Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 565/2018

28 Cdo 565/2018-331

USNESENÍ

O. Ž.

Česká republika – Státní pozemkový úřad

, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 10. října 2017, č. j. -311, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ) :

Žalovaná napadla dovoláním v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 22. 5. 2017, č. j. -265, jímž byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy se žalobcem, jakožto osobou oprávněnou ve smyslu ust. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v účinném znění (dále jen „ “), o bezúplatném převodu v rozsudku blíže specifikovaných pozemků v katastrálním území M. T., bylo zastaveno řízení ohledně dvou v rozsudku blíže specifikovaných pozemků v tomtéž katastrálním území a žalované bylo uloženo zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 72.688 Kč (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 23.059 Kč (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovala v tom, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena otázka, zda při určení výše restitučního nároku žalobce lze ve smyslu ustanovení Přílohy 7, tabulky I , o cenách staveb a pozemků, ve znění (dále i jen „cenový předpis“), aplikovat srážky zohledňující stav pozemků v době jejich odnětí. Uváděla rovněž, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu při řešení otázky „vhodnosti“ pozemků, jež oprávněná osoba nárokuje k převodu jako náhradní pozemky ( zákona o půdě) za pozemky nevydané pro zákonnou překážku podle zákona o půdě. Vytýkala, že v situaci, kdy je jeden z nárokovaných pozemků, č. parc. v katastrálním území M. u T., dotčen vedením stávající kanalizace, brání jeho převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního zákonná výluka ve smyslu ust. , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále i jen „ ). Odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Předestřela konečně otázku rozhodného znění , uvádějíc, že odvolací soud pochybil, aplikoval-li na posuzovanou věc ust. . , ve znění účinném od 1. 11. 2017.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), odmítl ( věta první ), neboť je neshledal přípustným.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Stran dovolatelkou vymezené otázky „vhodnosti“ potenciálních náhradních pozemků, sluší se předně připomenout judikaturní závěry Nejvyššího soudu, dle nichž rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž se při liknavém (či libovolném nebo diskriminujícím) postupu Pozemkového fondu ČR (jeho nástupce Státního pozemkového úřadu) mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), rozhodně nebyly (neměly být) popřeny závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě o uložení povinnosti bezúplatně převést oprávněné osobě náhradní zemědělský pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. .

Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního ( zákona o půdě) nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních zákona o půdě a , či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

Uzavřel-li odvolací soud, že pozemek č. parc. v katastrálním území M.u T. je vhodný k převodu žalobci jakožto pozemek náhradní ( zákona o půdě), vycházeje z právního závěru, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky aplikace ustanovení , neboť ze zjištěných individuálních skutkových okolností vyplynulo, že na dotčeném pozemku je již zřízena technická infrastruktura ve smyslu ust. bodu 2. (mj. kanalizace), přičemž výše citované ustanovení pro takový případ (na pozemku již existující technická infrastruktura) stanoví výjimku ze zákazu převoditelnosti zemědělských pozemků, a neshledal přitom ani další překážky převoditelnosti dotčeného pozemku ve smyslu výše citované judikatury dovolacího soudu, nejsou jeho závěry s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu nikterak v rozporu. Argumentace dovolatelky odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , není pak v předestřených souvislostech přiléhavou, neboť v něm posuzované věci byly zjištěny zcela odlišné skutkové okolnosti – oprávněnou osobou nárokované pozemky jako pozemky náhradní byly již schválenou územně plánovací dokumentací určeny k zastavění veřejně prospěšnými stavbami, což však není dle skutkových závěrů odvolacího soudu případ výše označeného pozemku v nyní posuzované věci.

Na otázce rozhodného znění ust. písm b) , pak rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nezávisí, neboť části citovaného ustanovení týkající se projednávané věci jsou obsahově zcela totožné jak v dovolatelkou označeném znění citovaného zákona, tak ve znění, z něhož vycházel odvolací soud (srov. ust. , ve znění do 31. 10. 2017, a ust. písm b/ bod 4. , ve znění od 1. 11. 2017).

Za situace, kdy soudy nižšího stupně vyšly ze skutkového závěru (jehož přezkum je v dovolacím řízení vyloučen - ), že odňaté pozemky určené pro výstavbu sídlišť Praha - Háje a Praha – Chodov bylo lze napojit na vodovod, elektrickou síť a kanalizaci (za podmínek stanovených správci těchto sítí), a že nebyly zjištěny ani další skutkové okolnosti, jež by odůvodňovaly aplikaci srážek ve smyslu ustanovení Přílohy 7, tabulky I použitého cenového předpisu (žádné takové konkrétní okolnosti ostatně ani sama dovolatelka netvrdí), pak na vyřešení dovolatelkou vznesené otázky, zda obecně vzato lze v souvislosti s jejich oceněním aplikovat srážky ve smyslu citovaných ustanovení použitého cenového předpisu, rozhodnutí odvolacího soudu rovněž zjevně nezávisí. Odvolací soud zde totiž příslušná ustanovení cenového předpisu neaplikoval nikoliv proto, že by jejich aplikaci považoval za „a priori“ vyloučenou, nýbrž se zřetelem ke svým individuálním skutkovým závěrům, vzhledem k nimž podmínky užití ustanovení cenového předpisu o dovolatelkou uplatňovaných srážkách ceny neměl za naplněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. ).

Předpoklady přípustnosti dovolání tak s ohledem na výše uvedené v posuzované věci nebyly splněny, neboť dovolatelkou předestřenou právní otázku, na níž dovoláním napadené rozhodnutí záviselo, odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, od níž není důvodu se jakkoliv odchylovat ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, odst. l a , části věty před středníkem, , neboť žalovaná na jejich náhradu nemá právo a žalobci, jenž v dovolacím řízení nepodal vyjádření, žádné náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

,

rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách

nalus.usoud.cz

.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 6. 2018

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu