Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1023/08

Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Z., zastoupeného JUDr. Ing. Markem Dufkem, advokátem se sídlem Spálená 21, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. , spojené s návrhem na zrušení , a , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 18. 4. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho základní právo garantované d (dále jen "").

V záhlaví citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci - Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, částku 808,- Kč a na nákladech řízení částku 3.750,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že obvodní soud rozhodl ve věci samé bez jednání, ačkoliv pro to nebyly splněny podmínky předepsané Nesplnění těchto podmínek spatřoval v tom, že, ač muselo být soudu známo z potvrzení úřadu Městské části Praha 3 (založeného ve spisu), že trvalý pobyt stěžovatele je od 30. 9. 2002 v Praze 9, doručoval veškeré výzvy na adresu v Praze 3, čímž mělo být stěžovateli upřeno právo, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, a to za situace, kdy nebylo možné podat proti tomuto rozsudku odvolání ( ). Z výše uvedených důvodů a vzhledem k tomu, že uplatněním , a nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, navrhuje stěžovatel spolu s napadeným rozsudkem i zrušení těchto ustanovení. Stěžovatel rovněž uvedl, že na základě tohoto rozsudku bylo vydáno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. , o výkonu rozhodnutí prodejem movitého majetku, proti kterému stěžovatel podal odvolání.

Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s .ř.), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn.

, in Sb.n.u., sv. 34, usn. 43, str. 421). V případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod.

Soudce zpravodaj neshledal důvodu se od těchto závěrů odchylovat ani v nyní posuzované věci. Stěžovatel namítá porušení procesního základního práva (y). Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo vlastnické), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je z důvodů shora uvedených intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu, neboť jde o zásah irelevantní. Ostatně je s podivem, že stěžovateli připadalo vůbec ekonomicky rentabilní vynakládat v jeho případě prostředky spojené s podáním ústavní stížnosti.

Jelikož ústavní stížnost musela být odmítnuta pro nepřípustnost, nemohl se Ústavní soud zabývat návrhem na zrušení v záhlaví citovaných ustanovení , neboť podle ustálené judikatury Ústavního soudu má návrh podaný dle ust. akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání ústavní stížnost dle ustanovení jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2008

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj