Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3880/2023

28 Cdo 3880/2023-799

USNESENÍ

V. P.

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 8. 2023, č. j. -593, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 10. 2023, č. j. -603, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 22 808 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jiřího Hartmanna.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 8. 2023, č. j. -593, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. 10. 2023, č. j. -603, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 2. 2023, č. j. -543, jímž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni, coby pozemku náhradního ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Předestřela otázku ocenění v rozhodném období odňatého pozemku, za nějž je požadována pozemková náhrada. Mínila, že ji odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. , ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , a ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. . Namítala, že soudy nižších stupňů při posouzení charakteru odňatého pozemku vycházely z dokumentů (geometrického plánu, žádosti o zápis vlastnického práva ve prospěch státu, hospodářské smlouvy, směrného územního plánu či architektonické studie územní aglomerace), z nichž podle ustálené judikatury na stavební charakter pozemku nelze usuzovat. Upozorňovala, že pozemek k datu převodu na stát nebyl schválenou územně plánovací dokumentací určen k zastavění. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobu zamítl.

3. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl.

4. Nejvyšší soud k dovolání žalované nejprve rozsudkem ze dne 13. 4. 2024, č. j. -656, zrušil rozsudky soudů nižšího stupně (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 8. 2023, č. j. -593, a rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 2.2023, č. j. -54) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovodil, že soudy nižšího stupně nesprávně pohlížely na odňatý pozemek parc. č. XY v k. ú. XY jako na pozemek určený ke stavbě, ačkoliv v řízení nebyla doložena územně plánovací dokumentace, jež by k okamžiku převodu pozemku na státu (2. 2. 1965) dosvědčovala, že na něm byla plánována výstavba. Soudy nižšího stupně vázány právním názorem dovolacího soudu poté zamítly žalobuo nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni (rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 5. 2024, č. j. -685, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2024, č. j. -717, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 10. 2024, č. j. -727). Nejvyšší soud následně usnesením ze dne 23. 4. 2025, č. j. -752, dovolání žalobkyně směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2024, č. j. -717, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 10. 2024, č. j. -727, odmítl. Z podnětu ústavní stížnosti Ústavní soud poté nálezem ze dne 19. 6. 2026, sp. zn. , zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2025, č. j. -752, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2024, č. j. -717, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 10. 2024, č. j. -727, rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 5. 2024, č. j. -685, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024, č. j. -656. Vyjádřil závazný právní názor, dle něhož Nejvyššímu soudu, coby soudu dovolacímu, v projednávané věci nepříslušelo přehodnocení skutkových závěrů soudů nižšího stupně o charakteru odňatého pozemku (parc. č. XY v k. ú. XY), podávající se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. .

5. Z výše shrnutého průběhu řízení je tak zřejmé, že do řízení o posuzované věci svým rozhodnutím zasáhl významně Ústavní soud, na podkladě žalobkyní podané ústavní stížnosti. Pro řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem podle písm. d) y (vyhlášené jako ústavní ) a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby ( y). Přiměřeně se též uplatní ustanovení , pokud nestanoví jinak ( citovaného zákona). Na rozhodnutí vydaná Ústavním soudem se per analogiam vztahuje , přičemž pravidlo o vázanosti právním názorem platí v tomto případě pro všechny soudy rozhodující v dané věci, tedy i pro Nejvyšší soud, který podle rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 1998, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 12, č. 142, a ze dne 14. 2. 1996, sp. zn. , publikovaný tamtéž, svazek 5, č. 9). Obecné soudy tak musí respektovat právní názor vyslovený v kasačním nálezu Ústavního soudu vydaném v téže věci a musí podle něj postupovat a řídit se jím. [K problematice závaznosti nálezů Ústavního soudu lze dále odkázat např. i na nálezy vydané ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. , z nichž vyplývá mimo jiné, že v řízení následujícím po kasačním nálezu není prostor pro úvahy o správnosti či úplnosti právního názoru, na němž je takový nález založen; uvedené pravidlo vyplývá i z nutnosti definitivně ukončit konkrétní spor a předejít nekonečnému soudnímu ping-pongu, který by neúměrně prodlužoval řízení, a tím porušoval právo účastníků na spravedlivý proces; k tomu srov. i nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. ].

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

7. Jestliže tedy odvolací soud na základě výsledků provedeného dokazování (viz plán programové studie pro aglomeraci kolínskou z roku 1955, grafické torzo směrného územního plánu z let 1957 až 1958, geometrický plán rozdělující pozemek na menší pozemkové parcely z 6. 12. 1952, zjištění o výstavbě garáží realizované v roce 1975, či hospodářské smlouvy ze dne 23. 3. 1966 a ze dne 4. 5. 1966 o určení nově vzniklých pozemkových parcel k výstavbě rodinných podnikových domů), jež Nejvyššímu soudu dle závazného právního názoru Ústavního soudu nepřísluší přehodnocovat (a to ani z hlediska posouzení, které skutkové okolnosti jsou „obecně vzato“ způsobilé doložit stavební charakter odňatého pozemku), dovodil, že odňatý pozemek (parc. č. XY v k. ú. XY) měl ke dni převodu na stát charakter pozemku určeného k výstavbě, a pro účely stanovení výše restitučního nároku žalobkyně je tak třeba jej ocenit jako pozemek stavební ( , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků), pak ve světle vázanosti nálezem Ústavního soudu vyhlášeným v projednávané věci nelze než dovodit, že se tím od ustálené judikatury dovolacího soudu (dle níž za pozemky určené k výstavbě je třeba poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu – , byť byly v době převodu či přechodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. , ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , či ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. ) nikterak neodchýlil.

8. Z uvedeného je tedy zřejmé, že zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ).

9. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto. K nákladům žalobkyně patří odměna advokáta po 3 100Kč za úkony právní služby: účast u jednání soudu prvního stupně dne 14. 5. 2024, písemné podání ze dne 20. 5. 2024, sepis odvolání, písemné podání ze dne 2. 9. 2024 a sepis dovolání a 1 550 Kč za návrh na vydání opravného usnesení ze dne 3. 10. 2024 [srov. , , a , d/, g/, k/, odst. 2 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024], tj. 17 050 Kč, spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby, tj. 1 800 Kč ( téže vyhlášky), a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 22 808 Kč.

11. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 9. 2026

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu