Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 714/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele Š. O., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze, Symfonická 1469/9, proti rozsudku Městského soudu Praha ze dne 19. 11. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností s odvoláním na tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v , odst. 3 d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod navrhl zrušení rozsudku Městského soudu Praha ze dne 19. 11. 2009 sp. zn. , jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 6. 2009 sp. zn. tak, že se žaloba ohledně částky 500 Kč zamítá.

Stěžovatel k podstatě věci uvedl, že dne 25. 3. 2008 požádal Českou správu sociálního zabezpečení o příplatek k důchodu podle ; dne 5. 6. 2008 zaslal ČSSZ stížnost na průtahy v řízení. Dne 30. 6. 2008 ČSSZ uznala stížnost za důvodnou a přiložila rozhodnutí, jimiž mu přiznala příplatek ve výši 241 Kč měsíčně a doplatek za minulé období ve výši 21.671Kč. Dne 17. 7. 2008 požádal stěžovatel ČR - Ministerstvo práce a sociálních věcí o zadostiučinění za průtahy v řízení ve výši 5.200 Kč. Ministerstvo práce a sociálních věcí na žádost neodpovědělo a marně tak uplynula šestiměsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle , 2 Stěžovateli nezbylo než se obrátit na soud.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 6. 2009 č. j. -40 bylo uznáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu na straně ČSSZ a soud přiznal stěžovateli zadostiučinění ve výši 500 Kč. Ačkoli zadostiučinění nedosáhlo požadované výše, stěžovatel byl prý s rozsudkem spokojen, neboť v podstatě věci mu soud dal za pravdu. Ministerstvo práce a sociálních věcí se však proti rozsudku odvolalo s tím, že stěžovateli nenáleží ani oněch 500 Kč. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze pak byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba ohledně částky 500 Kč zamítá.

Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s odůvodněním tohoto rozsudku. Uvedl zejména, že nesouhlasí s názorem soudu, že nebyl odkázán na starobní důchod jako jediný příjem a že netvrdil žádnou konkrétní újmu, žádný stres, útrapy či finanční nedostatečnost; to by však podle stěžovatele znamenalo, že nárok na zadostiučinění za průtahy v řízení mají jen lidé neobyčejné chudí (zatímco lidé slušně zaopatření či dokonce bohatí nikoli) resp. lidé psychicky labilní. Je toho názoru, že v řízení měl prokazovat nesprávný úřední postup příslušného státního orgánu a nikoliv svoji chudobu či psychickou labilitu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není jakýmsi "superrevizním orgánem" či běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud postupují v souladu s ústavními předpisy. Rovněž vymezení zásad spravedlivého procesu a nutnosti jejich dodržování se týká rozsáhlá judikatura Ústavního soudu, na kterou lze pro stručnost odkázat.

Stěžovatel v ústavní stížnosti musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jeho právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních; tak tomu je právě v nyní souzené věci, jestliže ji představuje peněžní částka ve výši 500 Kč. Jisté shrnutí svých názorů na uvedenou problematiku podal Ústavní soud např. ve věci

sp. zn.

; od závěrů tam vyslovených nemá ani I. senát Ústavního soudu důvodu se nějak výrazněji odchýlit.

Ústavní soud proto opakuje, že se v těchto případech projevuje s mimořádnou zdrženlivostí; ve vztahu k nim konstantně uvádí, že úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež (obsahově) nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (článek 36 odst. 1 y), předpokládá splnění rigorózně kladených podmínek; opodstatněnost (resp. i meritorní projednatelnost) ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz např. rozhodnutí ve věcech

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

a

sp. zn.

, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Mělo-li by jít o jiná ústavně zaručená práva, je implicitním předpokladem jejich ochrany před Ústavním soudem, aby byla - alespoň tvrzena - existence podstatné újmy, jež byla stěžovateli zásahem do nich způsobena (viz např. rozhodnutí

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

). Tyto podmínky zásahu Ústavního soudu - ve smyslu existence rozhodnutí excesivního - pak v dané věci zjevně dány nejsou.

Ústavní soud též dříve konstatoval, že nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2009,

sp. zn.

).

Lze poznamenat, že v obdobných věcech z poslední doby Ústavní soud dokonce vyslovil i silnější názor (v usneseních

sp. zn.

,

,

a

), kdy s poukazem na bagatelnost sporu ústavní stížnost odmítl podle jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, resp. (v usnesení

sp. zn.

) jako návrh nepřípustný ( ).

Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by v dané věci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2012

Vojen Güttler

předseda senátu