Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2607/2017

28 Cdo 2607/2017

U S N E S E N Í

žalobce

F. V.

,

zastoupeného Mgr. Tomášem Lázničkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7,

proti žalované

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1,

Na Florenci 2116/15,

o určení výše nároku za nevydané pozemky

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

15. listopadu 2016, č. j. -143, takto:

I. Dovolání žalobce i žalované

se odmítají

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ):

Shora označeným rozsudkem odvolací soud (po předchozím kasačním zásahu Nejvyššího soudu rozsudkem ze dne 3. června 2015, č. j. -104) změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3

ze dne 21. prosince 2015, č. j. -115, jímž byla zamítnuta žaloba na určení výše restitučního nároku za nevydané pozemky, tak, že určil, že výše nároku žalobce vůči žalované na převod náhradních pozemků za nevydané pozemky ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 30. 6. 2018; dále jen „zákon o půdě“) či na poskytnutí finanční náhrady ( zákona o půdě), plynoucí z označených rozhodnutí pozemkového úřadu, je představována částkami 495 375 Kč, 47 875 Kč a 2 606 250 Kč (výroky I, II a III); současně odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 33 250 Kč (výrok IV).

Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním oba účastníci.

Dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první, , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť bylo podáno někým, kdo k němu není oprávněn. Dovoláním napadenými výroky (I, II a III) bylo návrhu žalobce zcela vyhověno, čímž tomuto účastníku nevznikla žádná procesní újma, kterou by Nejvyšší soud mohl reparovat změnou nebo zrušením napadeného rozhodnutí, a proto žalobce není k podání dovolání ve smyslu subjektivně legitimován (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28, sešit 3, ročník 1998; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné tamtéž pod č. 7, ročník 2000).

Dovolání žalované pak Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první, odst. 2 , neboť není přípustné. Dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí (usnesení) uvedených v a přípustnost dovolání proti němu nezakládá ani ustanovení , protože rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Při řešení relevantních otázek hmotného práva se odvolací soud nezpronevěřil těm závěrům ustálené rozhodovací praxe (na něž Nejvyšší soud v dané věci poukázal již v předchozím kasačním rozsudku ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. ), že za pozemky, jež nebylo možno vydat oprávněné osobě pro zákonnou překážku, je třeba oprávněné osobě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu ( ), byť byly v době převodu na stát v evidenci vedeny jako zemědělské, byly-li však již určeny ke stavbě (v době prodeje existující plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace stavby); k tomu dále srovnej například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. , a ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. . Uvedený závěr není nikterak v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího a Ústavního soudu odkazující na smysl a účel restitučních zákonů (srovnej zejména nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. ), dle níž má být vráceno, co bylo odňato, avšak jen v rozsahu, v jakém to stanoví zákon o půdě. [A to i s přihlédnutím k tomu, že obdobným způsobem stanoví se pak i cena náhradních pozemků uvedená ve veřejné nabídce; srov. zákona o půdě.]

Judikatura dovolacího soudu také nevylučuje možnost oprávněné osoby domáhat se u soudu určení výše svého restitučního nároku, jež se stala mezi účastníky řízení spornou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , a ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 4120/2016).

Nelze tedy přisvědčit ani názoru dovolatelky o nutném neúspěchu žalobce v řízení z důvodu zvolené formulace žalobního žádání, v němž žalobce spojuje (a i tímto způsobem kvantifikuje) nárok na poskytnutí jiných vhodných pozemků s oceněním odňatých a pro zákonnou překážku nevydaných pozemků (a výší eventuální náhrady podle § 16 odst. 1 zákona o půdě). Ze žalobního žádání (a rozsudečného výroku) nikterak nevyplývá, že by se snad žalobci mělo dostat za nevydané pozemky dvojího plnění, tedy jak náhradních pozemků určené hodnoty, tak současně i náhrady finanční (jde o rozhodnutí deklarující výši restitučního nároku, nikoliv ukládající povinnost k plnění).

Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu ani s tou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jež se vztahuje k řešení otázky působnosti zákona o půdě (z níž srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. ). Dovolatelkou v dané souvislosti nastolená otázka faktického způsobu užívání (obhospodařování) původních pozemků je přitom věcí skutkového zjištění, nikoliv kvalifikovanou otázkou právní. Přitom sluší se připomenout, že ani v řízení před pozemkovým úřadem (o vydání původních pozemků) pochybnosti o působnosti zákona o půdě (jež byly by odstranitelné i postupem podle § 17 odst. 4 zákona o půdě) nevyvstaly, přičemž pokud by snad i byly některé z původních pozemků zastavěny (ať zcela či zčásti) již v době před (formálním) přechodem vlastnického práva na stát, tedy dříve, než stát (dodatečně) činil kroky ve snaze legalizovat tento přechod, stalo se tak až v době, kdy vlastníkům zemědělských pozemků (určených pro budoucí výstavbu) byla odňata možnost tyto nemovitosti dále držet, užívat je a požívat jejich plody a užitky, tedy poté, co se držby těchto pozemků již dříve chopil stát (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. ). Přitom není vyloučeno, aby nemovitost k určitému okamžiku byla vnímána jako zemědělská z pohledu (jsouc v době přechodu na stát zemědělsky využívána) a současně byla při určování výše náhrady dle a k témuž momentu posuzována coby pozemek určený k zastavění (existovala-li kupříkladu schválená územně plánovací dokumentace determinující budoucí využití pozemku nebo byla-li nemovitost vykupována za účelem následně realizované výstavby); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. .

Přípustnost dovolání nemůže pak založit ani v dovolání vznesená kritika skutkových zjištění odvolacího soudu (jejich správnosti či úplnosti), jež není podřaditelná dovolacímu důvodu podle (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), stejně tak jako kritika postupu soudu v řízení; ke zmatečnostem, jakož i jiným vadám řízení ohrožujícím správnost rozhodnutí přihlíží totiž dovolací soud tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věty druhé) a ani vady řízení (v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) nemohou samy o sobě založit přípustnost dovolání.

Napadá-li pak žalovaná dovoláním rozsudek odvolacího soudu i ve výroku pod bodem IV, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, ve vztahu k tomuto rozhodnutí žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání ve smyslu – nevznáší, nehledě na to, že tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nedosahujícím limitu přípustnosti dovolání (ve smyslu , ve znění účinném do 31. 12. 2013).

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. věty druhé ).

O návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [ ], který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaná po 1. lednu 2001, jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu (

www.nsoud.cz

).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. srpna 2017

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu