Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 188/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky E. B., zastoupené JUDr. D. B., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2000, č.j. - 84,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 27. 3. 2001.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo odmítnuto pro opožděnost odvolání stěžovatelky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 8. 2000, č.j. - 65.

Tímto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 63.092,80 Kč (bod I. rozsudku) a nahradit mu náklady řízení ve výši 21.464,08 Kč k rukám jeho právního zástupce (bod II. rozsudku), to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odvolací soud uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručen zástupci stěžovatelky podle ustanovení , 2 , které stanoví, že nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle názoru odvolacího soudu připadl třetí den úložní lhůty na pondělí 11. 9. 2000 a následujícího dne, tj. 12. 9. 2000, začala běžet lhůta k podání odvolání, takže posledním dnem lhůty k podání odvolání byla středa 26. 9. 2000. Odvolání podané stěžovatelkou dne 27. 9. 2000 je ve smyslu opožděné.

Stěžovatelka však ve své ústavní stížnosti nesouhlasí s tvrzením odvolacího soudu, že její odvolání bylo podáno po uplynutí zákonné odvolací lhůty. Argumentuje tím, že odvolací soud vycházel z nesprávných údajů, které na předmětné doručence uvedeny nejsou, tyto údaje podle , 2 nesprávně právně posoudil a dále poukazuje i na to, že soudní zásilku převzala na poště osoba odlišná od adresáta, z čehož dovozuje, že nemohly nastat účinky řádného doručení.

Podle názoru stěžovatelky k doručení zásilky došlo až dne 16. 9. 2000 a posledním dnem této odvolací lhůty je 1. 10. 2000, takže odvolání podané dne 27. 9. 2000 bylo podáno včas, a nemělo tedy být odvolacím soudem odmítnuto.

Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem odvolacího soudu došlo k porušení ústavně zaručených práv podle podle a 3, , , 3 a 4 a dále a 2 a d.

Po přezkoumání návrhu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které ji zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle přechodných a závěrečných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17), se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2001), projednávají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.

Napadá-li tedy ústavní stížnost usnesení odvolacího soudu ze dne

13. 12. 2000, kterým bylo odvolání stěžovatelky pro opožděnost odmítnuto, není sporu o tom, že se přípustnost dovolání proti tomuto usnesení řídí ustanovením , ve znění platném do 1. 1. 2001. Z odst. 1 písm. e) citovaného ustanovení vyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto. To je i případ stěžovatelky.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu