Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2045/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. U., t. č. Věznice Rapotice, zastoupeného Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem, sídlem Bráfova tř. 764/50, Třebíč, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2022 č. j. -31, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Dopravní podnik města Brna, a. s., sídlem Hlinky 64/151, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností (po jejím doplnění na základě výzvy Ústavního soudu k odstranění vad) podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení se podává, že stěžovatel (povinný v exekučním řízení) se domáhal s poukazem na své poměry a nemajetnost zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod sp. zn. 137 EX 7310/21, za účelem uspokojení peněžité pohledávky vedlejší účastnice ve výši 1 525 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 2. 2. 2022 č. j. -22 stěžovatelův návrh zamítl. Na základě stěžovatelova odvolání Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení městského soudu, když - s ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 3. 10. 2017 sp. zn. ) - dovodil, že je zapotřebí vyhodnotit majetkové poměry povinného nikoliv jen v aktuálním stavu, ale i v perspektivě. Uzavřel, že prozatím nelze z předložených podkladů dospět k závěru, že je další provádění exekuce bezúčelné, a naopak je možné očekávat, že stěžovatel získá po propuštění z vězení postižitelný zdroj příjmů.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Zásadní pochybení krajského soudu spatřuje stěžovatel v nedostatečném skutkovém a právním posouzení věci. Jeho základní argument spočívá v tom, že mu krajský soud znemožnil realizovat právo domáhat se zastavení exekuce pro jeho nemajetnost podle , (dále jen " "). Podle obsahu námitek došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces (sc. práva na soudní ochranu) tím, že krajský soud nerespektoval ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 11. 12. 2019 sp. zn. nebo ze dne 16. 3. 2022 sp. zn. ) a posoudil návrh stěžovatele jako předčasný. Právo na soudní ochranu mělo být porušeno rovněž tím, že krajský soud vyšel při svém rozhodování z nekompletního šetření soudního exekutora o stavu stěžovatelova majetku.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je proti usnesení krajského soudu přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Právo na soudní ochranu zaručené v odst. l y je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y), není součástí soustavy soudů ( y) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení ze dne 10. 9. 1996

sp. zn.

(U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku výkladu, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. Žádné z uvedených pochybení Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

6. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelova argumentace nedosahuje ústavněprávní roviny a je pouhou kritikou závěrů soudů, které nezastavily exekuci pro bezúčelnost (nemajetnost povinného) podle Z napadeného usnesení je zřejmé, že krajský soud se námitkami stěžovatele dostatečně zabýval a své závěry patřičně odůvodnil, proto neobstojí stěžovatelovo tvrzení, že mu byl odepřen přístup k jeho právu domáhat se zastavení exekuce.

7. V poměrech posuzovaného případu je logické, že krajský soud potvrdil zamítnutí návrhu stěžovatele pro předčasnost, vyšel-li ze zjištění, že soudní exekutor nadále provádí šetření ke zjištění jeho majetku a doposud nebyly vyčerpány všechny možné způsoby provedení exekuce, kterými soudní exekutor ze zákona disponuje. Rovněž nelze soudům vytýkat, posoudily-li majetkové poměry stěžovatele "prospektivně" s ohledem na skutečnost, že stěžovatel je ve věku, kdy je po jeho propuštění z vězení reálný předpoklad pro možné budoucí příjmy ze mzdy a z důchodu. Tento postup vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, kterou Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí podrobil ústavněprávnímu přezkumu [srov. např. usnesení ze dne 25. 2. 2020

sp. zn.

či ze dne 15. 6. 2021

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)].

8. Stěžovatel opomíjí, že účelem exekuce je její provedení, a nikoliv její zastavení, proto je zapotřebí k zastavení exekuce pro tzv. bezúčelnost (nemajetnost povinného) přistupovat zdrženlivě a okolnosti, pro které má být exekuce z tohoto důvodu zastavena, musí působit intenzivně a v podstatné míře. Skutečnost, že se stěžovatel vlastní vinou nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, není důvodem pro zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016 sp. zn. nebo ze dne 2. 5. 2018 sp. zn. ), s tímto názorem je ostatně stěžovatel seznámen, neboť jej Ústavní soud v nedávné době vyslovil v jiné jeho věci (viz usnesení ze dne 23. 8. 2022

sp. zn.

).

9. Ústavní soud uzavírá, že zásah do ústavních práv stěžovatele neshledal, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu