Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 719/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Sázková kancelář, a. s. se sídlem Jaktáře 1475, Uherské Hradiště - Mařatice, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem Trojanova 12, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2010, č. j. -63, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, č. j. -38, rozhodnutím Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 12. 5. 2008, č. j. 7367/08-1300-105163, č. j. 7372/08-1300-105163, č. j. 7371/08-1300-105163, a ze dne ze dne 10. 9. 2008, č. j. 13747/08-1300-105163, a rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 3 ze dne 31. 10. 2007, č. j. 193206/07/003511/4269, č. j. 193226/07/003511/4269, č. j. 193248/07/00351l/4269, a ze dne 12. 2. 2008, č. j. 32863/08/003511/4269, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel navrhl, aby pro porušení y byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí správních orgánů a soudů, vydaná v daňovém řízení a v řízení o žalobě proti rozhodnutím správního orgánu.

Ústavní stížností napadenými rozhodnutími Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti též ústavní stížností napadeným rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 3 a to dodatečnému platebním výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2006 a platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2007, červenec 2007 a říjen 2007, jež vydal správce daně poté, co neuznal stěžovatelem uplatněný nárok na nadměrný odpočet na dani z přidaného hodnoty u vybraných loterií a jiných podobných her. Odvolací orgán se přitom ztotožnil s právním závěrem správce daně prvního stupně, že tato přijatá zdanitelná plnění v rozhodných zdaňovacích obdobích byla osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, když ve shodě s ním (a na rozdíl od stěžovatele) dospěl k závěru, že podle ustanovení , o dani z přidané hodnoty (dále jen ""), pozbylo ustanovení tohoto zákona platnosti dnem 31. 12. 2004, a proto byla od 1. 1. 2005 činnost stěžovatele podle ustanovení osvobozena od daně bez nároku na její odpočet; přitom nepřisvědčil tvrzení stěžovatele, že zrušením ustanovení (zde , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách), "oživla" ustanovení a .

O žalobě stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že ji jako nedůvodnou zamítl a jako zjevně nedůvodná byla posouzena i kasační stížnost, již proti tomuto rozsudku stěžovatel podal, pročež ji Nejvyšší správní soud rovněž ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že podstatou sporu je otázka právní aplikace a účinků tohoto ustanovení ve vztahu k ustanovením a téhož předpisu, přičemž setrvává v názoru, že zrušením ustanovení [jež stanovil že "ustanovení a " pozbývají platnosti dnem 31. 12. 2004] - zde - došlo současně k rehabilitaci ustanovení . Má tudíž za to, že od 1. 4. 2006 až dosud skýtá zákon o DPH obecnou a speciální úpravu pro provozovatele loterií a jiných podobných her, neboť "zde platí ona obecná ustanovení a , na jejichž základě je provozování loterií a jiných podobných her osvobozeno od daně z přidané hodnoty", avšak "pro určité druhy loterií a jiných podobných her, konkrétně pro loterie a jiné podobné hry provozované podle , c), d), f), g), h) a hry provozované na základě povolení Ministerstva financí ČR ve smyslu , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších právních předpisů, platí úprava speciální, a sice úprava dle a zákona o dani z přidané hodnoty". Podle stěžovatele však orgány daňové správy a následně i soudy ustanovení a nevzaly v potaz a řídily se výhradně úpravou obecnou, již "aplikovaly na všechny druhy her bez výjimky".

Ústavní soud je podle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený jiný zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil, ať již k němu došlo předtím nebo poté.

Klíčové je, že nyní posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska vymezení rozhodné materie, jakož i otevřeného výkladového sporu, zcela identifikuje se stížnostmi, o nichž Ústavní soud již dříve rozhodl, a to jmenovitě nálezy ze dne 8. 2. 2011,

sp. zn.

, ze dne 21. 3. 2011,

sp. zn.

a

sp. zn.

, tak, že ústavní stížnosti zamítl, a dále usneseními ze dne 14. 3. 2011,

sp. zn.

, ze dne 17. 3. 2011,

sp. zn.

, ze dne 24. 3. 2011,

sp. zn.

a

sp. zn.

, ze dne 31. 3. 2011,

sp. zn.

, a ze dne 6. 4. 2011,

sp. zn.

, kterými byly ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné odmítnuty.

Totéž platí i o shodných ústavních stížnostech podaných stěžovatelem; jako zjevně neopodstatněné je usneseními ze dne 24. 3. 2011,

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

, odmítl.

To je významné potud, že se závěry obsažené v těchto rozhodnutích (zvláště pak vydaných ve formě nálezů) uplatní i v dané věci; není totiž důvodu se od nich zde jakkoliv odchýlit, a co do vykonatelných nálezů platí, že jejich závaznost ve smyslu y zásadně dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu samého.

Na příslušná (výše označená) rozhodnutí (nálezy) Ústavního soudu, resp. jeho plná odůvodnění, jakož i na rozhodnutí vydané v týchž právních věcech stěžovatele, zde tudíž postačí již jen odkázat.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost - ve smyslu objasněném výše - jako zjevně neopodstatněnou, a podle vyloženého ustanovení ji usnesením mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu