Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2308/2024

28 Cdo 2308/2024-663

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyň a) K. S., b) Š. N., c) I. H., d) L. V., e) J. V., f) J. V., a g) V. S., všech zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2024, č. j. -620, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 5. 2024, č. j. -620, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 6. 2023, č. j. -512, jímž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu geometrickým plánem (č. 3043-93/2023, ověřeným Ing. Zuzanou Benešovou) vymezené pozemkové parcely č.XY v k. ú. XY na žalobce, a to žalobkyni a) v podílu ideálních 2/9, žalobkyně b) a c) každé v podílu ideální 1/6, žalobkyni d) v podílu ideální 1/18, žalobce e) v podílu ideální 1/18, žalobce f) v podílu ideální 1/9 a žalobce g) v podílu ideálních 2/9, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku naplnění předpokladů, za nichž se oprávněná osoba může domáhat uspokojení restitučního nároku převodem jí zvoleného náhradního zemědělského pozemku. Vytýkala přitom nedostatečnou aktivitu žalobců, resp. jejich předchůdců, při uplatňování uvedeného nároku. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu. Odkazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. 33/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 174/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Nesouhlasila se soudy učiněným závěrem o stavební povaze oprávněným osobám odňatých a posléze nevydaných pozemků (PK část parc. č. XY a část parc. č. XY v k. ú. XY), potažmo s jejich oceněním, namítajíc, že jako stavební nelze ocenit ty pozemky, jež v době odnětí nebyly přímo určeny k zastavění a k jejichž zastavění (závodištěm ve Velké Chuchli) došlo až s jistým časovým odstupem. Mínila, že daná otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud řešena. Namítala rovněž, že odvolací soudu učinil na základě provedeného dokazování nesprávné závěry stran aplikace srážek ve smyslu přílohy č. 7 , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění

3. Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, respektive zamítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. K problematice poskytování jiných (náhradních) zemědělských pozemků oprávněným osobám v režimu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků ( ) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. ).

6. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek ( ) lze tedy přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované (dříve jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. ).

7. Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby a postupu žalované (jejího předchůdce – Pozemkového fondu České republiky) je především otázkou skutkových zjištění (jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů), s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup žalované (jejího předchůdce) při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedených defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace) a kdy učiněný hodnotící závěr lze pak v dovolacím řízení přezkoumat toliko v případech, kdyby úvaha soudů nižších stupňů byla nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. ).

8. Za projev liknavosti a svévole lze podle rozhodovací praxe – kromě nesplnění povinnosti udržovat kvantitativně i kvalitativně dostatečnou nabídku náhradních pozemků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. ) – považovat i takový postup, kdy stát ztěžuje či znemožňuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. ) a kdy pak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. ).

9. S výše rekapitulovanými závěry ustálené rozhodovací praxe právní posouzení věci odvolacím soudem v přítomné věci v kolizi není a hodnotící úvaha – ústící v konkluzi, že za neuspokojením restitučního nároku žalobců stojí svévole a liknavost žalované – není zjištěným okolnostem nepřiměřená. V tomto směru lze akcentovat oběma soudy učiněná zjištění o aktivitě žalobců (jejich právních předchůdců), zahrnující jak jejich účast v procesu vyhlašovaných veřejných nabídek náhradních pozemků (kdy byl jejich restituční nárok tímto způsobem dokonce částečně uspokojen), jež nevedla k uspokojení jejich nároku, tak i aktivní kroky žalobců za účelem přecenění nároku (např. pořízení znaleckého posudku oceňujícího odňaté a nevydané pozemky jako pozemky stavební), který žalovaná (a její předchůdce, Pozemkový fond České republiky) dlouhodobě a v rozporu se skutečným stavem evidovala v nesprávné výši, odmítajíc jeho přecenění (resp. správné ocenění i na základě žalobci opatřených dokladů, včetně znaleckých posudků), kdy nesprávná kvantifikace restitučního nároku byla jedním z podstatných důvodů, pro který nemohl být nárok uspokojen v plném rozsahu zákonem zásadně předpokládaným postupem, tj. cestou veřejných nabídek náhradních pozemků.

10. V dovolání obsažená kritika soudy učiněných závěrů, zpochybňující aktivitu žalobců (jejich právních předchůdců) při uplatňování restitučního nároku za účelem jeho uspokojení, není korektní, jestliže dovolatelka v daném směru vytýká žalobcům nízkou účast ve veřejných nabídkách, v nichž ovšem jejich nárok (ve správné výši) ani nemohl být plně uspokojen, byl-li žalovanou – navzdory žalobci současně vyvíjené aktivitě – nesprávně kvantifikován. Přitom zde nejde ani o situaci, že by se oprávněné osoby o převod pozemků z veřejné nabídky nezajímaly vůbec (viz jejich účast v procesu veřejných nabídek pozemků realizovaná předchůdkyněmi žalobců) a že by bez legitimního důvodu (za nějž lze považovat i nesprávnou kvantifikaci nároku, od níž žalovaná nemínila ustoupit) od počátku usilovaly o převod konkrétních pozemků mimo rámec veřejných nabídek (a že by si tímto postupem hodlaly zjednat výhodu oproti jiným oprávněným osobám).

11. K otázce ocenění pozemku lze pak také odkázat na závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu, jež vychází z principu, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán – pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. , ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. , a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. ); má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby a její bezprostřední realizace) je však třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení , ve znění (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , či ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. ).

12. Založil-li tudíž odvolací soud svůj závěr o tom, že odňaté pozemky, jež nebylo možné oprávněným osobám vydat pro zákonem stanovenou překážku, jest ocenit jako stavební, na skutkovém zjištění (čerpaném i ze znaleckého posudku znalkyně Ing. Lucie Cihelkové), že pozemky byly již v době přechodu na stát součástí areálu závodiště, byl k nim přístup po zpevněné komunikaci a areál byl napojen na vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny, nijak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil. Z judikatury vážící se k restitučnímu zákonodárství je současně zřejmé i to, že za zastavěné lze v daných souvislostech považovat i ty pozemky, jež sice bezprostředně zastavěny nejsou, ovšem se stavbou bezprostředně souvisejí a jsou potřebné k jejímu provozu a obsluze, případně vykazují se stavbou funkční souvislost – viz přilehlé pozemky tvořící se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (vzájemně funkčně provázaný soubor staveb a pozemků – areál); srov. k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. , a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. . Uvedeným konkluzím přitom přitakává sama dovolatelka, uvádí-li v bodu 16 dovolání, že „se předmětné pozemky nacházely v prostoru označovaném jako Dostihové závodiště, které bylo provozováno již od r. 1906“.

13. Pro úplnost se sluší připomenout rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jíž se dovolací soud zabýval otázkou ocenění oprávněným osobám odňatých a nevydaných pozemků situovaných právě i v areálu závodiště v Praze – Velké Chuchli; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. . Právě citovanými rozhodnutími – ve skutkově a právně obdobných věcech – aproboval závěry soudů nižších stupňů, jež oprávněným osobám odňaté a nevydané pozemky nacházející se v posuzovaném areálu ocenily ve smyslu ustanovení jako pozemky stavební.

14. Naznačuje-li pak žalovaná i v nyní projednávané věci nesouhlas se soudy nižšího stupně převzatými znaleckými závěry o takovém charakteru odňatých pozemků, jenž neodůvodňuje aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 , zejm. srážky za nemožnost napojení na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci, brojí svými argumenty proti skutkovým zjištěním, jakož i proti způsobu hodnocení důkazů, jež ovšem předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. , obecně pak již shora odkazované usnesení sp. zn. ). Z provedeného dokazování (včetně znaleckých posudků Ing. Cihelkové a Ing Zítka) ostatně jednoznačně vyplývá, že pozemky, coby součást areálu, byly napojeny na veřejný vodovod i kanalizaci, pročež k aplikaci srážek nebylo důvodu. Přitom i otázkou neaplikovatelnosti srážek z ceny podle přílohy č. 7, tabulky I ve vztahu k odňatým a nevydaným pozemkům v areálu závodiště v Praze – Velké Chuchli se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval (srov. např. již shora citované usnesení sp. zn. ).

15. Ke shodným závěrům o liknavosti žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců a ceně odňatých pozemků dospěl ostatně dovolací soud i ve skutkově a právně obdobné věci týchž účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. ).

16. Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tak vzhledem k výše uvedenému v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

17. Napadá-li snad dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

18. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobců patří odměna advokáta ve výši 14 000 Kč [srov. , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 17 303 Kč.

19. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 11. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu