Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3671/2023

-798

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně K. P., zastoupené JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. července 2023, č. j. -745, t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023, č. j. -745, se v části výroku I., v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 11. 2022, č. j. -672, pokud jím byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem O. N. č. 944-4867/2022) v k. ú. XY na žalobkyni, jakož i v nákladovém výroku II. ruší; současně seruší rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 11. 2022, č. j. -672, v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem O. N. č. 944-4867/2022) v k. ú. XY na žalobkyni, a v nákladovém výroku II., jakož i doplňující usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. 2. 2023, č. j. -679, a věc se v uvedeném rozsahu vrací Okresnímu soudu v Kolíně k dalšímu řízení.

II. Jinak se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. -745, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 11. 2022, č. j. -672, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2023, č. j. -679, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 3. 4. 2023, č. j. -717, jímž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem O. N. č. 944-4867/2022) v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobkyně na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jí pro zákonné překážky nebylo lze vydat ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně, a to zejména z důvodu lpění na nesprávném ocenění restitučního nároku. Současně uzavřel, že převodu žalobkyní požadovaných (výše označených) pozemků, jejichž hodnota nepřevyšuje restituční nárok, nebrání zákonné překážky ( , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Žalobě o bezúplatný převod těchto pozemků do vlastnictví žalobkyně za účelem uspokojení jejího stávajícího restitučního nároku proto vyhověl.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku ocenění právním předchůdcům žalobkyně v letech 1960 a 1962 odňatých a pro překážky stanovené zákonem o půdě posléze nevydaných pozemků, dotčených návrhy regulačního a zastavovacího plánu pro části území Prahy Smíchov a Košíře z 30. let 20. století. Nesouhlasila přitom s oceněním těchto pozemků jako pozemků stavebních, namítajíc, žepo nabytí účinnosti , o územním plánování, uvedené regulační a zastavovací plány pozbyly své platnosti. Mínila, že předestřenou otázku je třeba oproti dosavadní judikatuře vyřešit jinak, případně, že dosud nebyla ve všech souvislostech v judikatuře dovolacího soudu řešena. Za odporující judikatuře dovolacího soudu měla též závěr odvolacího soudu, že stav odňatých pozemků neodůvodňoval korekci ceny ve smyslu přílohy č. 7 , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění Konečně kladla otázku, zda judikatuře dovolacího soudu neodporuje bezúplatný převod pozemků parc. č. XY v k. ú. XY lesy a parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, jestliže tvoří funkční celky se sousedícími nemovitostmi. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. , ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. , ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. , ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 9.3.2021, sp. zn. , ze dne 18.10.2021, sp. zn. , ze dne 8.1.2014, sp. zn. , ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , ze dne 5.1.2022, sp. zn. , a ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. . Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozsudky soudu prvního stupně zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

5. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

6. Byly-li odňaté pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle , ve znění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. , či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. ).

7. Dovolací soud současně ve své judikatorní praxi aproboval i flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést. Na stavební charakter původních pozemků v době jejich odnětí lze tedy usuzovat na základě různorodých (shora označených) kritérií (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. , či ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. , jakož i judikaturu v něm citovanou, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , jímž byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost).

8. Odvolací soud se výše citované nerozporné judikatuře (judikaturou předestíraná kritéria, za nichž jest odňatý pozemek ocenit jako stavební, byla vždy formulována příkladmo) nikterak nezpronevěřil, jestliže své závěry o potřebě ocenit odňaté pozemky dle , ve znění , jako stavební (implikující následně konkluze o liknavosti dovolatelky při uspokojování restitučního nároku žalobkyně vyvolané lpěním na jeho nesprávném ocenění) opírá o zjištění, že byly určeny k zastavění souvislou obytnou zástavbou a komunikacemi nebo sportovišti (v souladu s návrhem regulačního a zastavovacího plánu pro části území Prahy Smíchov a Košíře ze 30. let 20. století) a stavební činnost na nich byla po přechodu na stát (v letech 1960 a 1962) dle uvedeného návrhu vzdor nové právní úpravě () i nadále plánována a (byť s jistým časovým odstupem a v modifikované podobě) též realizována. V období let 1959 až 1964 (do nějž spadá odnětí vlastnického práva předchůdcům žalobkyně) ostatně pro danou lokalitu nebyla přijata jiná (nová) územně plánovací dokumentace a stavební záměry zde byly realizovány s odkazem na rozhodnutí příslušných správních orgánů vycházejících z poslední platné dobové dokumentace (jako jednoho z výchozích podkladů pro územní rozhodnutí; srov. ). V tomto směru lze také (přiměřeně) odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu, jež z hlediska ocenění pozemků jako určených pro stavbu (při naplnění dalších výše vzpomenutých kritérií) v odůvodněných případech nevylučuje, aby bylo přihlédnuto i k jiným podkladům územního plánování (kupř. územnímu plánu dosud nepotvrzenému, nebylo-li zde jiné platné – schválené – územně plánovací dokumentace; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. , či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. , a ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. ). Odvolací soud tedy v souladu s judikaturou akcentoval účel, pro nějž byly pozemky státem odňaty, aniž pro stavební ocenění odňatých pozemků rigidně vyžadoval existenci platné územně plánovací dokumentace; ke shodnému závěru (o vlivu změny právní úpravy realizované na oceňování odňatých pozemků stavebního charakteru) dospěl pak dovolací soud i v jiných věcech týchž účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. , proti němu směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. ). Na ocenění odňatých pozemků jako stavebních přitom ničeho nemění okolnost, že na nich bylo vybudováno tenisové, ragbyové, dětské a fotbalové hřiště (srov. k tomu kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. ) či zastavění pozemku dočasnou stavbou (ke shodným závěrům o ceně pozemků odňatých právním předchůdcům žalobkyně dospěl ostatně Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. , ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. , ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. , ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. , ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. , a ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. ).

9. Závěr o „stavebním“ charakteru některých odňatých pozemků pak učinily soudy nižšího stupně na základě konkrétních skutkových zjištění, dle nichž tyto pozemky byly odňaty právě za účelem plánované výstavby v dotčených lokalitách hlavního města Prahy (Smíchov, Motol, Košíře), jež byla následně též realizována; plán výstavby v těchto lokalitách ostatně obsahovaly nejen soudy nižšího stupně zohledňované regulační a zastavovací plány z 30. let 20. století, nýbrž i dovolatelkou předestíraný návrh směrného územního plánu z roku 1948 a směrný územní plán z roku 1964. Jde tedy o závěr souladný s ustálenou rozhodovací praxí, založený na komplexním posouzení zjištěných skutečností, jenž učiněným skutkovým zjištěním není ani nikterak nepřiměřený.

10. Nadto lze také připomenout, že úsudek akcentovaný soudy nižšího stupně o tom, že (některé) původní pozemky přešly na stát již se stavebním záměrem, je svou povahou rovněž závěrem skutkovým, a jeho přezkum ze strany dovolacího soudu je tak limitován, neboť uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle ustanovení není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, přičemž ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále také jen „R 4/2014“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , obdobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10. odůvodnění].

11. Na správnosti ocenění odňatých pozemků jako pozemků stavebních pak nic nemohou změnit ani konkluze plynoucí z dovolatelkou odkazovaných rozhodnutí dovolacího soudu, z nichž se totiž podává stejný závěr, že na stavební charakter původních pozemků v době jejich odnětí lze usuzovat na základě různorodých kritérií (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.).

12. Pokud pak dovolatelka vyslovuje nesouhlas i se závěrem odvolacího soudu o nedostatku podmínek k aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 , nese se i tato její argumentace zejména v rovině zpochybnění skutkových zjištění (dovolatelka argumentačně směřuje i k soudy převzatým znaleckým závěrům prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, CSc.), jakož i způsobu hodnocení důkazů, jež ovšem předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. , přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. , a shora odkazované rozhodnutí R 4/2014). Pokud soudy nižšího stupně – se zřetelem ke svým individuálním skutkovým závěrům (odňaté pozemky byly určeny k realizaci městské výstavby, jež byla napojena na inženýrské sítě, občanskou vybavenost i veřejnou dopravu) – neměly podmínky užití ustanovení cenového předpisu o dovolatelkou uplatňovaných srážkách ceny za naplněné, nelze závěrům odvolacího soudu ničeho vytknout (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. ).

13. V situaci, kdy soudy nižšího stupně (viz odst. 43 rozsudku soudu prvního stupně) přesvědčivě a logicky vysvětlily, z jakého důvodu čerpají své závěry o ceně odňatých pozemků ze znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, CSc. a nikoli z oponentního posudku Ing. Pavla Pelce, nebylo zjevně ani důvodu přikročit k vypracování revizního znaleckého posudku.

14. Dovolání tedy v části, v níž byly předestřeny otázky týkající se ocenění právním předchůdcům žalobkyně odňatých pozemků, předpoklady přípustnosti nenaplňuje ( ).

15. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , shledal však Nejvyšší soud dovolání přípustným (podle ) pro vyřešení otázky vhodnosti převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni ve smyslu zákona o půdě, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

16. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

17. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

18. Zmatečnosti [, a b) a ] a ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se z obsahu spisu nepodávají.

19. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

20. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. , ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ).

21. Při posouzení, zdali je ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, jest nutno zkoumat, zdali jeho převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce uvedené kupř. již v ustanovení zákona o půdě, či překážky převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby, uvedené v či v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů), dále kupř. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Uvedená hlediska je nutno zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

22. Týká-li se snad překážka převoditelnosti jen části požadovaného pozemku, ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu (a recentní judikatura Ústavního soudu) připouští vydání (překážkou nedotčené) části pozemkové parcely, vymezené geometrickým plánem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. , či ze dne 7. 7. 2021, sp. zn. , jakož i nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. , a jemu předcházející stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. , publikované pod č. 408/2021 Sb.).

23. Rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu – a to již jde-li o restituci původní, nikoliv poskytnutím náhradního plnění (zde v podobě jiného pozemku) – vychází z toho, že zákon o půdě, stejně tak jako jiné restituční předpisy, slouží k odčinění pouze některých (nikoli všech) křivd a zároveň stanoví výluky, které vydání původních pozemků brání, přičemž důvodem působení výluk je veřejný zájem, který v konkrétním případě převáží nad zájmem restitučním. Jde o jedno z hledisek, které musí být soudem zvažováno, nehledě na námitky účastníka (uvedené vyplývá z povahy restituce). Typově jednu z výluk představuje i zastavěnost pozemku, a to buď konkrétně uvedeným druhem areálu, nebo jde o zastavěnost pozemku stavbou, která brání jeho využití (ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě); za zastavěnou část pozemku se výslovně považuje i ta, která sice stavbou bezprostředně zastavěná není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. ) pak může být překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě též funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je nutno rozumět nejen stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, ale i přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. U nárokovaného pozemku je proto nezbytné přihlížet k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb, a to i s přihlédnutím ke shora zmíněnému veřejnému zájmu, který v takovémto případě představuje jedno z výkladových kritérií.

24. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je pak vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. , potažmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. ); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ).

25. Lze rovněž připomenout i tu rozhodovací praxi Ústavního soudu vážící se k restituci pozemků (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. ), která nepřipouští naturální restituci tam, kde by tato vedla k situaci, v níž by restituent objektivně nemohl plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydané pozemky způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřenému v preambuli a v § 1 zákona o půdě (viz také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. ).

26. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů a oprávněných osob na náhradní naturální restituci jest pak vždy hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. , či ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. , ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. ).

27. Ve světle výše uvedené judikatury jest ovšem závěry odvolacího soudu považovat za předčasné, jestliže se důsledně nezabýval vhodností převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni za účelem náhradní pozemkové restituce. Při zjištění, že pozemky parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY jsou situovány v intravilánech obcí, jsou zčásti zastavěny a užívány jako zahrady obyvateli okolních domů, totiž odvolací soud se zřetelem na výše citovaná judikatorní hlediska blíže nehodnotil funkční (užitnou) provázanost dotčených pozemků s okolními rodinnými a bytovými domy. Z ustálené judikatury dovolacího soudu přitom plyne nevhodnost pozemků k náhradní restituci, jde-li o zahrady užívané společně s rodinnými domy (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. ). Odvolací soud pak se zřetelem k výše popsanému stavu a charakteru dotčených pozemků pečlivě nezvažoval ani to, zda restituční nárok žalobkyně nebude lépe uspokojit vydáním jiných náhradních zemědělských pozemků z vlastnictví státu či vydáním geometrickým plánem oddělených zemědělsky využitelných částí posuzovaných pozemků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. , či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. ).

28. Z důvodu nesprávného, respektive neúplného, právního posouzení věci tedy Nejvyšší soud, shledávaje dovolání v naznačeném rozsahu opodstatněným, dle a odst. 2, věty první, přistoupil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu (včetně nákladového výroku) v části týkající se nahrazení projevu vůle dovolatelky uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, vztahují i na dovoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v naznačeném rozsahu i jej (včetně doplňujícího usnesení o nákladech řízení) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, ). Ve zbývajícím rozsahu pak Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné ( ) odmítl ( ).

29. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu , části věty první za středníkem, ve spojení s v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

30. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (, věta druhá, ).

31. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 2. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu