Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 200/05

Ústavní soud rozhodl dne 18. srpna 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. L. M., zastoupeného Mgr. Martinem Frankem, advokátem v Brně, Traubova 22, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. ledna 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v souladu se , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudem), napadl stěžovatel rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. ledna 2005 (-15) a tvrdil, že jím byl porušen a 3d a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. ledna 2005 (-15) byla zamítnuta žaloba stěžovatele, který vystupoval v procesní pozici žalobce v řízení před obecnými soudy, kterou se domáhal po žalovaném (České republice - Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 850,- Kč z titulu náhrady škody odpovídající hodnotě věcí, které byly stěžovateli zabaveny při domovní prohlídce (šlo o věci náboženského charakteru) a u nichž byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. února 1976 () vysloven trest jejich propadnutí. Posledně citovaný rozsudek byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. září 1990 (2 Rt 40/90) zrušen, včetně výroku o propadnutí věci a řízení bylo zastaveno s odůvodněním, že soud shledal, že stěžovatel je účasten soudní rehabilitace podle O vrácení věcí bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. června 2003 (). V průběhu řízení však bylo zjištěno, že předmětné věci byly zřejmě zničeny. Zamítavý výrok soudu o nepřiznání náhrady škody za nevydání těchto věcí odůvodnil soud tak, že právo stěžovatele domáhat se předmětného nároku plyne z § 23 odst. 2 zák. č. 119/11990 ve spojení s příslušnými ustanoveními Stěžovatel však svůj nárok uplatnil po více než 12 letech, dávno po uplynutí šestiměsíční prekluzivní lhůty pro výzvu k vydání věci ( ), a rovněž po uplynutí prekluzivní lhůty jednoho roku, která je stanovena tohoto zákona pro uplatnění nároku u soudu v případě, že povinná osoba nevyhoví.

Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje dosavadní průběh řízení a dále uvádí, že při rehabilitačním řízení se Obvodní soud pro Prahu 9 zabýval otázkou jeho viny, nikoli otázkou věcí odňatých v trestním řízení. Stát s jemu odňatými věcmi nezacházel s péčí řádného hospodáře, takže neví, kde se nachází a zda vůbec ještě existují. Rozhodnutí vydané podle tr. ř. a následné zjištění, že věci nelze vydat, zakládá podklad k postupu podle (resp. ), ale rozhodně ne podle speciálního Dle stěžovatele šlo v jeho věci o nesprávný úřední postup. Na podporu své argumentace odkázal na rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. září 2004 () a ze dne 6. dubna 2005 (). Kopii prvně citovaného rozsudku stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti. Stěžovatel proto navrhl zrušit napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, jak je vpředu označen.

Ústavní soud, vycházeje z jím vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. a obsahu ústavní stížnosti, konstatuje, že ústavní stížnost stěžovatele je zjevně neopodstatněná.

Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu v případech tzv. bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání ( ), tedy ve věcech jako je věc i nyní Ústavním soudem posuzovaná, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (rozhodnutí ve věci

sp. zn.

, obdobně další

sp. zn.

,

,

a další). Za takové extrémní rozhodnutí, podle přesvědčení Ústavního soudu, napadený rozsudek považovat nelze.

Napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 je v souladu se zákonem odůvodněn ( ), obecný soud v něm na základě řádně zjištěného stavu zaujal právní názor, který v něm má oporu a nebyl proto shledán důvod k zásahu ze strany Ústavního soudu.

Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná a z tohoto důvodu ji Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2005

Jiří Mucha

předseda senátu