Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2151/2017-152

28 Cdo 2151/2017-152

U S N E S E N Í

Římskokatolické farnosti Počátky

České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111,

o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání zemědělských nemovitostí

, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2017, č. j. -119, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Žalobkyně dovoláním napadla v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, v jeho výroku pod bodem I v části, kterou byl změněn rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 28. dubna 2016, č. j. -89, ve výroku I tak, že se zamítá žaloba na vydání identifikovaných pozemků v katastrálním území P. (pozemek parc. a připojeným geometrickým plánem oddělené části pozemků pod označením parc. a), s tím, že v tomto rozsahu se nenahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro V. ze dne 29. 12. 2015, č. j. SPU 667773/2015/520100/R1640/RR15589.

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl (dle ustanovení , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „ “; k tomu srov. bod 2., čl. II. části první ), neboť dovoláním označené právní otázky, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, jímž bylo skončeno odvolací řízení, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a dovolání tak není přípustné (k hlediskům přípustnosti dovolání srov. ).

K dovoláním vymezeným otázkám hmotného práva (jež se týkají výkladu a aplikace „výlukového“ ustanovení , o vypořádání majetkových vztahů s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu pléna Ústavního soudu č. 177/2013 Sb. – dále jen „ “) sluší se z aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu odkázat zejména na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , jímž byl formulován a odůvodněn závěr, že rozhodujícím hlediskem pro posouzení, kdy je ve smyslu ustanovení pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, vymezené ve schválené územně plánovací dokumentaci, nutné právo k části pozemku vyvlastnit (formou odnětí vlastnického práva) a kdy postačí zřízení věcného břemene, je okolnost, zda mohl by restituent (církevní subjekt) k této části pozemku dotčené takovou stavbou po jejím vydání realizovat své vlastnické právo či nikoliv. Nezbytné je zajisté i naplnění oněch předpokladů, že v případě konkrétního pozemku či stavby byly by splněny podmínky pro jejich vyvlastnění a že jde o veřejně prospěšnou stavbu vymezenou takto ve schválené územně plánovací dokumentaci, přičemž přípustnost vyvlastnění (odejmutí vlastnického práva) – v případě (plánované) veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury – plyne z příslušných ustanovení zvláštních předpisů [srov. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů; resp. , odst. 2 písm. a/ , o pozemích komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (jde-li o pozemky určené pro stavbu v něm vyjmenovaných druhů pozemních komunikací, jejich součástí, příslušenství či staveb souvisejících)].

Uvedené závěry – ve vazbě na odvolacím soudem učiněná skutková zjištění, totiž že předmětné pozemky, o jejichž vydání žalobkyni bylo rozhodnuto záporně, jsou zasaženy koridory veřejně prospěšných staveb dopravní infrastruktury (označených jako WD1, koridor přeložky silnice II/409, a WD2, výstavba cyklostezky P.-Ž., ať již jako součásti pozemní komunikace či stavby vedlejší) vymezenými v platném územním plánu obce P. – jsou zajisté aplikovatelné i v nyní posuzované věci.

Na použitelnosti shora uvedených závěrů nemůže nic změnit ani další, dovolatelkou nyní uplatněná argumentace, že nestanoví náhrady za konkrétně nevydaný majetek (ačkoliv finanční náhrada vyplácená církvím a náboženským společnostem dle – kromě vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi – nepopiratelně plní zčásti právě i funkci restituční; viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. ). K argumentaci interpretačním pravidlem

ex favore restitutionis

(srov. též ) nelze než uvést, že ani jeho aplikace nemůže vést soudy k tomu, aby vybočily ze zákonného rámce majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. ; či usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. , bod 29. jeho odůvodnění); měl-li by se snad prosadit právě dovolatelkou zastávaný výklad, tedy že pro plánovanou veřejně prospěšnou stavbu – z hlediska výluky dle – postačí téměř vždy zřízení věcného břemene, stalo by se toto ustanovení prakticky nepoužitelným. Argumentačně nemůže pak obstát ani názor, že pro aplikaci „výlukového“ ustanovení zákona je nezbytná konkretizace veřejně prospěšné stavby v územním rozhodnutí (jehož součástí má být i záborový elaborát), které není územně plánovací dokumentací [srov. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)] a jde již o konkrétní rozhodnutí týkající se určitého záměru, jenž musí být v souladu právě s územně plánovací dokumentací, s níž spojuje se tato výluka.

K dovolatelkou uváděnému „ústavněprávnímu rozměru zásahu“ – konstruovanému porušení d, sluší se uvést, že ústavní ochrana se vztahuje k vlastnickému právu již konstituovanému, nikoliv k uplatněnému restitučnímu nároku (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 1995, sp. zn. , ze dne 4. 10. 2000, sp. zn. , ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. , ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. , a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. , či ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. ; podobně k aplikovatelnosti Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod srov. např. rozhodnutí velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Malhous proti České republice č. 33071/96 ze dne 13. 12. 2000). Relevantní v dané souvislosti není ani argumentace spojovaná s ústavně zaručeným právem na církevní autonomii ( d), do něhož zde napadeným rozhodnutím (a jemu předcházejícím výkladem restitučního předpisu) nikterak zasahováno není. Legitimní očekávání církví a náboženských společností upínalo se pak toliko k samotnému vydání právního předpisu o zmírnění majetkových křivd (viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. , zejm. body 103 – 106 odůvodnění), nikoli již k tomu, že bude naturálně vydáno maximální množství dotčených statků; bylo věcí zákonodárce, jaký rozsah (z hlediska osobního, věcného či časového) a způsob (vydání věcí in natura, poskytnutím náhrady finanční) zmírnění majetkových křivd stanoví (k tomu srov. i důvody plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 177/2013 Sb.).

Proti dalším výrokům rozhodnutí (body II a III rozsudku, jimiž bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení), jež napadá patrně toliko jako výroky akcesorické, pak dovolatelka již žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle – v dovolání nevznáší.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy další účastnici (České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu měla by v zásadě právo, nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se pak podává z čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. října 2017

Mgr. Petr Krauspředseda senátu