Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3138/2020

28 Cdo 3138/2020-728

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyň a) J. K., narozené XY, bytem XY, b) V. N., narozené XY, bytem XY, c) E. H., narozené XY, bytem XY, d) M. S., narozené XY, bytem XY, e) H. V., narozené XY, bytem XY všech zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem 14. října 496/13, Praha 5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, o nahrazení projevu vůle žalované,vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. června 2020, č. j. -700, t a k t o :Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 6. 2020, č.j. -700, rozsudek okresního soudu potvrdil v části výroku I, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi a), b), d) a e) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. XY, vše v k. ú. XY, parc. č. XY, vše v k. ú. XY a parc. XY, obojí v k. ú. XY (výrok I), v části výroku I, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi a), b), d) a e) smlouvu o převodu pozemků parc. XY v k. ú. XY, rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II) a ve výroku I ve vztahu k žalobkyni c) a ve výrocích II a III ve vztahu ke všem žalobkyním rozsudek okresního soudu rovněž zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok III).

Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I napadla dovoláním žalovaná. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou posuzoval její liknavost a svévoli; má za to, že nebylo prokázáno oddalování uspokojení nároků žalobkyň, že se žalobkyně před podáním žaloby nesnažily o přecenění pozemků, že jejich nároky ve výši dle evidence žalované byly téměř uspokojeny a že žádosti žalobkyň o přecenění pozemků v průběhu řízení před soudy nižších stupňů žalovaná vyhověla.

Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Dovolatelka je oprávněnou osobou k podání dovolání. Dovolání bylo podáno za splnění podmínek podle , ve lhůtě podle a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti podle

Nejvyšší soud je však, aniž nařizoval jednání ( věty první ), odmítl podle , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , publikovaný pod č. 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , publikovaný pod č. 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu dovolatelky (resp. jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K tomuto výjimečnému způsobu uspokojení restitučního nároku lze přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup dovolatelky (a dříve rovněž jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu České republiky) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, přičemž se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. ). Jako liknavý, ba až svévolný, lze pak podle rozhodovací praxe – kromě nesplnění povinnosti udržovat kvantitativně i kvalitativně dostatečnou nabídku náhradních pozemků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. ) – považovat i takový postup dovolatelky, kterým bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. ); v takovém případě nelze po oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. ).

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se současně připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu dovolatelky (jejího předchůdce – Pozemkového fondu České republiky) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů; při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. ). Vady skutkových zjištění přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ). Dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jež zahrnuje i zhodnocení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti případu a nahlížejí-li na věc prostřednictvím relevantních kritérií (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ).

Hodnotící závěry odvolacího soudu o liknavém a svévolném postupu dovolatelky (i s přihlédnutím k počínání jejího předchůdce Pozemkového fondu České republiky) při uspokojování restitučního nároku žalobkyň přitom v posuzované věci nejsou nepřiměřené zjištěným skutkovým okolnostem věci. Tyto závěry totiž byly založeny na posouzení věci při zvažování všech relevantních hledisek, jež vyšly v řízení najevo. Odvolací soud vycházel z toho, že žalobkyně nárok na vydání pozemků podle zákona o půdě uplatnily v roce 1992, avšak o jejich nevydání pro překážky podle § 11 odst. 1 zákona o půdě a o tom, že žalobkyním přísluší náhrada podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, bylo rozhodnuto až v letech 2015 a 2016. Od té doby se žalobkyně účastnily veřejných nabídek, jimiž byl však uspokojován jejich nárok podle původního ocenění neodpovídajícího výši restitučního nároku zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů. Reálná možnost žalobkyň účastnit se dalších veřejných nabídek byla tedy limitována původním nesprávným oceněním restitučního nároku. Konkluze odvolacího soudu o liknavosti dovolatelky při uspokojování restitučního nároku žalobkyň se tudíž od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak neodchyluje.

Odvolací soud se ustálené judikatuře Nejvyššího soudu nezpronevěřil ani tím, že otázku výše restitučního nároku oprávněných osob a hodnoty požadovaných náhradních pozemků řešil jako otázku předběžnou, vycházeje přitom z provedeného dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. ), jehož výsledkem bylo zjištění aktuální výše restitučního nároku ke dni vyhlášení rozhodnutí soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. ).

Z výše uvedeného je tak zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzované věci naplněny nebyly ( ).

V rozhodnutí, jímž se bude řízení končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( ).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 10. 2020

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu