Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 294/2016

28 Cdo 294/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce Ing. J. A., P., zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu náhradního pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2015, č. j. -155, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným rozsudkem odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně (Obvodního soudu pro Prahu 3) ze dne 20. února 2015, č. j. -134, v napadeném výroku I tak, že uložil žalované povinnost uzavřít se žalobcem dohodu o převodu pozemku parc. č. 470/1 v katastrálním území L., obec P., k uspokojení nároku žalobce (oprávněné osoby) na převod náhradního pozemku za pozemky, které mu nelze vydat, plynoucího z žalobcem označených rozhodnutí pozemkového úřadu ( , , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o půdě“); přitom odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně pro nedostatek naléhavého právního zájmu potvrdil v současně napadeném výroku II, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že převodem pozemku parc. č. 470/1 je uspokojena část restitučního nároku žalobce v rozsahu 283 255 Kč (vše ve výroku I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odůvodnila odkazem na ustanovení (které v dovolání současně ocitovala), dodávajíc, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a také má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Přitom shrnula dosavadní průběh řízení před soudy nižších stupňů, namítajíc, že „soud prvního stupně věc posoudil věcně správně, když podanou žalobu zcela zamítl, neboť ocenění odňatého pozemku coby pozemku stavebního, není v tomto konkrétním případě možné“, odkazujíc „v celém rozsahu na odůvodnění soudu I. stupně – se kterým argumentačně zcela souhlasí“, a dodávajíc, že „vyřešení uvedené právní otázky je v kompetenci dovolacího soudu ve smyslu ust. “.

Podle ustanovení ) je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jakož i vymezení důvodu dovolání.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (srov. ).

V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v dovolacím řízení (srov. ).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dále srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Příslušná pasáž dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti a důvodů dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a důvodů dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).

Chybějící údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadou dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. O uvedenou náležitost dovolatelka dovolání v zákonné lhůtě nedoplnila (k doplnění dovolání srov. věty první ).

K podanému dovolání sluší se – přes shora uvedené – odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu zabývající se otázkou ocenění pozemků, které nemohly být oprávněné osobě vydány, v níž dovolací soud vyslovil a odůvodnil závěr, dle nějž náleží oprávněné osobě náhrada odpovídající charakteru, který měl pozemek v době přechodu na stát, i když se cena vypočítává podle cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona o půdě. Ve prospěch oprávněné osoby tudíž nelze počítat s navýšením hodnoty pozemku, k němuž došlo v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. ). Dovolací soud však ve své rozhodovací praxi také konstatoval, že v situaci, kdy byly pozemky v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby), je potřeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení , ve znění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. ).

Otázka ocenění nevydaného pozemku (žalobci nebylo vydaných víc pozemků, ale rozhodující pro projednávanou věc je ocenění jen jednoho z nich – dále jen „předmětný pozemek“) je přitom úzce spjata s řešením otázek skutkových, pro něž rozsudek odvolacího soudu k dovolacímu přezkumu otevřen není a jejichž prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání (srov. ). Rozhodnutí odvolacího soudu v nyní projednávané věci je založeno na závěru, že již v době přechodu pozemku na stát byla jistá jeho budoucí zástavba (pozemky byly určeny k výstavbě), a je proto nezbytné ocenit jej jako stavební. Za této situace rozhodnutí odvolacího soudu nevybočuje z výše citované ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu stran oceňování nevydaných pozemků.

Napadá-li pak dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení (uvádí-li, že dovolání podává i proti výroku II rozsudku odvolacího soudu), ve vztahu k tomuto (akcesorickému) výroku také neuplatňuje žádnou dovolací argumentaci, takže ani ohledně něj neotevírá žádnou otázku procesního (či snad hmotného) práva, pro kterou mohla by být založena přípustnost dovolání proti tomuto výroku rozsudku (srov. též ust. věty první , z něhož plyne vázanost dovolacího soudu vymezeným dovolacím důvodem, tedy včetně jeho obsahové konkretizace).

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání odmítl ( věty první ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto již pro jeho vady a kdy i případné náklady žalobce spojené s podáním velmi stručného vyjádření k dovolání nelze v tomto konkrétním případě pokládat za účelně vynaložený náklad k uplatňování nebo bránění práva.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. července 2016

Mgr. Petr Kraus předseda senátu