Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3134/2020

28 Cdo 3134/2020-517

USNESENÍ

K. Š.

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

,

IČ: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4,

o nahrazení projevu vůle,

vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. června 2020, č. j. -484, t a k t o :

Dovolání

se

odmítá

.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 6. 2020, č. j. -484, rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 11. 2019, č. j. -399, potvrdil v části výroku II., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemku p. č. XY v k. ú. XY (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a zrušil jej v části výroku II., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. č. XY v k. ú. XY (a řízení v tomto rozsahu zastavil – výrok II. rozsudku odvolacího soudu), jakož i v té jeho části, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemku p. č. XY v k. ú. XY, a v nákladovém výroku III. a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadeným výrokem I. rozsudku přitom soud prvního stupně připustil změnu žaloby učiněnou podáním ze dne 30. 10. 2019.

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku promlčení nároku žalobkyně na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jí dle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), nebyly vydány. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, již citovala. Dále mínila, že odvolací soud v rozporu s jí odkazovanou judikaturou Nejvyššího soudu posuzoval i otázku svévole a liknavosti při uspokojování restitučních nároků žalobkyně, přičemž namítala, že žalobkyně při úsilí o vypořádání svých nároků nebyla dostatečně aktivní. Konečně vznesla otázky charakteru odňatých pozemků (situovaných v areálu závodiště v XY) a jejich ocenění, včetně aplikace srážek zohledňujících stav pozemků v době jejich odnětí ve smyslu Přílohy č. 7 , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejm. nálezy sp. zn. a sp. zn. , či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (či jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku a že takový postup (jenž je výrazem zásady

vigilantibus iura scripta sunt

)

nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminační (k tomu srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně se v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu dovolatelky (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů (kdy při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. . Vady skutkových zjištění přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ).

Hodnotící závěr odvolacího soudu, že postup dovolatelky lze označit za liknavý a svévolný, přitom není nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže totiž dovolatelka i přes aktivní přístup žalobkyně (viz urgence ze dne 8. 4. 1993, doplnění podkladů ze dne 17. 11. 1993 či účast žalobkyně v nabídkovém řízení konaném před podáním žaloby dne 23. 3. 2018 a v dalších nabídkových řízeních konaných následně) bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala její uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučního nároku (ocenění odňatých pozemků jako zemědělských, přestože byly v době odnětí určeny k výstavbě, a měly tudíž být oceněny jako pozemky stavební; k důsledkům lpění dovolatelky na nesprávném ocenění restitučního nároku též srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. ), následkem čehož se ocitla v prodlení (právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila svůj restituční nárok již v roce 1992, pozemkovým úřadem o něm bylo rozhodováno postupně v letech 2005, 2014 a 2015 a dosud nebyl zcela uspokojen), odvolací soud zcela v souladu s citovanou judikaturou dovodil, že následkem liknavého postupu dovolatelky nebylo lze po žalobkyni spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , a ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. ). Odvolací soud přitom své závěry očividně neopírá jen o zjištěnou délku řízení před pozemkovým úřadem, nýbrž též o celou řadu dalších skutkových okolností, jež v průběhu dokazování vyšly najevo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. ).

Klade-li přitom dovolatelka též otázku charakteru a s tím spojeného ocenění odňatých pozemků (nacházejících se v areálu závodiště v XY), dlužno dodat, že dovolací soud se otázkou ocenění oprávněným osobám odňatých a nevydaných pozemků nacházejících se uvnitř tohoto areálu již opakovaně zabýval s tím, že aproboval závěry soudů nižších stupňů, dle nichž jest tyto pozemky ve smyslu ocenit jako stavební (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. , ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. ). V obecné rovině k tomu srov. rovněž ustálenou judikaturu, dle níž v případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (se zřetelem k územně plánovací dokumentaci, vykoupení pozemků za účelem výstavby, bezprostřední realizaci výstavby, existenci územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. , ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , či ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. ).

Naznačuje-li pak snad žalovaná nesouhlas se soudy nižšího stupně (na podkladě znaleckého dokazování) učiněnými závěry o charakteru odňatých pozemků, případně jejich stavu, jenž neodůvodňuje aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 , brojí svými argumenty proti skutkovým zjištěním, jakož i proti způsobu hodnocení důkazů, jež ovšem předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ; ve vztahu ke způsobu oceňování pozemků v areálu závodiště XY pak viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. , či ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. ).

Při posuzování otázky promlčení restitučních nároků na vydání náhradního pozemku za pozemek odňatý (ve smyslu zákona o půdě) je pak třeba mít na zřeteli nejasnosti, které provázely uplatňování nároků a způsob jejich vypořádání, jakož i to, že právní vztahy vzniklé podle restitučních předpisů nejsou obvyklými a ustálenými právními vztahy, známými z klasických forem občanského práva hmotného; vypořádání nároků z nich plynoucích se realizovalo nesnadno a v dlouhých termínech. To platí obzvláště pro nároky na převod jiných (náhradních) pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, při jejichž uspokojování jsou osoby oprávněné zásadně odkázány na veřejné nabídky pozemků realizované Pozemkovým fondem České republiky, resp. Státním pozemkovým úřadem, jejichž struktura neměla vždy takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhradní pozemky mohly být poskytnuty v době co možná nejkratší a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob (srov. též závěry formulované Ústavním soudem v jeho nálezech ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 33/2004, či ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 174/2007), přičemž zákon ani nepředpokládá uplatnění nároku na vydání náhradního pozemku u soudu (s výjimkou judikaturou připuštěných žalob na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu konkrétního žalobcem zvoleného pozemku – srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. , citovaný výše)

.

Z rozhodovací praxe dovolacího soudu současně v poměrech restitučního zákonodárství vyplývá, že v případech, kdy povinná osoba nepopírá svůj závazek a jedná s oprávněnou osobou o podmínkách poskytnutí náhrady, může promlčecí doba počít běžet nejdříve dnem, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba nehodlá plnit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. ). Při posuzování námitky promlčení práva vyplývajícího z restitučního předpisu uplatněné povinnou osobou, je současně vždy namístě zkoumat, zda nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 6/1997). Jestliže je přitom uspokojení restitučního nároku závislé na veřejných nabídkách pozemků realizovaných povinnou osobou, pak jí vznesená námitka promlčení dle judikatury Nejvyššího soudu dobrým mravům a priori odporuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. ). Samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, a to za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům, pak nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. ; , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. , , v účinném znění).

Soudy nižších stupňů se tedy od ustálené judikatury nikterak neodchýlily, neshledaly-li námitku promlčení vznesenou dovolatelkou důvodnou, resp. uzavřely-li, že se příčí dobrým mravům, v situaci, kdy žalobkyně marné uplynutí promlčecí doby nezavinila, jestliže její nárok jest primárně uspokojit formou účasti na veřejných nabídkách organizovaných dovolatelkou, jež stejně jako její právní předchůdce setrvává na nesprávném ocenění odňatých pozemků jako zemědělských (viz výklad shora) a dlouhodobě žalobkyni (i její předchůdkyni) odpírá uspokojení restitučního nároku, přičemž nastalé prodlení jde především na vrub jejímu postupu.

Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tak vzhledem k výše uvedenému nebyly v posuzovaném případě naplněny ( ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé,

).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

,

rozhodnutí Ústavního soudu na

www.usoud.cz

.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 12. 2020

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu