Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2988/2018

28 Cdo 2988/2018-191

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

České republiky - Státního pozemkového úřadu

, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábř. 390/42, o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu

,

vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. , o dovolání České republiky - Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2018, č. j. -150, t a k t o :

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2018, č. j. -150, a rozsudek Krajského v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 1. prosince 2016, č. j. -68, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. února 2018, č. j. -139,

se ruší

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen výrok I. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 1. 12. 2016, č. j. -68, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 2. 2018, č. j. -139, jímž byla žalobkyni vydána parcela č. XY v katastrálním území XY s tím, že se v uvedeném rozsahu nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Kraj Vysočina ze dne 29. 7. 2016, č. j. SPÚ 386400/2016/520100/Hovorková, a současně byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku II. tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 13 371 Kč (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále zavázal Českou republiku - Státní pozemkový úřad nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 13 435 Kč (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Odvolací soud při řešení mezi účastníky řízení sporné otázky existence výlukového důvodu ve smyslu ustanovení , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “), vycházeje ze skutkového zjištění, že dle záměru vymezeného ve schválené územně plánovací dokumentaci (územní plán obce XY) je pozemek, jehož vydání se žalobkyně domáhá, dotčen koridorem vyhrazeným pro homogenizaci (rekonstrukci, opravu či úpravu) stávající trasy silnice XY, uzavřel, že existence tohoto záměru neopodstatňuje trvalé územní nároky státu mimo stávající umístění silnice již vybudované v sousedství nárokovaného pozemku. Dovodil proto, že v posuzovaném případě výlukový důvod dle naplněn není. Z uvedeného důvodu žalobě o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu výrokem, dle kterého se pozemek vydává žalobkyni, vyhověl.

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání Česká republika – Státní pozemkový úřad. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovala v tom, že se odvolací soud při řešení otázky naplnění podmínek aplikace ,,výlukového“ ustanovení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkázala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. a ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. . Dovolávala se rovněž rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , a sp. zn. . Namítala, že v důsledku vydání předmětného pozemku, na kterém je dle schválené územně plánovací dokumentace zakreslen koridor sloužící „homogenizaci“ stávající trasy silnice XY, bude žalobkyni v rozporu s účelem naturální restituce dle navráceno toliko holé vlastnictví k odňaté nemovitosti. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou jednající pověřeným zaměstnancem majícím vysokoškolské právnické vzdělání ( ) a ve lhůtě stanovené , Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení hmotněprávní otázky naplnění výlukového důvodu ve smyslu ustanovení , při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz dále citovanou judikaturu).

Zmatečnosti ( , odst. 2 písm. a/b/ a odst. 3 ) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. ), se z obsahu spisu nepodávají.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení věc nelze vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene.

Překážkou pro vydání nemovitosti ve smyslu uvedeného ustanovení je veřejný zájem na vybudování veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury, pro nějž by bylo lze nemovitosti vyvlastnit [viz např. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], vyjádřený ve schválené územně plánovací dokumentaci; rozhodujícím hlediskem pro posouzení, kdy je ve smyslu interpretovaného „výlukového“ ustanovení zákona nutné právo k části pozemku vyvlastnit (formou odnětí vlastnického práva) a kdy postačí zřízení věcného břemene, je pak okolnost, zda by církevní právnická osoba k této části pozemku, dotčené takovou stavbou, mohla po jejím vydání realizovat své vlastnické právo či nikoliv. Přípustnost vyvlastnění (odejmutí vlastnického práva) – v případě (plánované) veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury – přitom plyne již z příslušných ustanovení zvláštních předpisů (viz , odst. 2 písm. a/ , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů - jde-li o pozemky určené pro stavbu v něm vyjmenovaných druhů pozemních komunikací, jejich součástí, příslušenství či staveb souvisejících); srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 115/2018, či přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , či ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. . Pro aplikaci „výlukového“ ustanovení zákona pak není nezbytnou konkretizace veřejně prospěšné stavby v územním rozhodnutí, které již není územně plánovací dokumentací [srov. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)], nýbrž konkrétním rozhodnutím týkajícím se určitého záměru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , či ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. ).

V situaci, kdy je žalobkyní nárokovaný pozemek dle záměru vymezeného ve schválené územně plánovací dokumentaci (územní plán obce XY) dotčen koridorem vyhrazeným pro homogenizaci (rekonstrukci, opravu či úpravu) stávající trasy silnice XY, pak bez ohledu na to, že plánovaná veřejně prospěšná stavba (homogenizace pozemní komunikace) není dosud konkretizována územním rozhodnutím, jsou ve světle výše citované judikatury – obecně vzato – naplněny předpoklady pro vyvlastnění zasaženého pozemku (v celém rozsahu) za účelem realizace takto plánované stavby dopravní a technické infrastruktury, a to zvláště v situaci, kdy záměr homogenizace silniční trasy, prezentovaný v územně plánovací dokumentaci, nezahrnuje toliko možnou rekonstrukci či opravu silnice ve stávajících rozměrových poměrech, nýbrž též její úpravu (úpravou věci jest přitom rozumět činnost, kterou se mění povrch věci nebo její vlastnosti, tedy i rozměry; srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 89/2003), přičemž zastavění pozemku upravenou silnicí (ve smyslu jejího rozšíření) či jejím nově zbudovaným příslušenstvím nebo součástmi by nepochybně zmařilo možnost žalobkyně realizovat k nárokovanému pozemku řádně svá vlastnická práva.

Závěry odvolacího soudu o tom, že v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací předvídaná homogenizace stávající trasy silnice XY na nárokovaném pozemku výlukový důvod dle naplňovat nemůže, tedy se zřetelem k výše uvedenému zjevně neobstojí.

Z uvedeného důvodu shledal Nejvyšší soud dovolání důvodným, pročež aniž nařizoval jednání ( věty první ), přistoupil dle a odst. 2, věty první ke zrušení rozsudku odvolacího soudu; jelikož se důvody, pro něž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí (ve znění vydaného opravného usnesení) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , věty druhé, ).

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný ( , věty druhé, ).

V rozhodnutí, jímž se bude řízení končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( , věty druhé, ).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na

www.usoud.cz

.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 11. 2018

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu