Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4173/2017-273

28 Cdo 4173/2017-273

U S N E S E N Í

R. V.

Česká republika – Státní pozemkový úřad,

IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu pozemků

, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , k dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. února 2017, č. j. -214, ve znění opravného usnesení ze dne 21. března 2017, č. j. -233, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Žalovaná napadla dovoláním v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, ve znění opravného usnesení, jímž odvolací soud řízení v části týkající se pozemku parc. č. v katastrálním území Ž. u S. pro překážku věci rozhodnuté zastavil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), změnil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. srpna 2016, č. j. -159, ve výroku I, kterým byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu v rozsudku blíže specifikovaných pozemků v katastrálních územích Ž. u S., P., H. B., B.u L. a R. u R. nad K., toliko však v čl. II. smlouvy, a to tak, že hodnota žalobcem nárokovaných náhradních pozemků činí 7.840.057,95 Kč (výrok II. rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované nahradit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně 308.434,20 Kč a před soudem odvolacím 98.739,63 Kč (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).

Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda liknavost či svévoli dovolatelky, k níž mělo dojít v souvislosti s uspokojováním restitučního nároku žalobce ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v účinném znění (dále jen „ “), lze konstatovat „pouze s odkazem na dlouhodobost“ neuspokojení restitučního nároku oprávněné osoby. Odkázala na blíže nekonkretizovanou judikaturu Ústavního soudu, podle níž je nezbytné uvedenou otázku řešit individuálně. Uváděla rovněž, že požadavek žalobce na přecenění nároku je promlčen a že skutečná výše nároku nebyla řádně prokázána. Poukázala přitom na usnesení Ústavního soudu sp. zn. .

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věta první - ), odmítl ( věta první ), neboť je neshledal přípustným.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Předpoklady přípustnosti dovolání však v posuzované věci naplněny nejsou ( ).

Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (či jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku a že takový postup (jenž je výrazem zásady

vigilantibus iura scripta sunt

)

nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminační (k tomu srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Současně se v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu dovolatelky (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů (kdy při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. . Vady skutkových zjištění přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ).

Hodnotící závěr odvolacího soudu, že postup dovolatelky lze označit za přinejmenším liknavý, přitom není nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže totiž dovolatelka i přes aktivní přístup žalobce (žádost žalobce o přecenění jeho restitučního nároku podaná v roce 2004) bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jeho uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučního nároku (cena odňatých pozemků prokázaná znaleckým posudkem v řízení před soudy nižších stupňů více než pětkrát převyšuje ocenění provedené dovolatelkou; k důsledkům lpění dovolatelky na nesprávném ocenění restitučního nároku též srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. ), následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení (restituční nárok právní předchůdkyně žalobce byl deklarován rozhodnutími pozemkového úřadu z let 1997, resp. 2002; na žalobce byl převeden v roce 2003, resp. přešel v roce 2006), odvolací soud zcela v souladu s citovanou judikaturou dovodil, že následkem liknavého postupu dovolatelky nebylo lze po žalobci spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétního vhodného pozemku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. , a ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. ).

Namítá-li dovolatelka, až v dovolacím řízení, že „požadavek žalobce na přecenění nároku je promlčen“, opomíjí, že námitku promlčení v dovolacím řízení vznést nelze, jelikož dovolací soud může přezkoumávat pouze závěry vyslovené soudem odvolacím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. , či ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. ) a je mu v souladu s zapovězeno přihlížet k novým skutečnostem (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. , a ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. , dle nichž námitku promlčení lze vznést kdykoli během řízení, nejpozději však do okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu). Samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, a to za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům, ostatně ani nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (srov. ust. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. , , v účinném znění).

Uvádí-li pak dovolatelka, že výše restitučního nároku žalobce nebyla v řízení před soudy nižších stupňů řádně prokázána, neuplatňuje tím ani (jediný) zákonný dovolací důvod, jímž je dle , ve znění účinném od 1. 1. 2013, toliko nesprávné právní posouzení věci ( ), a jehož prostřednictvím by bylo lze usuzovat na přípustnost dovolání. Touto námitkou totiž zpochybňuje výlučně skutkové závěry odvolacího soudu. Odkaz na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , není přitom v souvislostech posuzované věci jakkoliv relevantním, neboť citované rozhodnutí se zabývá otázkou, zda má být náhradní pozemek oceněn podle charakteru, který má v době, kdy dochází k převodu na oprávněnou osobu.

Napadá-li dovolatelka konečně rozhodnutí odvolacího soudu i v nákladových výrocích, neuplatňuje ve vztahu k těmto akcesorickým výrokům v rozporu s ustanovením žádnou samostatnou argumentaci (ačkoliv rozsudek odvolacího soudu lze přezkoumat právě jen z důvodů vymezených v dovolání - ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, , části věty před středníkem a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto, a žalobci, jenž v dovolacím řízení nepodal vyjádření, žádné náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách

nalus.usoud.cz

.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. ledna 2018

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu