Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3112/2019

20 Cdo 3112/2019-218

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Falconcreek Investments Ltd., se sídlem v Nikósii, Athinon, 5, Agios Antonios, 1015, Kypr, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinnému Š. B., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Annou Outlou, advokátkou se sídlem v Plzni, Doudlevecká 22, pro 115 376,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2018, č. j. -139, takto:Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2018, č. j. -139, a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 8. 2018, č. j. -121, se ruší a věc se vrací okresnímusoudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. 8. 2018, č. j. -121, jímž Okresní soud Plzeň-město zamítl návrh povinného na zastavení exekuce s tím, že exekutor zatím neučinil jednoznačný a definitivní závěr o úplné nemajetnosti povinného. Krajský soud uvedl, že nelze jednoznačně a spolehlivě uzavřít, že exekuce bude i v budoucnu bezpředmětná. Proti povinnému je vedeno více exekucí a vymáhané částky jsou navyšovány o úroky a náklady exekuce, povinný je však v produktivním věku, a proto je předpoklad, že bude postupně alespoň částečně dluhy umořovat. Nařízená exekuce povinného nijak nezatěžuje, není tedy důvod dát přednost jeho zájmu před legitimním zájmem oprávněné na zaplacení přisouzené pohledávky.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Má za to, že se odvolací soud v projednávané věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, prezentované např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , , příp. , protože soud rozhodl na základě zprávy soudního exekutora, která neposkytuje dostatečně ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Povinný požádal 1. 10. 2017 o zastavení exekuce z důvodu kritických majetkových poměrů, které neumožní pozitivní výsledek exekuce. Soudní exekutor nesouhlas se zastavením exekuce odůvodnil tím, že dosud nemá nemajetnost povinného za prokázanou, neboť neprovedl mobiliární exekuci, resp. terénní šetření na adrese povinného; ačkoli dosud žádný majetek nezjistil, povinný je v produktivním věku, a proto je třeba brát v úvahu jistý výhled do budoucna. Povinný však namítá, že je fakticky nemajetný. Má za to, že soud si měl vyžádat komplexní zprávu soudního exekutora, z níž bude zřejmé, jaký majetek v průběhu exekuce (tj. od roku 2013) zjistil, zda je reálně zpeněžitelný a zda výtěžek bude dostačující k úhradě nákladů exekuce. Takové informace však zpráva exekutora neobsahovala, nereflektuje ani pluralitu exekucí povinného a jejich pořadí; poznámka exekutora, že 5 let po nařízení exekuce teprve bude prováděno šetření v bydlišti povinného, nenasvědčuje tomu, že exekuce je prováděna tak, aby byly v rovnováze legitimní zájem oprávněné i povinného. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení krajského i okresního soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná uvedla, že aktuálně tvrzená nemajetnost není relevantním důvodem pro zastavení exekuce, neboť nelze vyloučit, že by se v budoucnu situace povinného nezlepšila. Ztotožnila se se závěry soudů. Má za to, že povinným uváděná judikatura na projednávanou věc nedopadá, neboť soudní exekutor zde poskytl vyjádření ze dne 18. 5. 2018, v němž jasně uvedl, proč se zastavením nesouhlasí. Námitku bezúspěšného vymáhání po delší dobu nelze mít podle judikatury dovolacího soudu bez dalšího za relevantní, neboť je pro budoucno otevřena možnost změny majetkových poměrů (viz např. ). Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl a oprávněné přiznal náhradu nákladů řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení důvodů pro zastavení exekuce podle odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ten se uvedenou problematikou ve své činnosti opakovaně zabýval a konstatoval, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle , soud se jím musí zabývat. Pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle je či není dán. Exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících k zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, event. jeho hodnota je ke krytí nákladů exekuce nepostačující. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle , aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. ).

Dovolací soud v usnesení ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , uzavřel, že právní posouzení návrhu na zastavení exekuce pro nemajetnost není (nemůže být) úplné resp. správné i v situaci, neposkytuje-li vyžádaná zpráva soudního exekutora dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Takovou situaci dovolací soud shledal v případě, kdy soudní exekutor po téměř dvou letech od pověření sdělil soudu, že dosud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky, neboť povinný se nachází ve výkonu trestu.

Obdobně je třeba postupovat i v nyní projednávané věci, kdy byla exekuce zahájena již 1. 10. 2013, přičemž soudní exekutor v předkládací zprávě z 18. 5. 2018 (mimo to, že jinak žádný realizovatelný majetek nezjistil) uvedl, že soupis movitých věcí dosud nebyl proveden, avšak v dohledné době bude provedeno šetření na adrese povinného. Za předpokladu řádného průběhu a při využití zákonných prostředků by však měl být soudní exekutor nepochybně schopen podat soudu již v daný okamžik komplexní zprávu o majetkové situaci povinného, a to včetně případných zjištění ohledně naznačované plurality vedených exekucí, včetně vyčíslení dosud vymoženého plnění a předpokládané výše nákladů exekuce (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ). Jen tak lze učinit spolehlivý závěr o tom, zda povinný má či nemá dostatečný majetek a zda je důvod k zastavení exekuce podle dán či nikoli.

Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení , 2 věty druhé věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( věta první ve spojení s téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 12. 2019

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu