Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3307/2019

28 Cdo 3307/2019-455

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyň a) L. Š., narozené XY, bytem XY, a b) Š. V., narozené XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu,IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku,vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. května 2019, č. j. -404, takto:

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud „změnil“ rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 24. ledna 2019, č. j. -365, v části výroku I. tak, že, formuluje odlišné znění smlouvy o převodu pozemku, nahradil ve shodě s rozhodnutím soudu prvního stupně projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY do podílového spoluvlastnictví žalobkyň (výrok II. rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud současně ve zbývající části výroku I. – ohledně pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY – rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu).

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná (resp. její právní předchůdce Pozemkový fond ČR) při uspokojování restitučních nároků žalobkyň na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež pro zákonné překážky nebylo lze vydat ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Současně dovodil (ve vztahu k náhradnímu pozemku, který zůstal předmětem řízení), že žalobkyněmi požadovaný pozemek je k převodu vhodný, když jeho převodu nebrání zákonné překážky ( , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, dále jen – „ “) ani jiné důvody (pozemek není dotčen církevním restitučním nárokem ani nárokem jiné oprávněné osoby podle zákona o půdě). Konečně dospěl k závěru, že v situaci, kdy uvedený pozemek není zařazen do územního plánu k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, nebrání jeho vydání ani žádost obce o bezúplatný převod pozemku podle Žalobě o bezúplatný převod dotčeného pozemku do podílového spoluvlastnictví žalobkyň za účelem uspokojení jejich stávajícího restitučního nároku proto vyhověl.

Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná. Splnění předpokladů jeho přípustnosti spatřovala v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování otázky, zda je náhradní pozemek převoditelný v situaci, kdy ve vztahu k němu uplatnila obec žádost podle Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. . Mínila, že již samotná žádost obce o převod pozemku do jejího vlastnictví dle zakládá jeho nepřevoditelnost. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhly, aby dovolací soud dovolání odmítl pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „ “); srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení hmotněprávní otázky (vhodnosti pozemku, coby náhradního za pozemky, jež pro překážky ve smyslu zákona o půdě nebylo lze vydat, požádala-li o jeho převod obec dle ), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

Zmatečnosti ( , odst. 2 písm. a/b/ a odst. 3 ) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. ), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani nenamítá.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž se při liknavém (či libovolném nebo diskriminujícím) postupu Pozemkového fondu ČR (jeho nástupce Státního pozemkového úřadu) mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), rozhodně nebyly (neměly být) popřeny závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě o uložení povinnosti bezúplatně převést oprávněné osobě náhradní zemědělský pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. .

Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního ( zákona o půdě) nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních zákona o půdě a , či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek téhož soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

Z odkazu uvedeného v poznámce 13c) pod čarou k ustanovení § 11a odst. 12 zákona o půdě jest v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , či ve vztahu k dřívější právní úpravě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ) konečně dovodit, že s účinností od 1. 1. 2013 nelze smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, coby pozemku náhradního ve smyslu zákona o půdě, uzavřít ani tehdy, jestliže na jeho převod bylo uplatněno právo podle

Uzavřel-li tedy odvolací soud v projednávané věci, že žádost obce o bezúplatný převod pozemku do jejího vlastnictví podaná ve smyslu ustanovení nebrání jeho vydání, coby pozemku náhradního ve smyslu zákona o půdě, jsou jeho konkluze přinejmenším předčasné, a tudíž nesprávné, jestliže se současně nezabýval tím, zda a z jakého důvodu obec na podané žádosti trvá a zda její žádosti ze strany státu bude moci být vyhověno. Argumentace odvolacího soudu, že pozemek není zařazen do územního plánu k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, pak zjevně pomíjí, že ustanovení zakotvuje i jiné důvody umožňující bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu na obec (viz zejména ustanovení , podle kterého jest žádosti vyhovět také v případech pozemků nacházejících se v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše určené územním plánem nebo regulačním plánem k realizaci veřejné zeleně nebo k realizaci veřejně prospěšných opatření anebo již k těmto účelům využité).

Z uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání důvodným, pročež, aniž nařizoval jednání ( věty první ), přistoupil dle a odst. 2 ke zrušení rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadených výrocích II. až IV.; jelikož se důvody zrušení rozsudku odvolacího soudu vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, byl v dovoláním dotčeném rozsahu zrušen i tento rozsudek a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný ( , věty druhé, ).

V rozhodnutí, jímž se bude řízení končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( , věty druhé, ).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 12. 2019

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu