Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 170/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. T. Š., zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, ul. 28. října 1001/3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 12. 2002 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, vydané v její občanskoprávní věci, neboť jím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv v a d (dále jen "") a y. Stěžovatelka tvrdí, že nebyla řádně předvolána k jednání, při němž byl napadený rozsudek vydán; je přesvědčena, že osobně jí předvolání dodáno nebylo, náhradní doručení má za pochybné, a pakliže bylo doručováno opatrovníku, musel jí být ustanoven procesně neregulérně.

Napadeným rozsudkem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s.) 206 Kč s příslušenstvím, a to z titulu jízdného a přirážky k němu, jelikož cestovala v jím provozovaném veřejném dopravním prostředku a na výzvu kontrolního orgánu se neprokázala platnou jízdenkou.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Stěžovatel tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jeho právní sféře, což se specificky klade ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, o níž v dané věci jde, jestliže ji představuje peněžní částka jistiny 206 Kč.

Zde se Ústavní soud projevuje s mimořádnou zdrženlivostí, a ve vztahu k nim konstantně uvádí, že úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež (obsahově) nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (), předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek; opodstatněnost (resp. i projednatelnost) ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz kupř. rozhodnutí ve věcech

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

či

sp. zn.

a

sp. zn.

). Mělo-li by jít o jiná ústavně zaručená práva, je implicitním předpokladem jejich ochrany před Ústavním soudem, aby byla - alespoň tvrzena - existence podstatné újmy, jež byla stěžovateli zásahem do nich způsobena (viz kupříkladu rozhodnutí

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

).

Konkrétně v dalších usnesení

sp. zn.

, in Sb.n.u., sv. 34, usn. 43, str. 421, (dostupném stejně jako ostatní na http://nalus.usoud.cz) dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. (tehdy věcí žalob o peněžité plnění nepřevyšujících částku 2 000 Kč [ , , dále jen "", ve znění do 30. 6. 2009] je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele. V usnesení ze dne 7. 10. 2009

sp. zn.

či v usnesení ze dne 13. 10. 2009

sp. zn.

Ústavní soud vyslovil, vzhledem k účinnosti novely , provedenou , závěr o nutnosti reflektovat jím založené zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (do 10 000,- Kč), a dovodil, že tyto bagatelní částky "nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod"; jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, je tudíž "osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti". Ústavní soud pak doplnil (viz usnesení ze dne 7. 10. 2009

sp. zn.

), že podaný výklad nelze mít za denegatio iustitiae, nýbrž je výrazem "celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice".

Právě (v předchozím odstavci) řečené, spolu s názory dalšími, sdělil Ústavní soud stěžovatelce v jiné její věci ústavní stížnosti, směřující proti zcela obdobnému (výší i uplatněným nárokem) rozhodnutí téhož obecného soudu, a shrnul je tak, že stěžovatelka je osobou k podání ústavní stížnosti - ve smyslu - neoprávněnou (usnesení

sp. zn.

).

Ústavní soud nemá důvod k jinému hodnocení ani ve věci právě posuzované; postačí pak již na ně - v dalších podrobnostech - jen odkázat, což se takto činí.

Ve shodě s tímto rozhodnutím a podle téhož ustanovení byla tudíž i tato ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2010

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj