Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 675/2023

28 Cdo 675/2023-302

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, IČO: 14451115, se sídlem v Praze 1, Hrad III. nádvoří 48/2, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, na Podkovce 281/10, za účasti: Lesy České republiky, s. p., IČO: 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o vydání nemovité věci, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, ze dne 14. 6. 2017, č. j. SPU 266441/2017, sp. zn. SP 12403/2015-537100, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání Lesů České republiky, s. p. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022, č. j. -275, takto:

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 20. 10. 2022, č. j. -275, byl rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 6. 2021, č. j. -245, potvrzen ve výrocích I. a II., jimiž bylo rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, ze dne 14. 6. 2017, č. j. SPU 266441/2017, sp. zn. SP 12403/2015-537100, v příslušném rozsahu nahrazeno výrokem, na jehož základě byl žalobkyni, jakožto osobě oprávněné ve smyslu ustanovení , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), vydán pozemek parc. č. 1174/1 v k. ú. Lešany nad Sázavou, a změněn v nákladovém výroku III. (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Odvolací soud dovodil, že v situaci, kdy k okamžiku doručení výzvy (6. 9. 2013) oprávněné osoby (žalobkyně) k vydání předmětného pozemku (parc. č. 1174/1 v k. ú. Lešany nad Sázavou) osobě povinné (Lesy České republiky, s. p.) tento nebyl dle platného územního plánu obce Lešany ze dne 7. 2. 2009 nikterak dotčen plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (dálnice D3), jejíž koridor vymezený územním plánem byl situován uvnitř ,,širšího“ koridoru vyznačeného Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje ze dne 22. 2. 2012, ve vztahu k nárokovanému pozemku výlukový důvod dle dán není. Z uvedeného důvodu, shledávaje naplněnými veškeré další zákonné předpoklady naturální restituce ve smyslu , odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, ze dne 14. 6. 2017, č. j. SPU 266441/2017, sp. zn. SP 12403/2015-537100, v příslušném rozsahu nahradil výrokem, na jehož základě předmětný pozemek vydal žalobkyni.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání státní podnik Lesy České republiky. Předestřel otázku, zda je výlukový důvod ve smyslu naplněn v případě, kdy nárokovaný pozemek byl v okamžiku doručení výzvy oprávněné osoby k vydání majetku osobě povinné již dotčen koridorem plánované veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury vymezeným v platných zásadách územního rozvoje, jejichž obsah nebyl dosud promítnut do platného územního plánu obce. Měl za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Odkazoval přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. , a ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. , jakož i usnesení téhož soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , a ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. . Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, eventuálně je zamítl.

5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (Lesy České republiky, s. p.), jednající pověřenou zaměstnankyní s právnickým vzděláním ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) a ve lhůtě stanovené , je Nejvyšší soud shledal přípustným podle , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky výkladu , kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

6. Zmatečnosti ( , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 ) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. ), se z obsahu spisu nepodávají.

7. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

8. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

9. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

10. Podle ustanovení věc nelze vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene.

11. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 115/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení téhož soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. , či ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. , proti němuž směřující ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , odmítl jako zjevně bezdůvodnou) je ustálena v závěru, že překážkou pro vydání nemovitosti ve smyslu je veřejný zájem na vybudování veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury, pro nějž by bylo lze nemovitosti vyvlastnit [viz např. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], vyjádřený ve schválené územně plánovací dokumentaci. Rozhodujícím hlediskem pro posouzení, kdy je ve smyslu interpretovaného „výlukového“ ustanovení zákona nutné právo k části pozemku vyvlastnit (formou odnětí vlastnického práva) a kdy postačí zřízení věcného břemene, je okolnost, zda by církevní právnická osoba k této části pozemku, dotčené takovou stavbou, mohla po jejím vydání realizovat své vlastnické právo či nikoliv. Přípustnost vyvlastnění (odejmutí vlastnického práva) – v případě (plánované) veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury – přitom plyne již z příslušných ustanovení zvláštních předpisů – viz , odst. 2 písm. a/ , o pozemních komunikacích (k tomu přiměřeně srov. i nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , publikovaný pod č. 134/2014 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. , publikovaný pod č. 11/2015 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pro posouzení, zda je dána překážka naturální restituce dle , je tedy v zásadě nevýznamné, že v době rozhodování o vydání pozemků oprávněné osobě není zřejmé, kdy, popř. zdali vůbec (či v jakém rozsahu), bude na dotčených pozemcích (jejich částech) veřejně prospěšná stavba realizována (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. ). Pro aplikaci „výlukového“ ustanovení zákona současně není nezbytnou ani konkretizace veřejně prospěšné stavby v územním rozhodnutí, které již není územně plánovací dokumentací (srov. stavebního zákona), nýbrž konkrétním rozhodnutím týkajícím se určitého záměru (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. ).

12. Ustanovení však na druhé straně nikterak nebrání naturální restituci těch pozemkových částí, jež koridorem plánované výstavby dopravní infrastruktury, vyznačeným v územně plánovací dokumentací, dotčeny nejsou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. , a dále usnesení téhož soudu ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. , a ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. ); celý pozemek je přitom restituční výlukou dotčen toliko v případě, kdy je územně plánovací dokumentací k realizaci veřejně prospěšné stavby určen v celém rozsahu.

13. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. , uveřejněném pod č. 98/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolací soud současně formuloval a odůvodnil závěr, že za okamžik rozhodný pro posouzení obsahu územně plánovací dokumentace (zda vymezuje pozemek určený k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní nebo technické infrastruktury) se z hlediska naplnění uvedené podmínky výlukového důvodu upraveného v ustanovení zásadně považuje okamžik doručení výzvy oprávněné osoby k vydání takového majetku osobě povinné.

14. Pro uplatnění výluky z naturální restituce ve smyslu ustanovení je přitom určující právě vymezení veřejně prospěšné stavby dopravní či technické infrastruktury v územně plánovací dokumentaci, kterou jsou 1. zásady územního rozvoje, 2. územní plán a 3. regulační plán (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 115/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. , ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. ). Výlukový důvod ve smyslu 8 odst. 1 písm. f) je pak naplněn i v situacích, kdy je nárokovaný pozemek dotčen koridorem veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury vymezeným byť jen v zásadách územního rozvoje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , či přiměřeně jeho usnesení ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. ).

15. Odvolací soud se v posuzovaném případě výše citovaných judikaturních hledisek ovšem náležitě nedržel. Nezabýval se totiž tím, zda případně, do jaké míry, je nárokovaný pozemek dotčen koridorem veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury (dálnice D3) vymezeným ke dni doručení výzvy (6. 9. 2013) již Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje ze dne 22. 2. 2012. V souladu se skutkovými závěry soudu prvního stupně byl přitom předmětný pozemek dle obsahu této územně plánovací dokumentace v plném rozsahu zařazen do ploch a koridorů nadmístního významu – koridoru silniční stavby dálnice D3. Odvolací soud tudíž důsledně nezohlednil judikaturní konkluze, dle nichž je výlukový důvod ve smyslu 8 odst. 1 písm. f) naplněn již tehdy, je-li k rozhodnému okamžiku nárokovaný pozemek (případně i jen zčásti) dotčen koridorem plánované veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, vymezeným (dosud) byť jen zásadami územního rozvoje.

16. Nejvyšší soud proto, shledávaje právní posouzení věci odvolacím soudem – jde-li o shora nastíněnou otázku výkladu ustanovení – neúplným a dovolání opodstatněným, v situaci, kdy nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, odmítnutí dovolání, jeho zamítnutí nebo změnu rozhodnutí odvolacího soudu, rozsudek odvolacího soudu bez jednání ( věty první ) zrušil. Poněvadž důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , odst. 2, věty první a druhé, ).

17. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný ( , ).

18. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( , věty druhé, ).

19. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 4. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu