Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 73/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti F.B., - C., zastoupeného advokátem JUDr. M.P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 1996, č. j. -35, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 11.1993,

1993, č. j. -25,

t akt o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 7. 3. 1996 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím,-neboť stěžovatel je toho názoru, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zcela přehlédl, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle b nebyly dány. V této souvislosti zejména uvádí, že byla opomenuta jím vznesená námitka nepříslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích, rozsudek byl vydán při jednání dne 22. 11. 1993, které nebylo prvním nařízeným jednáním ve věci., a dále pak byla přehlédnuta skutečnost, že žalovaný byl nesprávně a neúplně označen v žalobě. Stěžovatel je přesvědčen, že aplikací nesprávného právního názoru na podmínky soudního řízení došlo k porušení , č1. 36 a d, a proto se domáhá

1

vydání nálezu, kterým by byly oba napadené rozsudky zrušeny.

K tomu, aby návrh mohl být ve smyslu , o Ústavním soudu, kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat zákonem požadované formální i obsahové náležitosti. Podle ustanovení výše uvedeného zákona, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Ustanovení pak stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny

procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Z obsahu ústavní stížnosti a přiloženého usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 1996, č. j. -35, vyplývá, že tento soud, jako soud odvolací, podle odvolání odmítl, neboť dospěl k závěru, že podle není přípustné odvolání proti rozsudku pro zmeškání, když shledal v daném případě splnění předpokladů pro vydání tohoto rozsudku.

Podle ustanovení , které na základě , kterým se mění a doplňuje , , ve znění pozdějších předpisů, nabylo účinnosti dne 1. 1. 1996, je vždy přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto.(S výjimkou věcí upravených zákonem o rodině). V tomto směru odkazuje Ústavní soud na svoji judikaturu, podle níž dovolání přípustné podle je posledním prostředkem soudní ochrany, jehož vyčerpáním je podmíněna přípustnost ústavní stížnosti (např. usn. č. 1 Sbírky nálezů a usnesení, svazek 3). Za této situace je třeba vycházet ze závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva

2

poskytuje a proto je podaná ústavní stížnost nepřípustná. Z tohoto důvodu byla podle odmítnuta, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, aniž by byl stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, vyzván k odstranění vad návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 1996

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj