Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3341/2018

28 Cdo 3341/2018-165

USNESENÍ

České republiky – Státního pozemkového úřadu

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, za nějž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (s adresou pro doručování Územní pracoviště Brno, Příkop 11), o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání zemědělských nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. dubna 2018, č. j. -148, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit další účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Žalobkyně dovoláním napadla v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. srpna 2017, č. j. -98, ve znění opravného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. listopadu 2017, č. j. -122, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně – coby oprávněná osoba podle , o vypořádání majetkových vztahů s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu pléna Ústavního soudu č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “) – domáhala, aby jí byl vydán pozemek p. č. 5971 v katastrálním území Prostějov a rozhodnutím soudu tak bylo nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5502797/2013/R5646, č. j. SPU 088195/2016/121/KJ.

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl (dle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „ “; k tomu srov. bod 2., čl. II. části první ), neboť dovoláním označenou právní otázku, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, jímž bylo skončeno odvolací řízení, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a dovolání tak není přípustné (k hlediskům přípustnosti dovolání srov. ).

K relevantní otázce hmotného práva, jež se týká výkladu a aplikace „výlukového“ ustanovení , sluší se z rozhodovací praxe dovolacího soudu odkázat zejména na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , uveřejněném pod č. 115/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil i ve svých dalších rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. , či usnesení ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. ).

Podle shora odkazované judikatury (jíž jako ústavně konformní aproboval i Ústavní soud – viz např. usnesení ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , jímž Ústavní soud jako zjevně bezdůvodnou odmítl ústavní stížnost jiné církevní právnické osoby směřující i proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. ) překážkou pro vydání nemovitosti ve smyslu interpretovaného ustanovení je veřejný zájem na vybudování veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury, pro nějž by bylo lze nemovitosti vyvlastnit [viz např. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], vyjádřený ve schválené územně plánovací dokumentaci; rozhodujícím hlediskem pro posouzení, kdy je ve smyslu interpretovaného „výlukového“ ustanovení zákona nutné právo k části pozemku vyvlastnit (formou odnětí vlastnického práva) a kdy postačí zřízení věcného břemene, je okolnost, zda by církevní právnická osoba k této části pozemku, dotčené takovou stavbou, mohla po jejím vydání realizovat své vlastnické právo či nikoliv (k tomu přiměřeně srov. i nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , či ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. ).

Uvedené závěry jsou zajisté uplatnitelné i ve skutkových poměrech nyní projednávané věci, v níž oba soudy nižších stupňů vycházejí ze zjištění, že předmětný pozemek, o jehož vydání žalobkyně usiluje, je dotčen veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury, „stavbou silnice II/366 Pv – přeložka silnice“, vymezenou ve schválené (platné) územně plánovací dokumentaci.

Odkazovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu byl také formulován a odůvodněn závěr, že pro posouzení, zda je dána překážka naturální restituce dle , je v zásadě nevýznamné, že v době rozhodování o vydání pozemků oprávněné osobě není zřejmé, kdy, popř. zdali vůbec (či v jakém rozsahu) bude na dotčených pozemcích (jejich částech) veřejně prospěšná stavba realizována (k tomu znovu srov. již shora odkazované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), přičemž pro aplikaci „výlukového“ ustanovení zákona není nezbytná konkretizace veřejně prospěšné stavby v územním rozhodnutí (jehož součástí má být i záborový elaborát). Ve skutkových poměrech posuzované věci tedy neobstojí ani argumentace dovolatelky, že by jí snad měly být vydány (jí samotnou blíže neidentifikované a geometrickým plánem neoddělené) některé části předmětného pozemku, jestliže podle zjištění odvolacího soudu ani není v současné době určitelné, která část žalobkyní nárokovaného pozemku bude veřejně prospěšnou stavbou pozemní komunikace konkrétně zasažena (a kdy i úvahy soudu prvního stupně o tom, že půjde o část „střední a horní“ pohybují se v rovině hypotézy a neumožňují přesnou identifikaci těch částí pozemku, jež pro realizaci veřejně prospěšné stavby nebudou potřebné a jež by jinak bylo lze oprávněné osobě vydat).

Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu ani s další dovolatelkou odkazovanou judikaturou Ústavního soudu a v ní bezpočtukrát akcentovaným interpretačním pravidlem

ex favore restitutionis

(obsaženým i v ustanovení ). Ani snaha o volbu interpretace vstřícné vůči (potenciálně) oprávněným osobám totiž nemůže vést k tomu, aby soudy překračovaly zákonný režim majetkového vyrovnání s církvemi; zakotvení právního rámce pro nápravu historických bezpráví z doby nesvobody bylo úlohou demokraticky konstituovaného zákonodárného sboru; naproti tomu soudy nemohou politickou reprezentací zvolené pojetí nápravy majetkových křivd uzpůsobovat vlastním představám o žádoucí míře kompenzace újmy, již církve a náboženské společnosti v minulosti utrpěly (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. ; z judikatury Ústavního soudu pak citovaný nález ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , či obdobně i usnesení ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. , bod 29. jeho odůvodnění). Ačkoliv s nevydáním konkrétního majetku oprávněným osobám (např. právě pro zákonnou překážku působící ve prospěch veřejného zájmu) bezprostředně nestanoví povinnost k náhradnímu plnění, dostává se církvím i za takto nevydaný majetek finanční náhrady koncipované jako paušální (srov. zákona), jež – kromě vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi – nepopiratelně plní právě i funkci restituční. Soudy přijatá interpretace aplikovaného výlukového ustanovení přitom respektuje i účel (smysl) této právní úpravy, obsažený i v důvodové zprávě předkladatele tohoto právního předpisu, zdůrazňující veřejný zájem na vybudování veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury vyjádřený ve schválené územní plánovací dokumentaci.

Přitakat tak nelze ani výtkám žalobkyně stran ústavněprávního rozměru zásahu do jejích práv v důsledku přijaté interpretace , neboť k újmě na jejích základních právech jakožto oprávněné osoby podle citovaného zákona nedošlo. Na ni totiž bezesporu nelze usuzovat pouze z toho, že obecné soudy při respektování zákonné úpravy a v souladu s náhledem zastávaným judikaturou Nejvyššího soudu (aprobovanou ostatně i Ústavním soudem – viz již shora odkazované usnesení sp. zn. ) jí uplatňovanému restitučnímu požadavku nevyhověly. Sluší se dodat, že smyslem a účelem je zmírnění pouze některých majetkových křivd, a to za právním předpisem stanovených pravidel, která nemohou být překračována interpretací, jež by se vůči konkrétnímu restituentovi jevila v daném případě nejvstřícnější.

Sluší se pak dodat, že proti akcesorickým výrokům o nákladech řízení je přípustnost dovolání zákonem výslovně vyloučena (srov. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých další účastnici v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, jež nebylo sepsáno advokátem, kdy účastnice nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ).

Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu (

www.nsoud.cz

), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách

http://nalus.usoud.cz

.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 10. 2018

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu