Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2234/07

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a/ Ing. O. H., b/ D. V., c/ D. V., d/ M. V. a e/ D. V., zastoupených JUDr. Naděždou Zetkovou, advokátkou se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Bezručova 206, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 5. 2007, č. j. -463, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud - pro porušení České republiky (dále jen " "), a d a Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označené rozhodnutí.

Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 1. 2007, č.j. F 34764/1999, C 6623-415, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 2. 2007, č.j. F 34764/1999, C 6623-435, rozhodl o zápisu v něm specifikovaných skutečností do obchodního rejstříku, a odvolání stěžovatelů proti tomuto rozhodnutí odvolací soud napadeným usnesením odmítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelé nejsou účastníky předmětného rejstříkového řízení [ ]. Řízení před obecnými soudy bylo vedeno podle ve znění před účinností ( , část dvanáctá, hlava první, body 13 a 15).

V ústavní stížnosti stěžovatelé odvolacímu soudu a potažmo i soudu prvního stupně vytýkají nesprávné vymezení účastenství v řízení ve věcech zápisu do obchodního rejstříku.

Ústavní soud je podle soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Přitom je významné, že soudní praxe připouští meritorní rozhodování o žalobě pro zmatečnost i proti soudním rozhodnutím vydaným v řízení vedeném podle ve znění před účinností , zřejmě se zřetelem k jeho bodu 1., části dvanácté, hlavy první (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. ).

Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.

Právě takové (právní) námitky uplatnili stěžovatelé v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle slouží (a byl jim k dispozici), uchýlili, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu zahájili.

Jinak řečeno, sama okolnost nesprávného vymezení účastenství, kterou stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, byla ve svém důsledku důvodem objektivně použitelným již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností, resp. vyjádřením stěžovatelů není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje.

Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již v dřívějších usneseních Ústavního soudu (např. ve věcech

sp. zn.

,

sp. zn.

či

sp. zn.

) - dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle citovaného téhož zákona odmítl.

Stojí za to poznamenat, že stěžovatelé nevyužili k ochraně svých práv ani další opravný instrument, jímž zde bylo dovolání. Odvolací soud totiž právem rozhodoval podle ve znění před účinností , a v důsledku toho i o dovolání platí, že se projedná a rozhodne podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 ( , část dvanáctá, hlava první, bod 17). Podle této procesní úpravy bylo dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, přípustné [ ] a jeho nevyčerpání by v případě správného poučení odvolacím soudem (srov.

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

) představovalo další důvod, aby ústavní stížnosti byla podle téhož ustanovení odmítnuta (srov.

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. února 2008

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj