Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2699/2008

ROZSUDEK

I.  Dovolání se  zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 26.4.2007 u Okresního soudu v Mladé Boleslavi domáhal se žalobce určení, že má vůči žalovanému právo na převod jiného pozemku za pozemek parcely č. podle PK 1163 v k.ú. M. H., nevydaný rozhodnutím Ministerstva zemědělství – P. ú. M. B. č. 7654-4379/93/Bd2006 ze dne 25.7.2006, které je finančně vyjádřeno částkou 353.360,- Kč.

Okresní soud v Mladé Boleslavi jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 10. 2007, č. j. -37, žalobě vyhověl. Vyšel ze zjištění, že žalobce má vůči žalovanému právo na převod náhradního pozemku za pozemek shora uvedený, a to z pozemků, které žalovaný pravidelně nabízí ve veřejné nabídce, jehož hodnota by měla přiměřeně odpovídat hodnotě výměry a kvality původního pozemku, v cenách ke dni 24. 6. 1991. Dále vzal za prokázané, že pozemek PK č. 1163, v pozemkové knize evidovaný jako role, byl v době přechodu na stát (ke dni 19.11.1959) podle tehdy platného Směrného územního plánu města M. H. ze dne 27. 6. 1953 zahrnut mezi pozemky určené k zastavění. Věc posoudil ve smyslu s tím, že na požadovaném určení sporné ceny pozemku má žalobce naléhavý právní zájem. Soud prvního stupně při určení výše ceny pozemku ke dni odnětí odkazoval na ustanovení Ú.l.  a § 3 odst. 1 zákona č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí. Vyslovil závěr, že předmětný pozemek byl v katastru nemovitostí veden jako role, avšak je třeba jej ocenit jako stavební, neboť jeho účelové využití bylo vázáno na budoucí výstavbu, která na něm byla v průběhu let uskutečněna. Dospěl k závěru, že cena předmětného pozemku podle činí 360.010,- Kč a po odečtení částečného plnění ve výši 6.650,- Kč přísluší žalobci právo na převod náhradního pozemku, finančně vyjádřeného částkou 353.360,- Kč.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 2. 2008, č. j. -62, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na určení zamítl. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Z protokolu ze dne 17. 7. 1951, sepsaného na MNV v M. H. a z dopisu KNV v L. ze dne 31.10.1951 dále zjistil, že výměrem KNV v L. ze dne 13.4.1951, sp. zn. II/3-127.4-10/IV-1951-Dv byl schválen dílčí zastavovací plán pro úpravu okolí Š. š. v M. H. a pozemek parcela č. 1163 nebyl na seznamu dotčených pozemků uveden. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o tom, že na požadovaném určení má žalobce podle naléhavý právní zájem. Shodně se soudem prvního stupně zaujal názor, že je třeba určit druh pozemku ke dni jeho odnětí (7. 12. 1959) a vycházet z tehdy platných předpisů, tedy z Ú.l. a , o územním plánování. Odvolací soud rovněž považoval za nesporné, že nárok se oceňuje v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, tedy podle ve znění Podle odvolacího soudu žádné územní rozhodnutí o změně druhu pozemku z role na stavební pozemek do dne 7. 12. 1959 ohledně předmětného pozemku nebylo vydáno a pouhé zařazení pozemku do směrného územního plánu města v roce 1953 ke změně druhu pozemku nevedlo a mohlo by k ní dojít až zařazením do zastavovacího plánu, který stanoví přesně druh, způsob a využití pozemků. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že pozemek parcela č. 1163 nebyl ke dni svého odnětí státem (7. 12. 1959) stavebním pozemkem, proto byl správně žalovaným oceňován jako pozemek zemědělský a nárok žalobce vyčíslen částkou 22.372,- Kč.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle Odkazoval na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. s odůvodněním, že je třeba, aby hodnota vyplývající z velikosti, lokalizace a kvality se co nejvíce blížila současné hodnotě původního pozemku. Poukazoval na skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu, že předmětný pozemek byl vyvlastněn pro účely budoucí výstavby, která na něm byla v průběhu let uskutečněna. Podle dovolatele v dané věci byly naplněny kvalifikované znaky dané právními předpisy, aby předmětný pozemek bylo možné v souvislosti s oceněním pro případ poskytnutí náhrady, resp. náhradního pozemku považovat za pozemek určený pro stavbu, resp. pozemek stavební. Namítal, že na základě Směrného územního plánu bylo jeho účelové určení vázáno na budoucí výstavbu, přičemž v protokolu ze dne 17. 7. 1951, kde byl KNV stanoven 13. 4. 1951 stavební obvod, byla mimo jiné zahrnuta i předmětná parcela. Podle dovolatele je třeba též zohlednit účel, pro který byl předmětný pozemek vyvlastněn. Konstatoval, že pokud byl předmětný pozemek vyvlastněn za účelem budoucí výstavby, v souladu s tímto účelem měl být nevydaný pozemek oceněn. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání jako nedůvodné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu z důvodů uplatněných v přípustném dovolání ( ), t. j. z hlediska správnosti právního závěru odvolacího soudu v otázce stanovení ceny pozemku, za nějž má být převeden náhradní pozemek.

Dovolací soud plně sdílí právní názor odvolacího soudu, podle něhož má být cena náhradního pozemku ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán, a odkazuje na podrobné zdůvodnění obsažené v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Zastává shodný názor, že pokud byl odebrán zemědělský pozemek, jakým je pole, louka, pastvina a pod., náleží náhrada odpovídající jeho tehdejšímu charakteru, který měl v době přechodu na stát, i když se cena vypočítává podle cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona o půdě (§ 28a zákona o půdě). Ve prospěch oprávněné osoby proto nelze počítat s cenovým navýšením pozemku, k němuž došlo po změně jeho charakteru v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát nebo právnickou osobu, bez přičinění původního vlastníka.

Tato zásada byla ostatně pregnantně vyjádřena v zákoně v době jeho přijetí až do 14. 4. 2006, kdy byla přijata nová koncepce pro převody náhradních pozemků, jež je dnes obsažena v zákona o půdě. V době rozhodování soudu prvního stupně, jehož správnost byla přezkoumávána rozsudkem odvolacího soudu, jenž je napaden dovoláním, byla rozhodujícím hlediskem pro poskytnutí náhradního pozemku mj. kvalita původního pozemku. Tato zásada navazovala na znění platného v době přijetí zákona o půdě, podle něhož oprávněné osobě náleželo právo bezúplatného převodu pozemků ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě, jako byly její původní pozemky. Původním pozemkem oprávněné osoby pak nesporně je míněn pozemek v době, kdy přešel na stát nebo právnickou osobu. Pokud dnes, ve znění platném od 14. 4. 2006, není  toto hledisko výslovně zdůrazněno v zákona o půdě, jde zřejmě o zažitou praxi, podle níž na tomto základě se běžně a dlouhodobě postupuje při oceňování původních pozemků oprávněných osob pro účely převodů náhradních pozemků.

Dovolací soud proto shledal, že právní závěr, obsažený v rozsudku odvolacího soudu je správný. Pokud oprávněné osobě byl odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek. Zbývá dodat, že v době převodu ani nebylo jisté, zda k takové změně ve skutečnosti dojde a kdy.

Přitom může být cenově zohledněno i určení zemědělského pozemku pro výstavbu, ovšem v souladu s tehdy platnými předpisy, na něž odkazuje , ve znění pozdějších předpisů ( zákona o půdě), tj. na základě  správního rozhodnutí existujícího ke dni odnětí pozemku. Pojem pozemek určený pro stavbu, resp. samo toto určení, musí mít určité kvalifikované znaky, dané uvedenými předpisy, a nelze je dle názoru dovolacího soudu ztotožňovat s pouhým záměrem později učinit kroky k přeměně pozemku na stavební.

Dovolací soud proto dovolání podle věta před středníkem zamítl.

Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že žalovanému, který měl v dovolacím řízení úspěch, nevznikly prokazatelné náklady tohoto řízení ( , , ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne26. listopadu 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu