Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 341/2018

-98

USNESENÍ

Římskokatolické farnosti Štěpánovice

České republiky – Státního pozemkového úřadu

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774, o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2017, č. j. -73, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:(dle )

Žalobkyně dovoláním napadla v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. ledna 2016, č. j. -42, kterým byla zamítnuta žaloba na znovuprojednání věci v občanském soudním řízení a nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 5. 8. 2015, č. j. 260555/2013/R1013/RR9185, rozsudkem, jímž by byly vydány žalobkyni do jejího vlastnictví ve výroku identifikované pozemky v katastrálním území Š. u Č. B.

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl (dle ustanovení , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „“; k tomu srov. bod 2., čl. II. části první ), neboť dovoláním označené právní otázky, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, jímž bylo skončeno odvolací řízení, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a dovolání tak není přípustné (k hlediskům přípustnosti dovolání srov. ).

K relevantním otázkám hmotného práva, jež se týkají výkladu a aplikace „výlukového“ ustanovení , sluší se z rozhodovací praxe dovolacího soudu odkázat zejména na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , k nimž se Nejvyšší soud později přihlásil např. i v usnesení ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , či v usnesení ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. , dle nichž překážkou pro vydání nemovitosti ve smyslu tohoto ustanovení je veřejný zájem na vybudování veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury, pro nějž by bylo lze nemovitosti vyvlastnit [viz např. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], vyjádřený ve schválené územně plánovací dokumentaci; rozhodujícím hlediskem pro posouzení, kdy je ve smyslu interpretovaného „výlukového“ ustanovení zákona nutné právo k části pozemku vyvlastnit (formou odnětí vlastnického práva) a kdy postačí zřízení věcného břemene, je okolnost, zda by církevní právnická osoba k této části pozemku, dotčené takovou stavbou, mohla po jejím vydání realizovat své vlastnické právo či nikoliv (k tomu přiměřeně srov. i nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , či ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. ). Právě u staveb pozemních komunikací (jako staveb dopravní infrastruktury; stavebního zákona) dochází v naprosté většině případů po jejich uskutečnění ke znemožnění užívání pozemků k původnímu účelu (a přitom i ke změně druhu pozemku), kdy i případnému restituentu pozemků zůstalo by prakticky pouze tzv. holé vlastnictví (byl-li by podstatně omezen v právu věc užívat a požívat její plody a byla-li by i jeho držba permanentně rušena).

Uvedené závěry – ve vazbě na odvolacím soudem učiněná skutková zjištění, že všechny předmětné pozemky (tak jak byly nově identifikovány i připojeným geometrickým plánem), jejichž vydání žalobkyně nárokuje, jsou zasaženy koridorem veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury (označené jako „přeložka silnice I./34 – severní obchvat obce Š.“), vymezeným v platném územním plánu obce Š. – jsou aplikovatelné i v nyní posuzované věci.

Podle citované judikatury je pro posouzení, zda je dána překážka naturální restituce dle , v zásadě nevýznamné, že v době rozhodování o vydání pozemků oprávněné osobě není zřejmé, kdy, popř. zdali vůbec (či v jakém rozsahu) bude na dotčených pozemcích (jejich částech) veřejně prospěšná stavba realizována (k tomu znovu srov. již shora odkazované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , jež bylo občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu dne 13. 12. 2017 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek); určující je v tomto směru vymezení ve schválené územně plánovací dokumentaci. Z tohoto pohledu je pak třeba řešit i otázku, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene k takto dotčeným pozemkům.

Přípustnost dovolání tak nemůže založit ani dovolatelkou kladená otázka, zda pro veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury postačí v daném případě zřízení věcného břemene za situace, kdy – oproti rozsahu vymezenému územně plánovací dokumentací (koridoru) – byla by v budoucnu plánovanou silnicí zastavěna toliko „menší“ (nikterak nespecifikovaná) část dotčených pozemků.

V této souvislosti sluší se připomenout, že soudní praxí byl již dříve jako nesprávný odmítnut i ten názor, že pro aplikaci „výlukového“ ustanovení je nezbytná konkretizace veřejně prospěšné stavby v územním rozhodnutí (jehož součástí byl by i záborový elaborát), které není územně plánovací dokumentací [srov. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)] a jde již o konkrétní rozhodnutí týkající se určitého záměru, jenž musí být v souladu právě s územně plánovací dokumentací, s níž spojuje se tato výluka (k tomu znovu již shora odkazovaná usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. ).

Přestože v dovolání uvádí, že je podává proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, vůči výrokům rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (jež patrně zmiňuje jako výroky závislé na rozhodnutí ve věci samé) dovolatelka žádnou dovolací argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání (srov. ) – nevznáší (nehledě na to, že těmito výroky rozsudku nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění, jež by přesahovalo zákonem stanovený peněžitý limit přípustnosti dovolání; srov. ).

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení – v situaci, kdy dovolání bylo odmítnuto – odůvodněno být nemusí ( věty druhé ).

Odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu (

www.nsoud.cz

), rozhodnutí Ústavního soudu na

http://nalus.usoud.cz

.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 6. 2018

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu