Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3272/2016

28 Cdo 3272/2016

U S N E S E N Í

Družstvo pro rekreační bydlení

1) J. B.

,

2) P. I.

, účastnic ad 1) a 2) zastoupených Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská 568/92,

3) COOP Praha - západ, družstvo

, IČO: 00031828, se sídlem v Praze 3, Malešická 16a,

zastoupené JUDr. Jiřím Kroulíkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Hostivař, U Továren 31, a

4) České republiky – Státního pozemkového úřadu

se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

o nahrazení rozhodnutí správního orgánu

, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. července 2015, č. j. -126, takto:

I: Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení účastnicím 1/ a 2/ rovným dílem částku celkem 5 260 Kč k rukám advokátky Mgr. Jany Syrovátkové, a žalovanému 3) částku 4 114 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Kroulíka, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a účastnicí ad 4)

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení žádný z těchto účastníků.

O d ů v o d n ě n í ( ):

Žalobce napadl dovoláním v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. února 2015, č. j. -72, ve výroku o věci samé, kterým okresní soud – v řízení podle části páté , , ve znění pozdějších předpisů – zamítl žalobu na znovuprojednání věci, o níž bylo dříve rozhodnuto rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu ze dne 12. 3. 2009, pod č.j. 45417/08-13300.

Označeným rozhodnutím správního orgánu bylo podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o půdě“), rozhodnuto o tom, že na pozemek PK č. kat. 296/1, role, v kat. území P., se vztahuje zákon o půdě.

Usnesením ze dne 20. května 2016, č. j. -150, rozhodl soud prvního stupně podle o procesním nástupnictví na straně účastníka P. M. (dříve pod označením jako účastník 1/, jenž zemřel dne 14. 7. 2015), kdy jako s jeho procesními nástupkyněmi pokračoval v řízení s účastnicemi nyní pod označením 1) a 2).

Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle ustanovení věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť není přípustné, v situaci, kdy dovoláním napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vypočtená v ustanovení a kdy dovolání není přípustné ani podle , neboť otázku hmotného práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud napadeným rozhodnutím vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a Nejvyšší soud neshledal důvody, pro které by tato otázka, v jeho rozhodovací praxi již vyřešená, měla být posouzena jinak.

V relevantní otázce vymezení nemovitého majetku v režimu (působnosti) zákona o půdě (§ 1 odst. 1, § 30), lze z rozhodovací praxe dovolacího soudu odkázat např. již na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. , v němž byl formulován a odůvodněn závěr, že ustanovení § 30 zákona o půdě rozšiřuje okruh působnosti zákona, a to i na ty pozemky, které do definice uvedené v ust. § 1 odst. 1 tohoto zákona nespadají, tedy pozemky, které již nejsou součástí zemědělského půdního fondu (nesplňují oba, ba dokonce ani jeden z uvedených znaků), přičemž postačí, že v době přechodu na stát byly pozemky používány k účelům zemědělské výroby; za zemědělské obhospodařování v uvedeném smyslu lze přitom považovat nejen takové hospodaření na pozemcích, které je podnikáním v zemědělství, ale i takové, které uchovává pozemek ve stavu způsobilém k jeho zařazení (udržení) do kategorií zemědělských pozemků (k tomu přiměřeně srov. např. i nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2000, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 17, č. 24). K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v řadě svých dalších rozhodnutím (z nich srovnej např. usnesení ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. – ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl jako zjevně bezdůvodnou usnesením ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. ).

Otázka faktického způsobu užívání (obhospodařování) pozemku je pak věcí skutkového zjištění, nikoliv kvalifikovanou otázkou právní. [V posuzovaném případě má odvolací soud za prokázané, že „díl sporného pozemku byl v době přechodu na stát (vyvlastnění v roce 1959) využíván jako pastvina“, a že i zbylá část pozemku (zatravněný zemědělský pozemek s náletovými dřevinami) byla v době přechodu na stát ve stavu, jenž nevylučoval jeho zemědělské využití (tedy nejenom dle stavu evidenčního).] Přitom platí, že nelze podřadit dovolacímu důvodu dle takové námitky, jež na nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem usuzují prostřednictvím kritiky skutkového zjištění, z něhož při právním posouzení věci vycházel odvolací soud; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu ani s dovolatelem odkazovanou judikaturou – rozhodnutími Nejvyššího soudu vydaných ve věcech sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , v nichž dovolací soud – ve vztahu k řešené otázce působnosti zákona o půdě – pokládal taktéž za určující, zda byly pozemky v době přechodu na stát používány k účelům zemědělské výroby, opíraje se pak vždy i o konkrétní skutková zjištění v jím tehdy posuzovaných věcech, jež se s okolnostmi nyní rozhodované věci neshodují.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , kdy k nákladům (k náhradě oprávněných) účastnic 1) a 2) patří vždy odměna advokáta za zastupování v řízení v částce 2 480 Kč [ , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta v částce 300 Kč ( advokátního tarifu); náklady účastníka 3) sestávají z odměny advokáta 3 100 Kč, náhrady hotových výdajů 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 714 Kč. Účastnici ad 4) v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu