Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 695/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti O.V. a J.V., zastoupených JUDr. K.R., proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 12. 10. 2001, č.j. -48, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 12. 2001 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 12. 10. 2001, č.j. -48, kterým byli k žalobě S., uznáni povinnými zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 1.383,40 Kč a náklady řízení, jakožto náklady vynaložené družstvem v souvislosti s převodem bytu do jejich vlastnictví. Stěžovatelé vyúčtování neuhradili, neboť jsou toho názoru, že usnesení shromáždění delegátů, které povinnost hradit náklady převodu stanovilo, je v rozporu se a , jež stanoví, že družstvo převede bytové jednotky bezplatně.

Stěžovatelé tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces. V důsledku toho jsou nuceni plnit povinnosti uložené jim v rozporu se zákonem, což je porušením d ("Listina"). Uvedli, že v obdobných věcech bylo podáno několik návrhů na zahájení řízení, směřujících proti jiným účastníkům - členům. Podle ust. soud může spojit ke společnému řízení věci, jež byly u něj zahájeny a skutkově spolu souvisí. Okresní soud však tyto věci nespojil a tím jim znemožnil napadnout rozsudek odvoláním, neboť podle se nelze odvolat proti rozsudku, kterým bylo přiznáno plnění nepřesahující 2.000,- Kč. Pokud by soud postupoval dle ust. , byla by celková částka mnohonásobně vyšší a stěžovatelé by měli možnost nesprávný rozsudek napadnout odvoláním. Okresní soud dle jejich přesvědčení nesprávně aplikoval procesní předpisy, způsobem jednostranně zaměřeným k tíži stěžovatelů a omezil tak jejich právo na spravedlivý proces. Samotný rozsudek je pak popřením y, protože výše, způsob určení a výše částky je v rozporu se zákonem. Stěžovatelé jsou si vědomi toho, že jisté náklady družstvu vznikly, dle jejich názoru je však nezbytné jejich přehledné, jasné a přesné vyúčtování.

Okresní soud v Blansku, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že vedlejší účastník (žalobce), tj. S., vypracovalo podklady nezbytné k realizaci převodu bytů do vlastnictví, včetně návrhu na vklad vlastnického práva, a náklady na provedení těchto prací stěžovatelům vyúčtovalo. Za situace, kdy se převod nemusel týkat všech členů družstva, ale pouze některých, bylo třeba hradit poplatky za úkony ve výši určené shromážděním delegátů. Pokud jde o námitku týkající se nespojení věcí, z dikce , "může soud spojit" vyplývá, že v případě, kdy jsou u téhož soudu zahájeny věci, které spolu skutkově souvisí, je na soudu, zda tyto spojí ke společnému projednání a rozhodnutí. Soudce se navíc nemusí dozvědět, a také se v daném případě nedozvěděl, že jinému soudci byla, dle rozvrhu práce, přikázána věc, jež skutkově souvisí s projednávanou věcí.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu Blansko, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.

K tvrzení stěžovatelů, že usnesení shromáždění delegátů o povinnosti hradit náklady převodu je v rozporu se a , Ústavní soud uvádí, že je to především obecný soud, jež posuzuje a v daném případě posoudil, legalitu takového rozhodnutí. Skutečnost, že se stěžovatelé s posouzením soudu neztotožnili, sama o sobě není dostatečným argumentem prokazujícím oprávněnost jejich tvrzení o zásahu do ústavních práv. Stejně tak se Ústavní soud neztotožnil s jejich tvrzením, že okresní soud nesprávně aplikoval procesní předpisy tím, že nespojil ke společnému řízení věci, jež byly u něj zahájeny a skutkově spolu souvisí. Jak je uvedeno již výše ve vyjádření okresního soudu, ust. upravuje fakultativní spojení věcí a tudíž nelze z něj dovodit jakoukoliv povinnost soudu v tomto směru. Ústavní stížnost je takto pouze opakováním argumentů uplatněných již v řízení před obecným soudem a nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Stěžovatelům nebylo odepřeno právo na soudní ochranu zakotvené v y, stejně tak proces byl veden způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o jeho spravedlivosti. Skutečnost, že se výsledek řízení stěžovatelům nezamlouvá, však nezakládá neústavnost. Navíc předmětná částka je bagatelní, což zákonodárce uznal za důvod nepřípustnosti odvolání ( ). Taková procesní úprava nevzbuzuje z hlediska ústavnosti pochybnosti, neboť z žádného ustanoveníy,y ani z mezinárodních smluv ve smyslu y, neplyne povinnost vícestupňového řízení (s výjimkou věcí trestních). Ústavní stížnost v takové bagatelní věci je pak, snad s výjimkou zcela extrémního rozhodnutí obecného soudu, v podstatě vyloučena.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu