Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 729/2023

-844

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně E. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 11. 2022, č. j. -797, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Karlových Varech (dále také jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, č. j. -684 (ve znění později vydaného opravného usnesení), nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v katastrálním území XY, parc. č. XY v katastrálním území XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I.), zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle k převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

2. K odvolaní žalované Krajský soud v Plzni (dále také jen „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se z výroku I. bodů 1. a 4. „vypouští“ pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), ve zbylé části výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).

3. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijatý závěr, že žalobkyně je nositelkou restitučního nároku na převod jiných (náhradních) pozemků podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, jenž dosud nebyl v plném rozsahu uspokojen v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované a jehož výše postačuje k převodu požadovaných náhradních pozemků, které – vyjma pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (jenž odvolací soud shledal nepřevoditelným pro zákonem stanovenou překážku) – jsou vhodnými pozemky i k náhradní naturální restituci dle aplikovaného restitučního předpisu.

4. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku pod bodem II. napadla dovoláním žalovaná (dále také jen „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené. Odkazujíc na judikaturu dovolacího soudu dovolatelka kritizuje závěr odvolacího soudu o naplnění podmínek liknavosti a svévole státu při uspokojování žalobkyní uplatňovaného restitučního nároku, namítajíc nedostatečnou aktivitu žalobkyně samé. Za nesprávnou považuje i kvantifikaci daného restitučního nároku, ve vazbě na jí současně zpochybňované posouzení charakteru oprávněné osobě odňatých (pro zákonem stanovenou překážku nevydaných) pozemků jako stavebních. Vedle toho pak vytýká, že při ocenění odňatých pozemků nebyla aplikována ustanovení o cenových srážkách dle přílohy č. 7 , a že znalkyní podaný posudek vychází z nesprávné výměry odňatých pozemků, s ohledem na duplicitu správních aktů vztahujících se k témuž pozemku, kdy se dovolatelka táže, „zda není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu závěr o tom, že soud mimo rámec správního soudnictví není oprávněn zkoumat věcnou správnost duplicitně vydaného správního aktu v kontextu “.

5. Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a obsahuje povinné náležitosti podle , se zabýval jeho přípustností.

6. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

7. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. K problematice poskytování jiných (náhradních) pozemků oprávněným osobám v režimu lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků ( ) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. ).

9. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek ( ) lze tedy přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované (dříve jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. ). Jako liknavý, ba až svévolný lze pak podle rozhodovací praxe – kromě nesplnění povinnosti udržovat kvantitativně i kvalitativně dostatečnou nabídku náhradních pozemků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. ) – považovat i takový postup, jímž stát bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. ) a kdy pak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. ).

10. Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby jakož i o postupu žalované (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění (jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů), s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup žalované (jejího předchůdce) při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedených defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace) a kdy učiněný hodnotící závěr lze pak v dovolacím řízení přezkoumat toliko v případech, kdyby úvaha soudů nižších stupňů byla nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. ). Samy vady skutkových zjištění ovšem dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle věty první ; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Hodnotící závěry odvolacího soudu o liknavém a svévolném postupu žalované při uspokojování žalobkyní uplatňovaného restitučního nároku nejsou v souzené věci zjištěným okolnostem nikterak nepřiměřené, rezultují-li ze zjištění, že v rozsahu evidované výše restitučního nároku se žalobkyně zúčastnila veřejných nabídek náhradních pozemků a později sama aktivně usilovala o přecenění nároku (k čemuž nechala vyhotovit i znalecký posudek), zatímco žalovaná jejímu požadavku nevyhověla, setrvávajíc i nadále na jí provedené kvantifikaci, čímž významně ztěžovala uspokojení restitučního nároku formou účasti žalobkyně ve veřejných nabídkách, kdy až v rámci iniciovaného soudního řízení svůj odmítavý postoj toliko částečně přehodnotila (k tomu srov. přiměřeně i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. , a ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. , či usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. , a ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. ).

12. Z uvedeného vyplývá, že posouzení otázky, je-li žalobkyně nadána právem domoci se uspokojení nároku žalobou na vydání konkrétního k danému účelu vhodného pozemku (ve vazbě na zjištěné okolnosti o liknavosti a svévoli žalované), konvenuje ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu ani s dalšími dovolatelkou odkazovanými rozhodnutími dovolacího soudu, jež se otázkou aktivního přístupu oprávněné osoby při uspokojování jejího restitučního nároku zabývají (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů, včetně těch, kdy se oprávněné osoby – na rozdíl od nyní posuzované věci – neúčastnily veřejných nabídek (případně šlo o účast ojedinělou a účelovou až v době bezprostředně předcházející podání žaloby), ani jinak o saturaci svého nároku neusilovaly (v daném směru nevyvinuly žádnou aktivitu).

13. Konstantní rozhodovací praxi dovolacího soudu se odvolací soud nezpronevěřil ani při řešení dalších otázek, vztahujících se k problematice oceňování náhradních pozemků. Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že výše restitučního nároku (náhrady), jenž má být uspokojen převodem jiného vhodného pozemku ( ), se odvozuje od ceny odňatých pozemků, již lze – s ohledem na – určit právě v cenách platných ke dni 24. 6. 1991 podle ; shodným způsobem a dle téhož právního předpisu – , se oceňují podle i pozemky náhradní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. – ústavní stížnosti proti nim podané Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněné usnesením ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , resp. usnesením ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. ). I tím má být v zásadě zajištěna ekvivalentnost náhradního plnění v poměru k ceně odňatého pozemku.

14. Zpochybňuje-li dovolatelka dále i závěr odvolacího soudu o stavebním charakteru některých odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát (jenž s sebou nese i řešení otázky výše restitučního nároku žalobkyně), lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (s níž je právní posouzení věci odvolacím soudem konformní), jíž byl opakovaně formulován a odůvodněn závěr, že i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze pozemky ocenit jako určené pro stavbu ve smyslu ustanovení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. ).

15. Dovolací soud ve své judikatorní praxi aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. , spolu s další tam citovanou judikaturou), v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést. Samotné zjišťování ceny nemovitosti a její určení dle cenového předpisu je pak otázkou především skutkových zjištění, jejichž kvalifikované posouzení si zpravidla vyžaduje i odborné znalosti ( ); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. . Znalecký posudek je přitom jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy.

16. Závěr o charakteru jednotlivých pozemků i v daném případě učinily soudy na základě konkrétních skutkových zjištění a jejich komplexního hodnocení (z předloženého znaleckého posudku vyplynulo, že odňaté pozemky v tam vymezeném rozsahu byly určeny k výstavbě již od 30. let minulého století, kdy znalkyně vycházela i ze srovnání směrného územního plánu s dříve platnou územně plánovací dokumentací, byť u některých pozemků došlo ke změně jejich účelového určení, ovšem pak i s následnou realizací výstavby). V kontextu zjištěných, soudy uvažovaných okolností pozbývá své závažnosti i otázka platnosti přehledných regulačních a zastavovacích plánů Státní regulační komise po přijetí nové právní úpravy územního plánování, , o územním plánování (vstoupivším v účinnost od 1. ledna 1959).

17. K tomu lze také (přiměřeně) odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. , a ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. ), jež pro ocenění pozemků jako určených pro stavbu (při naplnění dalších výše vzpomenutých kritérií) v odůvodněných případech nevylučuje, aby bylo přihlédnuto i k jiným podkladům územního plánování [kupř. územnímu plánu dosud nepotvrzenému, nebylo-li zde jiné platné (schválené) územně plánovací dokumentace], kdy na podporu přijatých závěrů o povaze těch kterých pozemků lze pak i v nyní posuzované věci argumentovat i dalším historickým vývojem stavební činnosti v dané oblasti. Ustálena je pak judikatura dovolacího soudu i v tom závěru, že za územně plánovací dokumentaci (§ 11a odst. 13 zákona o půdě) jest se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu možno považovat i schválený směrný územní plán obce (města) vydaný podle příslušného právního předpisu, pročež jest pozemky jím určené k zastavění v době jejich odnětí, jež nebyly oprávněné osobě pro existenci zákonné překážky vydány, nutno ocenit jako pozemky stavební (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. ).

18. K argumentaci dovolatelky, že za stavební by nebylo lze pokládat ty pozemky, na nichž stavba ve smyslu občanského práva přímo realizována nebyla, lze připomenout i rozhodovací praxi dovolacího soudu vážící se k restitučnímu zákonodárství, z níž je současně zřejmé i to, že za zastavěné nutno v daných souvislostech považovat i ty pozemky, jež sice bezprostředně zastavěny nejsou, ovšem se stavbou bezprostředně souvisejí a jsou potřebné k jejímu provozu a obsluze, případně vykazují se stavbou funkční souvislost – viz přilehlé pozemky tvořící se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (vzájemně funkčně provázaný soubor staveb a pozemků – areál); srov. k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , či ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. .

19. Vyslovuje-li dovolatelka nesouhlas i se závěrem odvolacího soudu ohledně aplikovatelnosti cenových srážek dle přílohy č. 7 , sluší se připomenout, že soudy nižších stupňů čerpaly své závěry o ceně oprávněné osobě odňatých pozemků především z odborného posouzení relevantních okolností znaleckým posudkem, z něhož plyne i zjištění, že v případě odňatých a nevydaných pozemků – oceněných jako pozemky určené pro stavbu – nejsou dány okolnosti pro korekci ceny (její snížení) ve smyslu uvedené přílohy odkazovaného cenového předpisu. Rozhodnutí (o tom, že podmínky pro snížení ceny ve smyslu přílohy č. 7 , nejsou naplněny) tedy soudy založily také na individuálních skutkových zjištěních (a jejich odborném posouzení) a neměly-li se zřetelem k přijatým skutkovým zjištěním předpoklady pro aplikaci ustanovení cenového předpisu o cenových srážkách za naplněné (aniž by – v obecné rovině – vyloučily aplikovatelnost odkazovaného ustanovení o cenových srážkách), nelze ani v tomto směru jimi přijaté závěry kvalifikovat jako rozporné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. ). Další polemika se závěry odvolacího soudu o absenci podmínek k aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 , nese se pak v rovině skutkových zjištění (k nimž soudy dospěly hodnocením provedených důkazů), jež ovšem – jak již výše uvedeno – předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze (k tomu znovu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. , přiměřeně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. ).

20. Zřetelnou skutkovou povahu má i dovolatelkou naposled nastolená otázka směřující k zpochybnění závěru o výměře odňatých pozemků (z nichž soud – i za pomoci opatřeného znaleckého posudku – vycházel při kvantifikaci restitučního nároku). Nadto sluší se uvést, že v dané souvislosti namítané pochybení nemohlo by mít na výsledek daného řízení žádný vliv; otázky stávající výše nároku oprávněné osoby a hodnoty požadovaného náhradního pozemku v tomto druhu řízení soud řeší (jen) jako otázky předběžné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ) a pro rozhodnutí je podstatné, disponuje-li oprávněná osoba nárokem ve výši dosahující (alespoň) ceny požadovaného náhradního pozemku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. ). Vychází-li rozsudek odvolacího soudu i z aprobace soudem prvního stupně přijatých závěrů o výši dosud neuspokojeného nároku žalobkyně (v částce 1 071 254 Kč) a zjištěné ceny náhradních pozemků (v částkách 21 306 Kč a 159 308,04 Kč), je očividné, že ani jiné určení hodnoty odňatého pozemku PK 4748 (jenž byl za pomoci znaleckého posudku kvantifikován částkou 199 700 Kč a k němuž dovolatelka namítá jeho dvojí zahrnutí se zřetelem na jeho duplicitní uvedení v rozhodnutích pozemkového úřadu), je zřejmé, že žalobkyně tak či tak disponuje restitučním nárokem ve výši pokrývající hodnotu v této věci požadovaných pozemků jako náhradních. Z uvedeného plyne, že ani event. jiným vyřešením dovolatelkou naposled formulované otázky (ve vztahu k vázanosti soudu rozhodnutím správního orgánu v těchto restitučních věcech) by tak nemohla být zpochybněna věcná správnost rozhodnutí odvolacího soudu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu v tomto řízení požadovaných náhradních pozemků a tedy ani takto formulovaná otázka (na jejímž řešení tudíž napadené rozhodnutí nezávisí) nemůže založit přípustnosti dovolání (blíže viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. , jakož i v něm citovaná rozhodnutí).

21. Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (, věta první, ) dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

22. V situaci, kdy dovolací soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelkou současně podaném návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí ( ), jenž sdílí osud nepřípustného (meritorně neprojednatelného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

23. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a ; dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (oprávněné) žalobkyně, jež se prostřednictvím své zástupkyně z řad advokátů vyjádřila k dovolání, patří odměna advokátky v částce 8 340 Kč [srov. , 7 bod 5., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů stanovených paušální částkou 300 Kč ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1 814,40 Kč.

24. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 4. 2023

Mgr. Petr Kraus předseda senátu