Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3024/2018

-169

USNESENÍ

D&I CONSULTING LIMITED

1) Z. K.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, a

2) I. B.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 1939/28, pro 450 845,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. -98,

takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 15. 8. 2017, č. j. -57, zamítl návrh povinného 2) – dále jen „povinný“ – na zastavení exekuce. Uvedl, že povinný nepředložil žádné důkazy ani neosvědčil skutečnosti vypovídající o jeho nemajetnosti, je v produktivním věku, neuvádí žádné zdravotní obtíže, nemoci či omezení, které by mu znemožňovaly výkon výdělečné činnosti, nepobírá důchod ani nemocenské dávky, není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nenachází se v databázi státní sociální podpory. Nevyloučil možnost, že v budoucnu povinný nabude majetek darováním či dědictvím, a jeho majetková situace se tak zlepší. Soudní exekutor nadále provádí šetření ke zjištění majetku povinného a nebyly dosud vyčerpány všechny možné způsoby provedení exekuce.

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že za stávajícího stavu řízení není postavena najisto majetková situace povinného. Způsobilým důvodem pro zastavení exekuce není skutečnost, že povinný, přestože je v produktivním věku a nemá žádná zdravotní omezení, nedosahuje žádných příjmů a pouze tvrdí, že důvodem pro zastavení exekuce je skutečnost, že nemá žádné příjmy. Majetek povinného zjišťuje soudní exekutor a povinný je povinen svá tvrzení prokázat. Exekuční soud nemá povinnost exekuci zastavit, pokud zjistí, že povinný nedosahuje žádných příjmů. Nelze vyloučit možnost, že povinný v budoucnu majetek nabude.

Povinný v dovolání uvedl, že je na exekutorovi (oprávněném) prokázat, že je zde ještě nějaký další majetek, který lze postihnout. Je věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného a exekuční soud musí na základě vlastních zjištění posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce. Namítá, že soudy mechanicky převzaly stanovisko soudního exekutora, že je zde nějaký majetek, ze kterého by bylo možno uhradit alespoň náklady exekuce, a v podstatě uzavřely, že osoba ve věku osoby výdělečně činné, ačkoli nemá zaměstnání ani příjmy, nemá šanci se úspěšně domáhat zastavení exekuce podle , pokud s tím nebude souhlasit soudní exekutor. Stěžejní je informace, zda byl zajištěn nějaký majetek a zda jeho hodnota postačuje alespoň na krytí nákladů exekuce. Soudy však v daném případě rozhodly pouze na podkladě paušálního tvrzení o věku povinného, aniž požadovaly jakékoli informace po exekutorovi o zajištěném majetku. Zpráva předložená soudním exekutorem je neúplná a nepřesná, neposkytuje ani základní představu o majetkových a příjmových poměrech povinného v průběhu exekučního řízení a jejich další reálné prognóze, ani údaje o tom, zda, kdy a jaký exekučně postižitelný majetek byl v minulosti zjištěn, proč se z něj nepodařilo ničeho vymoci a jaké pokusy o zjištění obvyklého majetku soudní exekutor učinil. Konkrétní šetření soudního exekutora a jeho výsledky neplynou ani z obsahu exekučního spisu, soudní exekutor nezmiňuje výši nákladů exekuce. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu změnil a exekuci zastavil.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že povinný pouze tvrdí, že nemá majetek, aniž by tuto skutečnost prokazoval. Povinný sám nevyloučil, že majetek ještě nabýt může, ani nesdělil, jak se snaží např. získávat příjmy ze zaměstnání. Exekuční řízení není omezeno co do času vedení a jeho hlavním účelem je vymožení pohledávky, nikoliv rychlost řízení. Povinný nemůže spravedlivě požadovat po soudním exekutorovi, aby ke každému jeho návrhu nákladně prováděl kompletní lustrace majetku, protože se jedná o účelové zvyšování nákladů, a povinný by se tak stal tím, kdo fakticky určuje provádění exekuce místo soudního exekutora. Zprávu soudního exekutora považuje za vyhovující. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 ), dále jen „“.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně uvedl, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle , soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle je či není dán. Exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle , aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. ). Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. ).

Dovolatel vznáší výhradu vůči úplnosti a přesnosti zprávy soudního exekutora s tím, že neobsahuje konkrétní údaje o zjištěném exekučně postižitelném majetku, že ze spisu neplynou konkrétní výsledky a šetření soudního exekutora a ve zprávě není zmíněna výše nákladů exekuce.

V souzené věci soudní exekutor na výzvu exekučního soudu dne 7. 7. 2017 sdělil, že po dovolateli nebylo ničeho vymoženo, jeho majetek byl v pravidelných intervalech lustrován, v současné době nejsou prováděny žádné srážky, v minulosti byl postižen účet povinného a vydán exekuční příkaz srážkami ze mzdy, jenž byl pro administrativní chybu následně zrušen, soudní exekutor nesouhlasí se zastavením exekuce, s přihlédnutím k věku povinného lze předpokládat, že v budoucnu povinný bude pobírat příjem či jiné dávky, přičemž nelze vyloučit ani možnost nabytí majetku děděním; dále vyčíslil předběžné náklady exekuce ve výši 15 694 Kč.

Takto podaná zpráva (přes svou relativní stručnost) vyhovuje shora uvedeným obsahovým požadavkům. Nejvyšší soud již dříve vysvětlil, že zpráva soudního exekutora o tom, jaký majetek povinného byl dosud zajištěn a jaké je stanovisko exekutora k návrhu na zastavení exekuce, slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem. Je poté věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva exekutora neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti. Je věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně tak exekuční soud musí na základě vlastních zjištění (jež se neomezí jen na obecné konstatování věku povinného) posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. ).

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. (na které dovolatel poukazuje a jímž bylo rozhodnuto v jiné exekuční věci dovolatele), neplyne, že je na exekutorovi či oprávněném prokazovat, že existuje další postižitelný majetek; povinnému bylo v této věci vyhověno z důvodu, že exekuční soud se při zjišťování skutečností podstatných pro rozhodnutí omezil výlučně na vyjádření soudního exekutora.

V projednávané věci však soud nevycházel výhradně ze zprávy soudního exekutora, ale též z obsahu exekutorského spisu (mj. konstatoval, že proti povinnému je vedeno osm exekučních řízení a soudní exekutor opakovaně provádí součinnosti) a učinil dotazy na Českou správu sociálního zabezpečení a Úřad práce (viz obsah spisu a skutková zjištění soudu prvního stupně, jež odvolací soud převzal). Závěr, že nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce podle , založil na skutečnostech, že jednak dosud není postavena najisto majetková situace dovolatele a dále že je povinný v produktivním věku, přičemž nebyla zjištěna žádná např. zdravotní omezení, která by mu bránila v případné výdělečné činnosti. Nelze proto přisvědčit dovolateli v tom, že by exekuční soud veškeré podstatné informace načerpal z vyjádření exekutora, aniž by je sám prověřoval skrze obsah exekučního spisu a případně zjišťoval konkrétní skutečnosti, které uváděl povinný (tím spíše, že povinný žádné „konkrétní skutečnosti“ v odvolání neuváděl a omezil se pouze na prosté tvrzení o neexistenci majetku a příjmů, aniž by uvedl překážky – ať již zdravotní, osobní, rodinné apod. – které mu brání v pravidelné výdělečné činnosti).

Protože odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 12. 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu