Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 446 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (451)27565.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 81/95
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele JUDr. F.P., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1994, čj. 12 Co 433/94 -19, za účasti vedlejšího účastníka P., t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Včas podaným návrhem ze dne 12. 4. 1995 se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí, kterým by Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1994, čj. 12 Co 433/94 -19, jako rozhodnutí, odporující č1. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobo d.
Za účelem správných zjištění si vyžádal Ústavní soud spis Obvodního soudu pro Prahu 4, vyjádření účastníka řízení, Městského soudu v Praze a vedlejšího účastníka řízení, P.
Ze spisu vyplývá, že stěžovatel (u obecných soudů žalobce) se na žalovaném, P., domáhal zaplacení částky 1.134,- Kč s přísl. jako neoprávněného majetkového prospěchu, který měl na straně žalovaného vzniknout tím, že si z jeho sporožirového účtu, vedeného u spořitelny, neoprávněně tuto částku vybral a zasáhl tak do jeho vlastnického práva.
Obvodní soud pro Prahu 4 po veřejném jednání dne 1. 2. 1994, jehož byli účastni jak stěžovatel (žalobce), tak. žalovaný, P., v zastoupení, žalobu zamítl s odůvodněním, že žalovaný P., není ve sporu pasivně legitimován, neboť srážku z jeho sporožirového účtu provedla S., a žalovaný byl pouze prostředníkem k poukázání této částky majiteli domovního objektu PC.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. 12 Co 433/94 , rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve výroku o věci samé potvrdil.
Dle navrhovatele napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo porušeno jeho právo, vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Právo zde obsažené chápe jako možnost obrátit se na soud, který je povinen se věcí zabývat a ji meritorně posoudit. Pokud je - dle stěžovatele - žaloba zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace, pak věcná stránka případu nebyla řešena a soud se jí nezabýval. Současně dle navrhovatele došlo k porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobo d stran jeho práv k finančním prostředkům na jeho účtu.
Ústavní stížnost není zjevně opodstatněná.
Z hlediska práva na "spravedlivý proces" stanoví Listina základních práv a svobo Listina základních práv a svobod v čl. 36 odst. 1 , že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Se zřetelem na to bylo nutné se zabývat otázkou, zda v řízení před obecným soudem nebyly porušeny základní procesní principy. Žádné závady v tomto směru nebyly zjištěny. Stěžovatel vytýká městskému soudu nesprávné posouzení věci a nedostatečné zjištění skutkového stavu. Ústavní soud je v této souvislosti nucen potvrdit své vícekrát opakované stanovisko ve své ustálené judikatuře, podle kterého funkcionálně jako zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústav y ČR není další soudní instancí, není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud jejich rozhodovací činností současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR.
Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou proto záležitostí soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústav y ČR. Ústavní soud v tomto smyslu dospěl k závěru, že stěžovateli nebylo porušeno jeho ústavní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu č1. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Jeho případem se soud zabýval a ve věci rozhodl. K porušení Listiny základních práv a svobo d v uvedeném smyslu by došlo jen tehdy, pokud by byla navrhovateli v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d upřena možnost zákonným způsobem se domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu (např. pro podjatost soudce ve věci), popřípadě pokud by soud zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinným. To se však nestalo.
Pokud jde o aplikaci čl. 11 Listiny základních práv a svobo d, nutno uvést, že neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení uvedeného ustanovení Listiny základních práv a svobo d soudem.
Podle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Náklady řízení Ústavní soud vedlejšímu účastníkovi a jeho
právnímu zástupci nepřiznal. Podle § 62 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. platí totiž zásada, že náklady řízení, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Odstavec 4 téhož paragrafu sice stanoví, že Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledku řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Vzhledem k odst. třetímu však je třeba toto ustanovení vykládat restriktivně. V souzení věci Ustavní soud neshledal náležitý důvod, aby se od této obecné zásady odchýlil.
Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud stížnost odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 9. 1996 Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR