exekuce měla být zastavena definitivně (viz bod 95 důvodové zprávy k ). Za této situace je třeba vyjít z úpravy ex. řádu, z jehož znění nelze dovodit zákaz podat opětovný návrh na zahájení exekuce a ani to, že by pohledávka oprávněného měla mít po předchozím zastavení exekuce pro bezvýslednost povahu naturální obligace, jako je tomu například u pohledávky, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), jež v neuhrazeném rozsahu nezaniká, ale v soudním či jiném řízení ji nelze věřiteli přiznat a ve vykonávacím řízení má stejný režim jako pohledávka, u které byla účinně vznesena námitka promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Možnosti podat exekuční návrh znovu napovídá i novela ex. řádu (provedená rovněž ), v níž je zakotvena povinná záloha na náklady exekuce, pokud již byla exekuce dříve zastavena. Lze proto dovodit, že oprávněný může podat nový exekuční návrh na základě exekučního titulu, podle něhož dříve vedená exekuce byla zastavena pro bezúspěšnost ve smyslu a násl. ex. řádu, je však povinen složit na žádost soudního exekutora přiměřenou zálohu na náklady exekuce podle ex. řádu a nese poté riziko neúspěšnosti vymáhání v nové exekuci.

Shodný závěr je prezentován i v komentářové literatuře (srov. Kasíková, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, 1366 s., viz komentář k § 55), podle které je třeba „zdůraznit, že zastavení exekuce dle § 55 odst. 7 až 13 samo o sobě nebrání oprávněnému v dalším uplatnění pohledávky v exekuci či insolvenci. Zahájí-li však oprávněný znovu exekuci novým exekučním návrhem, pak je podle § 90 odst. 3 věty druhé povinen zaplatit povinnou zálohu na vedení exekuce.“

V této souvislosti nelze přisvědčit závěru odvolacího soudu (a soudního exekutora), že pravomocné rozhodnutí o zastavení předchozí exekuce pro bezvýslednost vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu a , jestliže oprávněný v exekučním návrhu neuvede nové skutečnosti ohledně majetkových poměrů povinného. Nejvyšší soud ve své judikatuře vysvětlil (srov. například usnesení ze dne 13. února 2018, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 47/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 3. července 2023, sp. zn. ), že překážku věci pravomocně rozhodnuté vytváří pravomocné rozhodnutí o zastavení předchozí exekuce pro existenci některého z „obecných důvodů“, pro který nelze pozdější exekuci mezi týmiž účastníky z téhož exekučního titulu a pro totéž plnění vést bez ohledu na to, jaký majetek může být postižen [ustanovení , b), g) a h) ]. Jedná se např. o skutečnost, že exekuční titul vydal státní orgán, jenž není soudem a neměl pravomoc exekuční titul vydat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2010, sp. zn. ), nebo fakt, že dřívější exekuce mezi týmž oprávněným a povinným z téhož exekučního titulu byla zastavena proto, že po vydání exekučního titulu ve smyslu zaniklo právo exekučním titulem přiznané, např. proto, že povinný již plnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. srpna 1965, sp. zn. ), čili důvody, pro něž je namístě nový exekuční návrh zamítnout, jelikož si nelze představit, že by exekuční soud musel znovu a znovu k dalším exekučním návrhům oprávněného posuzovat, zda je naplněn obecný důvod pro zamítnutí exekučního návrhu nebo pro zastavení exekuce, který již byl zjištěn v předchozí exekuci. Za obecný důvod, pro nějž nelze pozdější exekuci mezi týmiž účastníky z téhož exekučního titulu a pro totéž plnění vést, však zcela jistě nelze považovat předpokládanou nemajetnost povinného (dovozovanou na základě pravomocného rozhodnutí o zastavení předchozí exekuce pro bezvýslednost), neboť nedostatek majetku na straně povinného není překážkou, jež by nemohla doznat změny. Rovněž nelze opominout, že v exekučním řízení úkony směřující ke zjištění majetku povinného provádí pověřený soudní exekutor (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. ) a uvedenou povinnost nelze přenášet na osobu oprávněného.

Dovolací soud shrnuje, že oprávněný může podat nový exekuční návrh a vést exekuci podle exekučního titulu, na jehož základě již byla týmž oprávněným vedená předchozí exekuce proti témuž povinnému zastavena pro bezvýslednost ve smyslu § 55 odst. 7 a násl. ex. řádu. Úspěšnost nového exekučního návrhu nelze podmiňovat uvedením nových skutečností o majetkových poměrech povinného, oprávněný je toliko povinen na žádost soudního exekutora zaplatit přiměřenou zálohu na náklady exekuce ve smyslu § 90 odst. 3 ex. řádu. Ke stejnému závěru již Nejvyšší soud dospěl v usnesení ze dne 16. července 2025, sp. zn. , které nabylo právní moci až po podání nyní projednávaného dovolání.

Nadto dovolací soud podotýká, že v souladu s úmyslem zákonodárce snížit počet exekucí, u kterých není dlouhodobě naplňován jejich účel, se v případě opětovně zahájené exekuce nejeví vhodné vyčkávat dalšího uplynutí doby bezvýslednosti ve smyslu a násl. ex. řádu. Soudní exekutor proto v přiměřené lhůtě prověří majetkové poměry povinného, a poté případně přistoupí k zahájení procesu zastavení exekuce podle

Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil [ ] tak, že změnil usnesení soudního exekutora a rozhodl, že řízení o exekučním návrhu oprávněného ze dne 22. října 2024 se nezastavuje. Soudní exekutor po právní moci tohoto usnesení opětovně požádá o vydání pověření v dané věci.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

O náhradě nákladů řízení (včetně dovolacího) se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 8. 2025

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu