Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3165/2025

28 Cdo 3165/2025-938

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně K. P., zastoupené JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. srpna 2025, č. j. -913, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 8. 2025, č. j. -913, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 7. 2024, č. j. -851, ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 3. 2025, č. j. -894, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. 8. 2024, č. j. -863, jímž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem O. N. č. 944-4867/2022), obou v k. ú. XY, na žalobkyni a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku vhodnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem O. N. č. 944-4867/2022), obou v k. ú. XY, k převodu na oprávněnou osobu coby pozemků náhradních za pozemky, jež nemohly být vydány pro překážky stanovené , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „zákon o půdě“). Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. , ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. , ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. , a ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. .

3. Žalobkyně navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. , ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ).

6. Při posouzení, zdali je ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, jest nutno zkoumat, zdali jeho převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce uvedené kupř. již v zákona o půdě či překážky převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby uvedené v , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, či v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů), dále kupř. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně nejde-li o pozemek funkčně související s jinými nemovitými věcmi či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Uvedená hlediska je nutno zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

7. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi současně judikuje, že pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby (staveb) není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. ).

8. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , a ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. ). Dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. ).

9. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil. Vycházeje z individuálních skutkových zjištění (včetně místního šetření) – jejichž přezkum dovolacímu soudu nepřísluší – dle nichž posuzovaný pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je přístupný z veřejné komunikace a jeho využití, byť jsou na něm situovány drobné stavby a přístřešky, je nezávislé (nikterak funkčně nesouvisí) na okolních stavbách a pozemky parc. č. XY a parc. č. XY (vymezený geometrickým plánem O. N. č. 944-4867/2022), oba v k. ú. XY, rovněž nejsou blízkou zástavbou odděleny od okolí (v bezprostřední blízkosti se nachází rybník a rozprostírají se zde pole a louky), přičemž v dané lokalitě situované bytové domy jsou obklopeny jiným funkčně souvisejícím pozemkem dostačujícím k jejich obsluze, zatímco řečené pozemky se stavbami vybudovanými v této oblasti funkčně provázány nejsou, totiž v souladu s výše citovanými judikaturními konkluzemi dovodil, že uvedené pozemky jsou vhodnými náhradními zemědělskými pozemky. V situaci, kdy byl prokázán nedostatek funkční souvislosti předmětných pozemků s okolní výstavbou, neodchylují se závěry odvolacího soudu ani od konkluzí vyjádřených Nejvyšším soudem v kasačním rozsudku ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. , vyhlášeném v projednávané věci. Nevhodnost předmětných pozemků k náhradní pozemkové restituci nezakládá pak bez dalšího ani jejich užívání třetími osobami – vlastníky okolní zástavby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2025, sp. zn. ).

10. Z výše uvedeného je zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání ve smyslu v projednávané věci naplněny nejsou.

11. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

12. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání ( , věta první ), jako nepřípustné odmítl ( ).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 6780 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 8 748,30 Kč.

14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 2. 2026

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu