Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 211/2025

28 Cdo 211/2025-752

USNESENÍ

V. P.

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

o vydání náhradního pozemku, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. září 2024, č. j. -717, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 10. 2024, č. j. -727, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ) :

1. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 9. 2024, č. j. -717, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 10. 2024, č. j. -727, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 5. 2024, č. j. -685, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Předestřela otázku ocenění právnímu předchůdci žalobkyně odňatého pozemku parc. č. XY v k. ú. XY.Mínila, že ji odvolací soud posoudil v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2022, sp. zn. .

3. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě (popř. jejímu právnímu předchůdci) odňat. Byl-li odňat zemědělský pozemek, má oprávněná osoba nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. , ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. , a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. ); má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. Za pozemky určené k výstavbě je ovšem třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu ( ), byť byly v době převodu či přechodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, byly-li určeny ke stavbě, kupř. na základě v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby či z důvodu bezprostřední realizace výstavby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. , ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , či ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. ). Nejvyšší soud přitom konstantně aprobuje flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. , a rozhodnutí v něm uvedená); judikatura Nejvyššího soudu poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně (byť tomu tak nepochybně být může), aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nýbrž příkladmo vyjmenovává konkrétní faktory, jež mohou – vždy s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem věci – k závěru o stavební povaze pozemku vést (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. , či ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. ).

6. Byl-li však oprávněné osobě odebrán zemědělský pozemek, jakým je pole, louka, pastvina apod., náleží jí náhrada odpovídající charakteru, který měl v době přechodu na stát, i když se cena vypočítává podle cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona o půdě. Ve prospěch oprávněné osoby tudíž nelze počítat s navýšením hodnoty pozemku, k němuž došlo v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. , a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. ).

7. Jestliže tedy odvolací soud, respektuje právní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. , vycházející z výše citované judikatury, dovodil, že právnímu předchůdci žalobkyně odňatý pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je třeba ocenit jako pozemek zemědělský, neboť k okamžiku převodu na stát neexistovala územně plánovací dokumentace, která by jej určovala k zastavění (předmětný pozemek mající charakter pastviny k okamžiku přechodu na stát – 2. 2. 1965 – nebyl určen k zastavění územně plánovací dokumentací, kterou zjevně nepředstavoval pouhý plán programové studie pro aglomeraci kolínskou z roku 1955 či grafické torzo směrného územního plánu z let 1957 až 1958; existence směrného územního plánu zásadně není objektivně způsobilou – pro svoji obecnost, ale i z hlediska svého účelu, směřujícího toliko k určení základní /hrubé/ skladby určitého útvaru – definovat stavební určení příslušného pozemku; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. ), stavební záměr se nikterak nepodával z nabídky bezplatného odevzdání předmětného pozemku do vlastnictví státu právním předchůdcem žalobkyně (ze dne 2. 2. 1965) a nemůže jej z povahy věci dokládat ani vyhotovení geometrického plánu rozdělujícího pozemek na menší pozemkové parcely z 6. 12. 1952 (objednaného právním předchůdcem žalobkyně), když výstavba garáží byla na pozemku realizována až v roce 1975, tedy nikoliv bezprostředně po odnětí pozemku, nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil. Existenci územně plánovací dokumentace přitom nemůže (bez dalšího) nahrazovat údaj v hospodářských smlouvách ze dne 23. 3. 1966 a 4. 5. 1966 o určení nově vzniklých pozemkových parcel k výstavbě rodinných podnikových domů (jež se ostatně nerealizovala – pozemek byl následně zastavěn garážemi). V řízeních vedených mezi totožnými účastníky o uspokojení téhož restitučního nároku přitom dovolací soud za obdobných skutkových poměrů již opakovaně dovodil, že odňatý pozemek není namístě ocenit jako stavební (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. , a ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. ). Dovolatelkou zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2022, sp. zn. , pak na vyřešení otázky ocenění odňatého pozemku založeno nebylo, když důvodem zamítnutí žaloby byla zde absence liknavosti žalované při uspokojování uplatněného restitučního nároku.

8. Z uvedeného je tedy zřejmé, že zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ).

9. Napadá-li pak dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalované, která podala vyjádření k dovolání patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 4. 2025

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu