Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 925/2025

-1192

USNESENÍ

E. K.

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2024, č. j. -1156, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 504,70 Kč k rukám advokátky JUDr. Zorky Černohorské do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

1. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 11. 2024, č. j. -1156, potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 5. 2024, č. j. -1118, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku ocenění právnímu předchůdci žalobkyně odňatých a posléze nevydaných pozemků. Namítala, že odňaté pozemky, jež byly zčásti užity k výstavbě fotbalového, ragbyového, tenisového či dětského hřiště (včetně dočasného zastavění šatnami), neměly stavební charakter. Závěry odvolacího soudu měla přitom za kolidující rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. též, že odvolací soud učinil nesprávné závěry o absenci podmínek aplikace cenových srážek ve smyslu Přílohy č. 7 , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění Měla za to, že se odvolací soud svými konkluzemi odchýlil od usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. .

3. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že výše restitučního nároku (náhrady) dle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – ať již přichází do úvahy náhrada finanční dle zákona o půdě či náhrada pozemková dle zákona o půdě – se odvozuje od ceny odňatých pozemků, již je nutno – s ohledem na ustanovení zákona o půdě – určit v cenách platných ke dni 24. 6. 1991 podle ve znění vyhl. č. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. – ústavní stížnosti proti nim podané Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněné usnesením ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , resp. usnesením ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. ). I tím má být v zásadě zajištěna ekvivalentnost náhradního plnění v poměru k ceně odňatého pozemku. I v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze tedy pozemky ocenit jako určené pro stavbu ve smyslu ustanovení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. ).

6. Odvolací soud se citované rozhodovací praxi dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil, učinil-li závěr o stavebním charakteru jednotlivých odňatých pozemků na základě konkrétních skutkových zjištění a jejich komplexního hodnocení (z předloženého znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., vyplynulo, že odňaté pozemky v tam vymezeném rozsahu byly určeny k výstavbě již od 30. let minulého století, kdy znalkyně vycházela i ze srovnání směrného územního plánu hlavního města Prahy z roku 1964 s dříve platnou územně plánovací dokumentací, byť u některých pozemků došlo ke změně jejich účelového určení, a následně byla zde plánovaná výstavba též realizována). K tomu lze také (přiměřeně) odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. , a ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. ), jež pro ocenění pozemků jako určených pro stavbu (při naplnění dalších výše vzpomenutých kritérií) v odůvodněných případech nevylučuje, aby bylo přihlédnuto i k jiným podkladům územního plánování [kupř. územnímu plánu dosud nepotvrzenému, nebylo-li zde jiné platné (schválené) územně plánovací dokumentace], kdy na podporu přijatých závěrů o povaze těch kterých pozemků lze pak i v nyní posuzované věci argumentovat i dalším historickým vývojem stavební činnosti v dané oblasti. Ustálena je pak judikatura dovolacího soudu i v tom závěru, že za územně plánovací dokumentaci (§ 11a odst. 13 zákona o půdě) jest se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu možno považovat i schválený směrný územní plán obce (města) vydaný podle příslušného právního předpisu, pročež jest pozemky jím určené k zastavění v době jejich odnětí, jež nebyly oprávněné osobě pro existenci zákonné překážky vydány, nutno ocenit jako pozemky stavební (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. ).

7. K argumentaci dovolatelky, že za stavební by nebylo lze pokládat ty pozemky, na nichž stavba ve smyslu občanského práva přímo realizována nebyla, lze připomenout i rozhodovací praxi dovolacího soudu vážící se k restitučnímu zákonodárství, z níž je současně zřejmé i to, že za zastavěné nutno v daných souvislostech považovat i ty pozemky, jež sice bezprostředně zastavěny nejsou, ovšem se stavbou bezprostředně souvisejí a jsou potřebné k jejímu provozu a obsluze, případně vykazují se stavbou funkční souvislost – viz přilehlé pozemky tvořící se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (vzájemně funkčně provázaný soubor staveb a pozemků – areál); srov. k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , či ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. . Na ocenění odňatých pozemků jako stavebních přitom ničeho nemění okolnost, že na nich bylo vybudováno tenisové, ragbyové, dětské a fotbalové hřiště či zastavění pozemku dočasnou stavbou – sportovními šatnami (viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. , bod 10). Dále se jeví vhodným podotknout, že judikatura dovolacího soudu neobsahuje jakoukoliv (a to ani implicitně) formulovanou podmínku bližší souvislosti mezi konkrétní územně plánovací dokumentací a reálně uskutečněnou výstavbou, například spočívající v totožnosti charakteru výstavby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. , bod 10, ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. , bod 24 in fine a ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. ).

8. Aplikaci srážek z ceny stavebních pozemků dle Přílohy č. 7 pak implikují individuální skutkové závěry o takovém charakteru a stavu odňatých pozemků (jež budou typicky výsledkem znaleckého dokazování; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2025, sp. zn. ), které právními předpisy předvídanou cenovou redukci umožňují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. ). Dovolací soud pak setrvale zdůrazňuje, že dokazováním zjištěný charakter a stav odňatých pozemků odůvodňující dle právních předpisů korekci ceny (dle Přílohy č. 7 ) nemůže být bez dalšího upozaděn úvahou soudu, jež by aplikaci právním předpisem stanovených cenových srážek apriori vylučovala (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. ), a že naplnění podmínek pro užití ustanovení cenového předpisu o srážkách ceny ve smyslu Přílohy č. 7 je nutno posuzovat se zřetelem k individuálním skutkovým poměrům daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. , a ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. ).

9. Odvolací soud se tedy od citované judikatury (na níž není důvodu čehokoliv měnit) nikterak neodchýlil, čerpal-li své skutkové závěry o takovém charakteru a stavu odňatých pozemků, jež aplikaci srážek ve smyslu Přílohy č. 7 neodůvodňují, z výsledků znaleckého dokazování. V odůvodnění svého rozsudku řádně vysvětlil, z jakého důvodu při posuzování ceny odňatých pozemků vycházel z písemného znaleckého posudku prof. Ing. Renaty Schneiderové Heralové, Ph.D. (doplněného i jejím výslechem provedeným při jednání soudu prvního stupně konaném dne 24. 5. 2024), která při ocenění odňatých pozemků srážky ve smyslu Přílohy č. 7 neaplikovala. Z jejích znaleckých závěrů přitom vyplývá absence (skutkových) předpokladů aplikace řečených srážek. Odňaté pozemky totiž na stát přešly ve velkých celcích (jako soubory pozemků), přičemž v kontextu dané lokality zde potencialita napojení na veřejný vodovod a kanalizaci byla dána (na těchto místech posléze realizovaná výstavba byla nepochybně na uvedenou infrastrukturu napojena). Skutkové předpoklady aplikace srážek z důvodu značné docházkové vzdálenosti a přístupu po nezpevněné cestě vylučovala pak znalkyní zjištěná přístupnost pozemků po komunikacích vyznačených v dobových mapách a dostupnost tramvajové a autobusové dopravy v dané lokalitě.

10. K obdobným závěrům stran ocenění právnímu předchůdci žalobkyně odňatých a posléze nevydaných pozemků, včetně absence předpokladů aplikovatelnosti ustanovení o cenových srážkách dle přílohy č. 7 , dospěl dovolací soud v poměrech týchž účastníků ostatně již i v jiných řízeních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. , či ze dne 2. 4. 2025, sp. zn. ).

11. Kritizuje-li dovolatelka konečně postup odvolacího soudu při hodnocení provedeného znaleckého dokazování, napadá tím najmě skutkové, a nikoliv právní konkluze. Platí přitom, že polemika se skutkovými závěry soudů nižšího stupně s účinností od 1. 1. 2013 nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); uplatněním způsobilého dovolacího důvodu pak není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím skutkových námitek tedy na přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení usuzovat nelze.

12. Z uvedeného je tedy zřejmé, že zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ).

13. Napadá-li pak dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

14. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

15. Přistoupil-li Nejvyšší soud k odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

16. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně, která podala vyjádření k dovolání patří odměna advokáta ve výši 1 620 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky), a náhradou za daň z přidané hodnoty 434,70 Kč ( ), dohromady ve výši 2 504,70 Kč.

17. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 7. 2025

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu