Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1903/10

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti FORTUNA sázková kancelář a.s., IČ: 004 18 382, se sídlem Praha 1, Vodičkova 30, právně zastoupené Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem, se sídlem Advokátní kanceláře Bakeš & partneři, Praha 1, Na Příkopě 23, směřující proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 1, ze dne 22. srpna 2007, č.j. 261405/07/001511/7627, a rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 3. prosince 2007, č.j. 17021/07-1300-105163, a proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2009, č.j. -79, a Nejvyššího správního soudu ze dne 26. května 2010, č.j. -122, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo majetek vlastnit, vyvlastňovat ve veřejném zájmu zákonným způsobem a zdaňovat, zakotvené v , 4 a 5d (dále jen ""), právo na soudní a jinou právní ochranu, zakotvené v y a v a 2y, a rovněž mely být porušeny principy právního státu, zakotvené v a v y.

Výše uvedeným platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 1, byla stěžovatelce vyměřena daň z přidané hodnoty za měsíc duben 2007 ve výši 230.237,- Kč. Odvolání Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu napadeným rozhodnutím zamítlo. Následná správní žaloba byla citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze zamítnuta (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl (výrok I.) a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II.).

Stěžovatelka uvedla, že v řízení před správcem daně uplatnila nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červen a červenec 2007 (správně se dle napadených rozhodnutí jedná o duben 2007). Finanční úřad jí tento nárok nepřiznal, neboť jinak posoudil důsledky derogačního ustanovení , o dani z přidané hodnoty ve znění Takový postup posoudily jako správný i odvolací správní orgán a správní soudy, které k podnětům stěžovatelky prováděly následný přezkum. Tímto postupem orgánů veřejné moci mělo dojít ke zkrácení stěžovatelky v naříkaných právech.

Stěžovatelka ve svém podání prezentovala svůj postoj v důkladném a obšírném rozboru uvedené problematiky, a to jak k platné právní úpravě, tak k judikatuře Ústavního soudu i ke komunitárnímu právu. Dospěla přitom k závěru, že pokud v důsledku novely zákona o dani z přidané hodnoty došlo ke zrušení jednoho ustanovení došlo automaticky k obnovení jeho předchozí podoby.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka podala ústavní stížnost i v dalších shodných případech týkajících se postupu Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Finančního ředitelství v Praze a Finančního úřadu pro Prahu 1. Mezi týmiž účastníky jako v projednávané věci bylo k dnešnímu dni rozhodnuto o ústavní stížnosti

sp. zn.

, a to nálezem ze dne 8. února 2011. V tomto nálezu dospěl Ústavní soud k závěru, že: "V právním řádu České republiky není výslovné úpravy, která by předjímala znovunabytí platnosti jednou zrušeného zákona, mělo-li by být obnovení platnosti spjato s projevem vůle jiného státního orgánu než Parlamentu; obecně je proto nutné vycházet z toho, že jednou zrušený zákon bez jeho opětovné vůle, směřující k obnovení platnosti a účinnosti zákona, tyto vlastnosti znovu nabýt nemůže."

Jak již poznamenáno výše, stěžovatelka v odůvodnění své ústavní stížnosti mylně citovala jako předmětné zdaňovací období červen a červenec 2007, o nichž pojednávala právě zmíněná ústavní stížnost

sp. zn.

. Ze srovnání ústavních stížností je patrné, že stěžovatelka opakuje argumentaci ze svého předchozího podání.

Za dané situace proto čtvrtý senát na předmětný nález bezezbytku odkazuje.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení orgánů veřejné moci, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu