Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2103/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci dědictví po A. S. J., za účasti A) Ing. R. J., zastoupeného advokátem, a B) R. D., zastoupené advokátem, o žalobě pro zmatečnost podané dědičkou B) proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. ledna 1999 č.j. -21, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání dědičky B) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2003 č.j. -99, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 6.1.1999 č.j. -21 rozhodl ve věci dědictví po A. S. J., tak, že určil obecnou cenu majetku, který zůstavitelka měla s Ing. R. J. ve společném jmění, ve výši 100.000,- Kč, že do dědictví patří obchodní podíl v obchodní společnosti S., s.r.o., že Ing. R. J. patří \"pohledávka vůči zůstavitelce z vypořádání majetku ve společném jmění manželů ve výši 50.000,- Kč\", určil obecnou cena majetku zůstavitelky ve výši 100.000,- Kč, dluhy zůstavitelky ve výši 50.000,- Kč a čistou hodnotu dědictví ve výši 50.000,- Kč a schválil dohodu o vypořádání dědictví ze dne 16.11.1998, podle které obchodní podíl zůstavitelky v obchodní společnosti S., s.r.o., nabyl Ing. R. J.

Dědička B) se žalobou pro zmatečnost podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne 4.9.2001 domáhá, aby uvedené usnesení bylo zrušeno. Žalobu odůvodnila zejména tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci českých soudů, že okresní soud ve věci jednal, ačkoliv v téže dědické věci bylo již dříve zahájeno řízení ve Spolkové republice Německo, a že okresní soud s dědičkou B) nejednal a ani jí nedoručil napadené usnesení, ačkoliv byla účastníkem řízení. Dědička B) nebyla v dědickém řízení - jak se mylně domníval okresní soud - zastoupena advokátkou, neboť plnou moc sepsanou v českém jazyce a udělenou této advokátce podepsala, aniž by rozuměla jejímu obsahu, a JUDr. R. jí navíc \"vzhledem ke kolizi zájmů\" ani nemohla v řízení zastupovat.

Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 13.6.2002 č.j. -73 žalobu zamítl a rozhodl, že dědička B) je povinna zaplatit dědici A) na náhradě nákladů řízení 6.200,- Kč k rukám advokáta a že dědička B) je povinna zaplatit České republice \"do pokladny Okresního soudu ve Vyškově\" na náhradě nákladů řízení \"zálohovaných státem\" 9.081,30 Kč. Podle soudu prvního stupně bylo dokazováním vyvráceno tvrzení dědičky B), že by při podpisu plné moci, kterou zmocnila advokátku svým zastupováním v dědickém řízení, \"nerozuměla česky psanému textu a nevěděla tudíž, co podepisuje\". Námitku, že advokátka nemohla dědičku B) zastupovat \"vzhledem ke kolizi zájmů\", soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že \"v tomto druhu řízení je možné a v praxi nikoli ojedinělé vzájemné zastupování účastníků řízení, a proto ani v případech, kdy advokát v dědickém řízení zastupuje současně více účastníků řízení, nelze hovořit o kolizi zájmů\". Protože žalobou napadené usnesení okresního soudu bylo řádně doručeno \"právní zástupkyni\" dědičky B), je žaloba pro zmatečnost opožděná, neboť byla podána po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení

K odvolání dědičky B) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5.6.2003 č.j. -99 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že dědičce B) uložil, aby zaplatila dědici A) na náhradě nákladů řízení 6.275,- Kč k rukám advokáta, v ostatních výrocích je potvrdil a rozhodl, že dědička B) je povinna zaplatit dědici A) na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.175,- Kč k rukám advokáta. Při posuzování důvodnosti žaloby pro zmatečnost se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že dědička B) udělila ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. platnou plnou moc advokátce. Námitku, že advokátka nepřípustně zastupovala v uvedeném dědickém řízení oba dědice, nepovažoval odvolací soud za důvodnou, neboť \"z celého materiálu nevyplývá\", že by advokátka \"v době, kdy přebírala plnou moc, kdy probíhalo jednání a byla schválena dědická dohoda, jednala v rozporu se zájmem některého ze svých klientů\". Soud prvního stupně proto správně žalobu pro zmatečnost jako opožděnou zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala dědička B) dovolání. Namítá, že plná moc udělená v původním řízení advokátce - \"pomine-li\" se fakt, že je sepsána v českém jazyce a dědička B) \"od svých tří let pobývala v Německu a tedy o její schopnosti dostačujícím způsobem porozumět právním dokumentům je možné s úspěchem pochybovat\" - není \"jasná a srozumitelná\", že udělená plná moc ve smyslu ustanovení zástupkyni neopravňovala k odmítnutí dědictví [dohoda o vypořádání dědictví, kterou v zastoupení dědičky B) uzavřela advokátka, se svým obsahem \"blíží odmítnutí dědictví\"] a že o napadeném usnesení okresního soudu byla \"informována prostřednictvím svého nynějšího právního zástupce\" až v červenci 2001. Žaloba pro zmatečnost proto nemůže být opožděná. Dědička B) dovozuje, že usnesení odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [ , a ].

Dědička B) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení , a dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání dědičky B) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), a ].

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci odvolací soud řešil mimo jiné právní otázku, jaký má vliv na rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost zjištění, že žalobou napadené rozhodnutí nebylo účastníku řízení, který podává žalobu pro zmatečnost, řádně doručeno. Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení , a

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání sice není opodstatněné, že však usnesení odvolacího soudu je postiženo zmatečností.

Žaloba pro zmatečnost je opravný prostředek, který v občanském soudním řízení slouží k tomu, aby mohla být zrušena rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žalobou pro zmatečnost lze napadnout - jak vyplývá z ustanovení - pouze pravomocná rozhodnutí soudu a jen z důvodů, uvedených v tomto ustanovení. Z hlediska svého zařazení v systému opravných prostředků tedy žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek.

Podle ustanovení ve znění účinném do 31.12.2002 (nyní ) doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Uvedené ustanovení platí přiměřeně i tehdy, rozhodl-li soud usnesením (srov. ).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu je pravomocné jen tehdy, jestliže bylo řádně (v souladu se zákonem) doručeno. Jde-li o rozhodnutí vydané soudem prvního stupně, jen řádné (provedené v souladu se zákonem) doručení má za následek, že počala běžet odvolací lhůta osobě, které bylo doručováno.

Rozhodnutí soudu (jeho stejnopis) se doručuje účastníkům řízení, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (srov. a ). Má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se rozhodnutí soudu pouze tomuto zástupci (srov. ). V případě, že nebylo doručeno účastníku řízení, který neměl zástupce s plnou mocí pro celé řízení, že nebylo doručeno zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení nebo že bylo doručeno účastníku řízení, ačkoliv měl zástupce s plnou mocí pro celé řízení, nebylo rozhodnutí soudu doručeno řádně (v souladu se zákonem); takový postup má za následek, že rozhodnutí soudu nemohlo nabýt právní moci a že, šlo-li o rozhodnutí soudu prvního stupně, nezačala běžet odvolací lhůta účastníku, kterému bylo takto (v rozporu se zákonem) doručováno.

V projednávané věci dědička B) tvrdí, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení okresního soudu jí nebylo (dosud) řádně doručeno, neboť bylo doručováno advokátce, ačkoliv jí pro řízení neudělila (platnou) plnou moc.

Soudy obou stupňů oproti uvedenému tvrzení dědičky B) dovodily, že advokátka tuto účastnici v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. zastupovala a že jí proto v souladu se zákonem bylo doručeno [jako zástupkyni dědičky B)] usnesení ze dne 6.1.1999 č.j. -21. Protože usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6.1.1999 č.j. -21 bylo advokátce doručeno (podle obsahu spisu) dne 8.1.1999, je nepochybné, že žaloba pro zmatečnost podaná proti tomuto usnesení byla podána opožděně (po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení ).

Kdyby však bylo tvrzení dědičky B) správné a žalobou pro zmatečnost napadené usnesení okresního soudu by bylo doručeno advokátce, přestože dědičku B) nezastupovala, mělo by to - jak vyplývá z výše uvedeného - za následek, že usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6.1.1999 č.j. -21 nebylo dědičce B) dosud řádně doručeno a že tedy nenabylo (nemohlo nabýt) právní moci. Protože žaloba pro zmatečnost může být (přípustně) podána jen proti pravomocnému rozhodnutí soudu, musela by být i v tomto případě zamítnuta; právním prostředkem obrany účastníka řízení proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. a násl. ).

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud v souladu se zákonem žalobu pro zmatečnost podanou dědičkou B) zamítl. Za dovolacího řízení však vyšlo najevo, že usnesení odvolacího soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení , neboť dědičce B) byla v průběhu řízení nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O zmatečnost ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je důvod zmatečnosti podle ustanovení dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka.

Pro řízení o žalobě pro zmatečnost platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li v ustanoveních a násl. stanoveno něco jiného ( ). Vyplývá z toho, že soud prvního stupně nemusí k projednání žaloby pro zmatečnost a k rozhodnutí o ní nařídit jednání, jen jestliže žalobu zamítá proto, že není přípustná, nebo proto, že ji podal někdo, kdo k ní nebyl oprávněn, nebo proto, že byla podána po uplynutí lhůt počítaných od právní moci napadeného rozhodnutí (srov. ).

K projednání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání (srov. ); jednání není třeba nařizovat pouze v případech uvedených v ustanoveních a 3

V posuzovaném případě soud prvního stupně usnesením ze dne 15.8.2002 č.j. -54 žalobu pro zmatečnost zamítl z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v ustanovení ; i když dospěl k závěru, že byla podána opožděně, nestalo se tak pro zmeškání lhůty počítané od právní moci napadeného rozhodnutí, ale pro marné uplynutí lhůty uvedené v ustanovení , tj. lhůty počítané od doručení rozhodnutí. V souladu s ustanoveními a tedy soud prvního stupně nařídil k projednání žaloby a k rozhodnutí o ní jednání. Odvolací soud pak rozhodl o odvolání dědičky B) proti tomuto usnesení, aniž by - jak je zřejmé z obsahu spisu - předseda senátu odvolacího soudu nařídil jednání. Předpoklady k rozhodnutí o tomto odvolání bez nařízení jednání uvedené v ustanoveních a 3 přitom nebyly splněny. Odvolací soud totiž nerozhodl o odmítnutí odvolání, o zastavení nebo přerušení odvolacího řízení nebo o zrušení usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení , odvolání dědičky B) nesměřovalo toliko do výroku o náhradě nákladů řízení, lhůtě k plnění nebo předběžné vykonatelnosti a účastníci se práva na projednání věci nevzdali a ani s rozhodnutím věci bez nařízení nesouhlasili. Bez nařízení jednání neumožňovalo odvolacímu soudu rozhodnout o odvolání dědičky B) ani ustanovení , neboť usnesením soudu prvního stupně bylo rozhodnuto z pohledu předmětu žaloby pro zmatečnost \"ve věci samé\" a - vzhledem k tomu, že jím nebylo rozhodnuto způsobem uvedeným v ustanovení - nebylo podle zákona možné je vydat bez nařízení jednání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.4.2003 sp. zn. , uveřejněné pod č. 73 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).

Z uvedeného je proto nepochybné, že odvolací soud, který projednal odvolání dědičky B) proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o něm bez nařízení jednání, tím dědičce B) v rozporu se zákonem odňal možnost jednat před soudem. Dovolací soud k uvedené zmatečnosti podle ustanovení ve smyslu ustanovení věty druhé přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení ( část věty za středníkem a věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu