Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4047/2017-229

28 Cdo 4047/2017-229

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause, a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně MUDr. B. R., P., zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. března 2017, č. j. -204, takto:

I. Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Žalovaná napadla dovoláním v celém rozsahu v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. listopadu 2016, č. j. -176, ve výroku III. změněn tak, že se žalované ukládá nahradit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 26.833 Kč (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a současně potvrzen ve výroku II., kterým byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy se žalobkyní o bezúplatném převodu v uvedeném výroku označených pozemků (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 3.388 Kč (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).

Přípustnost dovolání spatřovala dovolatelka v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení hmotněprávní otázky „důvodnosti žaloby oprávněné osoby podle zákona o půdě na převod konkrétních pozemků mimo režim veřejných nabídek“, a to za situace, kdy odvolací soud „nepřihlédl ke všem relevantním hlediskům zformulovaným dosavadní judikaturou ohledně liknavosti a svévole dovolatelky“. Dovolávala se přitom rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. .

Současně předestřela k řešení otázku, zda je možné uspokojit nárok oprávněné osoby převodem konkrétního náhradního pozemku mimo veřejnou nabídku tehdy, jestliže se oprávněná osoba se svým restitučním nárokem veřejných nabídek dovolatelky neúčastní vůbec, případně jen ve velmi omezeném rozsahu. Měla za to, že tato otázka má být dovolacím soudem nově vyřešena, případně jinak posouzena. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn , sp. zn. a stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. .

Z obsahu dovolání se zároveň podává, že dovolatelka předestřela též otázku ocenění oprávněným osobám odebraných zemědělských pozemků, jež by dle jejího názoru měla být dovolacím soudem oproti stávající judikatuře vyřešena jinak, když pravidla pro ocenění odebraných pozemků jako stavebních vyplývající z jeho dosavadní rozhodovací praxe (například z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), dle níž důvodem k takovému postupu je mimo jiné v době odnětí pozemků existující územně plánovací dokumentace, podle níž byly pozemky určeny k zastavění, nereflektují povahu územně plánovací dokumentace jako nástroje „dlouhodobého a pravděpodobného rozvoje obce“, k jehož naplnění však nemusí dojít.

Měla rovněž za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení „procesněprávní otázky“ dostatečnosti a přezkoumatelnosti provedeného dokazování, uvádějíc, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají oporu v provedeném dokazování a odvolací soud, aniž dokazování doplnil, učinil nová skutková zjištění.

Jako dovolací důvod ohlásila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) projednal dovolání podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017, jež je rozhodné pro dovolací přezkum (srov. část první, článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání ( , věta první, - ), odmítl ( , věta první, ), neboť je neshledal přípustným.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelkou odkazované předpoklady přípustnosti zjevně v posuzované věci nejsou naplněny.

Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (či jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt)nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminační (k tomu srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se současně připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu dovolatelky (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů (kdy při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. . Vady skutkových zjištění přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ).

Hodnotící závěr odvolacího soudu, že postup dovolatelky lze označit za přinejmenším liknavý, přitom není nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže totiž dovolatelka i přes aktivní přístup žalobkyně (opakovaná účast ve veřejných nabídkách) bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala její uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků; srov § 11a zákona o půdě) nesprávným oceněním restitučního nároku (cena odňatých pozemků prokázaná znaleckým posudkem doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., v řízení před soudy nižších stupňů téměř šestadvacetkrát převyšuje ocenění provedené dovolatelkou; k důsledkům lpění dovolatelky na nesprávném ocenění restitučního nároku též srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. ), následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení (restituční nárok žalobkyně byl deklarován rozhodnutími pozemkového úřadu z let 1994 - 2011), odvolací soud zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a po náležitém zohlednění relevantních kritérií (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. , či ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. , na nějž odkazuje sama dovolatelka) dovodil, že v důsledku liknavého (až svévolného či diskriminujícího) postupu dovolatelky nebylo lze po žalobkyni spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách, neboť tato nemohla zjevně vést (vzhledem k nezanedbatelné disproporci mezi dovolatelkou provedeným oceněním a skutečnou výší restitučního nároku žalobkyně) k uspokojení jejího restitučního nároku, a bylo proto namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků (o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou se přitom, na rozdíl od mínění dovolatelky, nejedná – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. ).

Potud není rozhodnutí dovolacího soudu ani v rozporu s další, dovolatelkou citovanou, judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, a nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn , usnesení téhož soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. ), jež se otázkou liknavosti dovolatelky při uspokojování restitučních nároků zabývá (v souladu s ustálenou judikaturou) se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů právě s ohledem na skutečnost, že žaloba na vydání konkrétního náhradního pozemku představuje výjimečný prostředek ochrany proti libovůli dovolatelky. Není přitom žádného důvodu řešit vymezené otázky oproti stávající ustálené judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu odchylně.

V situaci, kdy ze skutkových zjištění soudů obou stupňů jednoznačně vyplynulo, že část odňatých pozemků byla již v době přechodu na stát (v roce 1987) určena k zastavění dle územního rozhodnutí z května 1966, července 1986 a směrného územního plánu z roku 1955, pak rozhodnutí odvolacího soudu koresponduje též ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu (od níž není důvodu se odchýlit), dle níž pozemky, které byly v době přechodu na stát evidovány jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby), je třeba (bez ohledu na postup dovolatelky, jakožto příslušného správního orgánu) ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení , ve znění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , či ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , jejž cituje sama dovolatelka, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. ). Vytýká-li dovolatelka zmíněné rozhodovací praxi, že existence územně plánovací dokumentace sama o sobě neodůvodňuje závěr, že oprávněné osobě odebrané pozemky byly v době přechodu na stát určeny k zastavění, když tento jejich účel nemusel být realizován bezprostředně po takovém přechodu, nýbrž i s mnohaletým odstupem, anebo k zastavění nemuselo dojít vůbec, sluší se uvést, že nebyly-li – tak jako v posuzované věci – oprávněné osobě odebrané pozemky vydány právě pro překážku zastavěnosti ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen „zákon o půdě“), je námitka, že k jejich zastavění vůbec nemuselo dojít, zjevně nepřípadná, neboť k realizaci záměru (zastavění) existujícího již v době přechodu vlastnického práva k takovým pozemkům na stát nepochybně došlo.

Přípustnost dovolání ve smyslu pak nemůže založit ani dovolatelkou předestřená otázka „dostatečnosti a přezkoumatelnosti provedeného dokazování“, kterou dovolatelka dále ostatně ani argumentačně nerozvádí (k vymezení důvodu dovolání srov. ). Námitky k hodnocení důkazů odvolacím soudem obecně přípustnost dovolání založit ani nemohou, neboť způsob, jímž odvolací soud hodnotil jednotlivé důkazy, se dovolacímu přezkumu vymyká (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. , či ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ).

Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i v nákladových výrocích, pak ve vztahu k těmto akcesorickým výrokům žádnou dovolací argumentaci, natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle , neuplatňuje. Neotevírá tedy ani žádnou právní otázku, pro jejíž řešení mohla by být ve vztahu k dotčenému výroku založena přípustnost dovolání. Ostatně, proti těmto výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, by byla přípustnost dovolání tak či onak vyloučena již ustanovením

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, odst. l a , části věty před středníkem, , neboť žalovaná na jejich náhradu nemá právo a žalobkyni, jež v dovolacím řízení nepodala vyjádření, žádné náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 12. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu