Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2101/2021

28 Cdo 2101/2021-515

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce R. J.,nar. XY, bytem v XY, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovoláních obou účastníků řízení proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. března 2021, č. j. -464, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 20. dubna 2021, č. j. -469, takto:

I. Dovolání se odmítají.

Stručné odůvodnění ( ):

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) ze dne 5. 3. 2021, č. j. -464, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 20. 4. 2021, č. j. -469, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 8. 2020, č. j. -425, jehož výrokem I. byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, výrokem II. byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech prvostupňového řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci řízení.

Žalobce brojil vůči té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen zamítavý výrok I. prvostupňového rozsudku. Předestřel otázku, zda vydání náhradních zemědělských pozemků ve smyslu , o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „zákon o půdě“), vylučuje žádost obce o jejich bezúplatný převod uplatněná podle , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen ,, “), i v případě, že právo obce na převod pozemků je již promlčeno. Měl za to, že tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena.

Žalovaná dle obsahu dovolání brojila vůči té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen vyhovující výrok II. rozsudku soudu prvního stupně. Předestřela otázku, zda lze odňaté pozemky ocenit jako stavební, jestliže v době přechodu na stát na základě zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě – ke dni vydání příslušného správního aktu (21. 2. 1951) – dle regulačního a zastavovacího plánu (pro část území XY, XY s přilehlými částmi XY, XY a XY) nebyly určeny pro stavbu. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozhodovací praxe představované rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , a ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. . Kladla rovněž otázku, zda lze v projednávané věci dovozovat liknavost či svévoli při uspokojování žalobcova restitučního nároku. Uvedla, že se odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od nálezů Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , publikovaný pod č. 33/2004 ve Sbírce nálezů, ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. , a ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. , a rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , publikovaný pod č. 62/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. , ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. , a usnesení ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. a ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. . Konečně vznášela otázku vhodnosti náhradních zemědělských pozemků k bezúplatnému převodu na oprávněnou osobu v situaci, kdy slouží jako relaxační zóna obyvatel bytových domů. Tvrdila, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. , ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 592/2013, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. , ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. , ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. , ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. , ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. a ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. .

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „ “); srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání obou procesních stran přitom, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), odmítl ( ), neboť je neshledal přípustnými ( ).

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního ( zákona o půdě) nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních zákona o půdě a , či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek téhož soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

Z odkazu uvedeného v poznámce 13c) pod čarou k ustanovení § 11a odst. 12 zákona o půdě jest v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , či ve vztahu k dřívější právní úpravě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ) konečně dovodit, že s účinností od 1. 1. 2013 nelze smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, coby pozemku náhradního ve smyslu zákona o půdě, uzavřít ani tehdy, jestliže na jeho převod bylo uplatněno právo podle ; v takovém případě je třeba zabývat se tím, zda a z jakého důvodu obec na podané žádosti trvá a zda její žádosti ze strany státu bude moci být vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. ).

Jestliže tedy v projednávané věci obec XY dne 29. 3. 2016 ve smyslu ustanovení , b), c) a e) požádala žalovanou o bezúplatný převod pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, odvolací soud se výše citované judikatuře nezprotivil, pakliže po zjištění, že jde o pozemky nacházející se v zastavěném území a zastavitelné ploše určené územním plánem k zastavění stavbou pro bydlení, resp. k realizaci veřejné zeleně, obec na podané žádosti trvá (pozemky plánuje využít jako plochy veřejné zeleně, případně zde vybuduje venkovní hřiště navazující na stávající tělocvičnu) a žalovaná její žádosti vzdor promlčení práva na uplatňovaný bezúplatný převod hodlá vyhovět, uzavřel, že dané pozemky, coby náhradní zemědělské pozemky, oprávněné osobě vydat nelze. V situaci, kdy žalovaná (dle skutkových závěrů soudů nižšího stupně) ujišťuje žádající obec v tom, že po skončení probíhajícího soudního řízení její žádosti vyhoví, by ostatně případná námitka promlčení práva na bezúplatný převod pozemků do obecního vlastnictví mohla kolidovat s dobrými mravy ( , ); viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. .

Předpoklady přípustnosti dovolání podaného žalobcem tudíž v posuzovaném případě naplněny nejsou ( ).

Žalovanou kladená otázka ocenění odňatých pozemků přípustnost podaného dovolání rovněž nezakládá. Dovolatelka totiž při kritice právního posouzení věci vychází z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšly soudy nižšího stupně, když má za to, že k přechodu pozemků na stát došlo na základě zákona č. 46/1948 Sb. ke dni vydání výměru zemědělského referátu Ústředního národního výboru hl. m. Prahy, ze dne 21. 2. 1951, zn. 611-14.XII.50-IX, zatímco soudy nižšího stupně uzavřely, že tento výměr nenabyl právní moci a pozemky byly vyvlastněny až rozhodnutím Rady Obvodního národního výboru v Praze 13 ze dne 2. 7. 1958, a to za účelem výstavby Družstevního podniku strojírenského, lidového spotřebního družstva. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

Rozhodnutí odvolacího soudu přitom plně koresponduje rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (se zřetelem k územně plánovací dokumentaci, vykoupení pozemků za účelem výstavby, bezprostřední realizaci výstavby, existenci územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. ).

Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z žalovanou předestřené otázky, zda při uspokojování restitučního nároku žalobce postupovala liknavě či svévolně. Jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze totiž kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. ), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. ).

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se současně připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu žalované (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů (kdy při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. . Vady skutkových zjištění (viz námitky, že žalobce ani jeho právní předchůdci neprokázali své aktivní úsilí o uspokojení restitučních nároků či tvrzení o absenci liknavého či svévolného postupu žalované) přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ).

Hodnotící závěr soudů nižších stupňů o liknavosti žalované při uspokojování restitučních nároků žalobce přitom v posuzovaném případě není nikterak nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže totiž i přes aktivní přístup žalobce (jehož právní předchůdci uplatnili restituční nárok již v roce 1994, přičemž neúspěšnou účast žalobce u veřejné nabídky náhradních pozemků zapříčinilo nesprávné ocenění restitučního nároku žalovanou) do současné doby nedošlo k uspokojení podstatné části jeho restitučního nároku, následkem čehož se žalovaná ocitla v mnohaletém prodlení (k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku srov. též výše citované usnesení sp. zn. ), odvolací soud zcela v souladu s citovanou odkazovanou judikaturou dovodil, že následkem liknavého postupu žalované (jenž zjevně není dovozován toliko z délky doby, po kterou restituční nárok zůstal neuspokojen) nebylo lze po žalobci spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách; srov. též závěry dovolacího soudu o liknavosti žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce vyslovené na podkladě totožného skutkového stavu též v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. .

Rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž se při liknavém (či libovolném nebo diskriminujícím) postupu Pozemkového fondu ČR (jeho nástupce Státního pozemkového úřadu) mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), konečně nebyly (neměly být) popřeny závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě o uložení povinnosti bezúplatně převést oprávněné osobě náhradní zemědělský pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. .

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu byla rovněž dovozena další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ). Nelze přijmout paušalizující závěry vedoucí k přepjatému formalismu a nadmíru restriktivnímu výkladu účelu restitučních zákonů či naopak k extenzivnímu výkladu překážek bránících vydání nárokových nemovitostí. Při posouzení otázky funkční provázanosti pozemků pak nutno vždy brát v potaz konkrétní skutkové okolnosti případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. ); dovolacímu přezkumu přitom podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jež zahrnuje i zhodnocení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti případu a nahlížejí-li na věc prostřednictvím relevantních kritérií (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ).

Soudy nižšího stupně při posuzování vhodnosti žalobcem nárokovaného náhradního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY vyšly ze zjištění, že pozemek má charakter zemědělsky využitelné zahrady, jež se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem věci není bezprostředně funkčně provázána s navazující parcelou č. XY (sloužící jako přístupová a manipulační plocha domům na stavebních parcelách č. XY a č. XY) a s ní sousedícími domy, když zahrada není ke stavbám připlocena, lze ji samostatně hospodářsky využívat a přístup k ní lze zajistit (nezávisle na uvedených stavbách a jejich obslužném pozemku parc. č. XY) přímo ze silniční komunikace – domy jsou naopak dobře využitelné i bez nárokovaného pozemku. Závěry soudů nižšího stupně o tom, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY netvoří součást funkčně provázaného souboru staveb a pozemků (areálu) a je vhodným náhradním zemědělským pozemkem, vyslovené na podkladě uvedených skutkových zjištění (jejichž správnost dovolacímu soudu nepřísluší hodnotit), tudíž nejsou nikterak nepřiměřené ani odporující výše citované judikatuře.

Předpoklady přípustnosti nebyly proto dovolacím soudem shledány ani u dovolání podaného žalovanou ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání obou procesních stran byla odmítnuta.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 9. 2021

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu