Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3867/2023

-188

USNESENÍ

Římskokatolické farnosti Přerov

České republiky – Státního pozemkového úřadu

, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o vydání nemovitých věcí a nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2023, č. j. -165, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici řízení České republice – Státnímu pozemkovému úřadu na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Shora označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 4. 2023, č. j. -134 (ve znění opravného usnesení ze dne 3. 5. 2023, č. j. -139) potvrdil ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba o vydání pozemků parc. č. 5906, parc. č. 5935/4, parc. č. 6320/4, parc. č. 6320/18, parc. č. 6900/635, parc. č. 6900/942, parc. č. 6320/24 a parc. č. 5466/410 (odděleného specifikovaným geometrickým plánem) v katastrálním území Přerov (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil ve výroku III tak, že Česká republika – Státní pozemkový úřad je povinna žalobkyni zaplatit náhradu nákladů ve výši 5 000 Kč (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

2. Soudy bylo takto rozhodováno o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vydání specifikovaných pozemků a nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 23. 8. 2021, č. j. SPU 305820/2021/121/Men, v části o jejich nevydání. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dotčené pozemky jsou v souladu s územním plánem (jež vstoupil v účinnost v roce 2009, tedy před uplatněním nároku na vydání pozemků výzvou žalobkyně ze dne 20. 12. 2013) zasaženy plánovanými veřejně prospěšnými stavbami dopravní a technické infrastruktury a je tak naplněn výlukový důvod dle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), pro který je nelze žalobkyni vydat. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, přičemž nerelevantními shledal námitky žalobkyně, že bylo nutno zkoumat, zda byly výlukovým důvodem dotčeny i „původní“ pozemky, které zanikly v průběhu scelovacího řízení, a nikoliv posuzovat jen pozemky „nové“, jež byly za původní církevní majetek označeny fikcí v rámci pozemkových úprav.

3. Rozsudek odvolacího soudu napadla v rozsahu výroku I dovoláním žalobkyně (dále jen „dovolatelka“), spatřujíc splnění předpokladů jeho přípustnosti v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky (hmotného práva), zda je třeba výlukový důvod podle ustanovení zkoumat ve vztahu k pozemkům, na něž byla po uplatnění nároku na vydání původních pozemků v rámci scelovacího řízení přenesena fikce původního církevního majetku, jež má za otázku rozhodovací praxí dovolacího soudu nevyřešenou.

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „“.

5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobkyní) zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a obsahuje povinné náležitosti podle , se Nejvyšší soud zabýval tím, je-li dovolání přípustné.

6. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. ).

8. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. , věta první, ).

9. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 115/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. , či ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. ) je ustálena v závěru, že překážkou pro vydání nemovitosti ve smyslu je veřejný zájem na vybudování veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury, pro nějž by bylo lze nemovitosti vyvlastnit [viz např. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], vyjádřený ve schválené územně plánovací dokumentaci (k posuzování, kdy je ve smyslu interpretovaného ustanovení nutné právo k části pozemku vyvlastnit /formou odnětí vlastnického práva/ a kdy postačí zřízení věcného břemene viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2021, sp. zn. , přiměřeně pak i nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , publikovaný pod č. 134/2014 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. , publikovaný pod č. 11/2015 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ).

10. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. (uveřejněném pod číslem 98/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovolací soud dále vyslovil, že za okamžik rozhodný pro posouzení obsahu územně plánovací dokumentace (zda vymezuje pozemek určený k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní nebo technické infrastruktury) se z hlediska naplnění uvedené podmínky výlukového důvodu upraveného v ustanovení zásadně považuje okamžik doručení výzvy oprávněné osoby k vydání takového majetku osobě povinné ( ; z judikatury viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. ). Z rozhodovací praxe dále plyne (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. ), že účelem tohoto ustanovení je zajistit, aby v procesu naturální restituce původního církevního majetku nedocházelo k novým majetkovým křivdám jak na úkor oprávněných osob, tak i na úkor dalších (třetích) zainteresovaných subjektů. v citovaném ustanovení vybízí k nalezení rovnováhy mezi zájmy oprávněných osob a zájmy třetích osob, které jsou vydáním věcí dotčeny, resp. ke spravedlivému řešení střetu mezi principem zmírnění majetkových křivd formou obnovení vlastnictví a principem právní jistoty. Okamžikem doručení výzvy k vydání věci povinné osobě je tak "zakonzervován" stav věci, která je předmětem výzvy. Stavem se přitom rozumí jak stav faktický, tak i právní.

11. Z ustanovení , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (čl. II, části první ; před novelizací označený jako ) plyne pak mimo jiné, že pozemky ve vlastnictví státu, jejichž původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, mohou být zahrnuty do pozemkových úprav, avšak musí být vedeny a řeší se odděleně od ostatní půdy ve vlastnictví státu. Smyslem tohoto ustanovení bylo právě zachování materiálního substrátu pro účely nápravy majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. ) přičemž tato právní úprava vycházela z požadavku vyplývajícího z blokačního (viz i Důvodovou zprávu k , změna zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, II. Zvláštní část, K ).

12. Rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž se komplexní pozemkové úpravy provádí, má konstitutivní povahu a skrze jeho účinky nabývají oprávněné subjekty vlastnické právo k nově vzniklým pozemkům originárně, čili neodvozeně od vlastnického práva předchozího majitele (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , vycházející z dřívějšího usnesení téhož soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. , , ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. ). Je-li pak s pozemky v intencích právní úpravy obsažené v zákoně č. pro jejich charakter historického církevního majetku nakládáno odděleně, je na nově vzniklé pozemky podle schváleného návrhu nutné pohlížet i nadále jako na původní církevní vlastnictví ve smyslu a (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 28/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. ).

13. Odvolací soud se výše rekapitulovaným závěrům ustálené rozhodovací praxe nezpronevěřil, posuzoval-li překážky pro vydání ve vztahu k pozemkům, o něž žalobkyně nyní žádá a o jejichž vydání je tak rozhodováno. Bylo-li v posuzované věci s pozemky pro jejich charakter historického církevního majetku nakládáno odděleně, nastala fikce, dle níž bylo na nově vzniklé pozemky nutné pohlížet jako na původní církevní vlastnictví ve smyslu a (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. , či dikci ustanovení ). Překážky vydání nemovitostí podle tak bylo nutné posuzovat právě k těmto (nově vzniklým) pozemkům, jejichž vydání se v řízení žádá (a konkluze ve vztahu k nim učiněné zpochybňovány nejsou). V nyní posuzované věci jde o situaci odlišnou než v případech, v nichž nebyl původně církvi náležící pozemek řešen v rámci pozemkových úprav odděleně (a nemohla tak nastat fikce církevního majetku) a v nichž dovolací soud dovodil, že tím a priori není eliminována možnost oprávněné osoby domáhat se svého historického majetku, pokud by pozemek jakožto část zemského povrchu co do své rozlohy a prostorového vymezení nedoznal ani v důsledku pozemkových úprav změn, a byl tak i nadále identifikovatelný (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 28/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. ), a kdy by bylo lze uvažovat o posuzování zákonných překážek ve vztahu k „původním“ pozemkům.

14. Ostatně i sama žalobkyně – navzdory jí prezentovanému názoru o potřebě zkoumání výlukového důvodu nikoliv k pozemkům nově vzniklým v procesu pozemkových úprav, nýbrž k původním pozemkům – v dovolání současně připouští, že v nyní posuzované věci (vzhledem k tehdy ještě neukončenému scelovacímu řízení) „není zkoumání podmínek výlukového důvodu ve vztahu k původním pozemkům PK ke dni uplatnění výzvy vůbec proveditelné“ (viz argumentaci obsaženou v bodě 22 dovolání).

15. Ačkoliv ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. , usnesení ze dne 14. 9. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. ), a právní úprava klade důraz na stav vydávané nemovitosti v okamžiku doručení výzvy oprávněné osoby k jejímu vydání ( věta první ), za účelem zajištění určité stability stavu věci, jejíž vydání je požadováno (a zamezení účelovým změnám tohoto stavu), nelze v posuzované věci přehlížet, že proces pozemkových úprav (scelovacího řízení) byl zahájen dlouho předtím, než byla v roce 2013 doručena výzva dovolatelky (oprávněné osoby) k vydání majetku a otázka stability (neměnnosti) dotčených pozemků jevila se tak již v době uplatnění restitučního nároku žalobkyně až do ukončení řízení o pozemkových úpravách přinejmenším problematickou.

16. Rozhodnutí odvolacího soudu není pak v kolizi ani s těmi závěry rozhodovací praxe (na něž odkazuje i dovolatelka), dle níž se za okamžik rozhodný pro posouzení obsahu územně plánovací dokumentace z hlediska naplnění uvedené podmínky výlukového důvodu upraveného v zásadně považuje okamžik doručení výzvy oprávněné osoby k vydání takového majetku osobě povinné, přičemž pozdější změny územně plánovací dokumentace mohou být výjimečně zohledněny (v souladu se zásadou ex favore restutionis) v případech majících za následek odpadnutí daného výlukového důvodu (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. ), když – jak plyne ze zjištění soudů nižšího stupně – byly specifikované pozemky dotčeny plánovanou výstavbou veřejně prospěšných staveb vymezených v územním plánu již od r. 2009 a toto zatížení nedoznalo úprav ani následně v rámci pořízených změn územního plánu.

17. Ke kritice správním orgánem vydaného rozhodnutí o pozemkových úpravách (shledává-li dovolatelka nepřiměřenost v tom, že ve scelovacím řízení byla poznámka původního církevního majetku přenesena i na pozemky dotčené výlukovým důvodem), lze pak odkázat na ty ustálené závěry judikatury o vázanosti soudu v občanském soudním řízení vydanými správními akty, kdy u správních rozhodnutí platí presumpce věcné správnosti, kterou soudům mimo rámec správního soudnictví (event. v řízení dle části páté ) nepřísluší přezkoumávat (k tomu srov. dále i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. , rozsudek ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 11/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo i rozsudek ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. ).

18. Se shora uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání ( ) v posuzované věci nebyly naplněny. Dovoláním vytčená otázka byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejsou dány důvody k jinému posouzení této dovolacím soudem již vyřešené otázky.

19. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a ; dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a náklady účastnice řízení České republiky – Státního pozemkového úřadu představuje paušální náhrada (za podání vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč ( , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

20. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 3. 2024

Mgr. Petr Kraus předseda senátu